Sedět u kávy v srdci Atén a kochat se pohledem na Akropoli. Sledovat od dobrého jídla a pití tyrkysové moře na Krétě, Santorini či Rhodosu. Veškerou tuhle slast už si lze opět dopřát. Řecko, jedna z klíčových zemí pro evropský turistický průmysl, totiž od pondělí otevřelo zahrádky kaváren a restaurací.
„Lidé na Korfu si to šli užít. Lockdown jsme měli od 7. listopadu, ani to nechci počítat,“ říká Jannis Anthis, řecký podnikatel, který vyrostl v Česku, a tak své dojmy od Jónského moře popisuje bezchybnou češtinou. Na zmíněném ostrově má cestovní kancelář a stará se o klienty z Česka, Slovenska či Polska.
Šárka Metallinou zde zase provozuje rodinný hotel a podnikatelka Pavla Smetanová turistům zařizuje individuální dovolenou a je autorkou knih o Korfu a populárního blogu Ostrovanka.
Všichni tři tak jsou – jak příznačně to zní pro lokalitu obklopenou krásnými vodami – jakousi kapkou v moři celosvětového turistického byznysu, drsně ochromeného pandemií koronaviru.
Teď se ovšem Řecko nadechuje. Věří, doufá. A jeho Češi s ním, jak popisují pro Forbes.cz.
„Obecně jsme optimisté a myslíme, že to bude lepší než loni. Nikoli však ve srovnání s lety 2018 a 2019, což byly úplně skvělé roky. Takhle vysoko nikdo z nás nekouká,“ přiznává Anthis. „Realistický až optimistický výhled je takových padesát až šedesát procent tehdejšího objemu.“
Už před třemi lety to byl ostatně objem vskutku impozantní. Řecko tehdy rostlo a rostlo a podle World Data Atlas se turistický ruch v posledním předcovidovém roce postaral o 21,2 procenta HDP země. Řečí peněz šlo o 47 miliard dolarů.
I Češi za památky, tzatziky a ouzo utratili svoje. Řecko je pro ně dlouhodobě nejoblíbenější leteckou destinací a v celkovém počtu výjezdů je pro našince hned za „svatou čtveřicí“, která se skládá z Chorvatska, Slovenska, Itálie a Rakouska. Tam ale lze vyrazit autem.
Ještě v roce 2019 Řecko navštívilo 407 tisíc Čechů, pak přišel náraz. Svět se zastavil. A mohutný řecký turistický průmysl se ocitl v roli trajektu, který uvízl na širém moři.
Nikdo nikde. A zásoby docházejí…
„U mě osobně se jedná cca o třicet až čtyřicet procent ztrát. Loni jsme vlastně přišli o více než čtvrtinu sezony,“ vypočítává Pavla Smetanová. „Ale každá profese je jiná, například můj manžel je doktor a v létě ošetřuje turisty, jeho pokles práce byl o devadesát procent.“
Myslí si, že ti, kdo vydrželi, nakonec nebyli v takové krizi, ale mnohým se prostě nevyplatilo ani otevřít hotely či restaurace. „Jen pojištění za zaměstnance tu stojí velké peníze a lidé se báli, že půjdou do minusu,“ dodává.
To nejhorší pomohla odvrátit i řecká vláda. Pětina hrubého domácího produktu je přece jen ohromující část ekonomiky a stát nemohl jen nečinně přihlížet.
„První skupinou byli ti, kdo úplně přišli o práci, když se zavřely hotely a nevyjely autobusy,“ přibližuje Anthis. „Zaměstnanci dostávali podporu okolo pěti set eur měsíčně a firmy pak podle velikosti, byť se to samozřejmě nedá srovnat s tím, co člověk vydělá obvykle,“ říká.
Firmy, které nezavřely úplně, podle něj zase většinou získaly státní pomoc z nízkoúrokových půjček s přijatelným způsobem splácení. „Vypadá to tak, že zatím nikdo vyloženě nekrachuje,“ říká Anthis. Slovo zatím je však klíčové, další rok bez turistů by patrně už pro mnohé likvidační byl.
Čerstvý vzduch na předzahrádkách peloponéských restaurací a kaváren ovšem voní nadějí. Tedy ne, že by bylo nebe nad nimi jen blankytně modré. „Musí být pouze určitý počet míst a rozestupy, to je jasné. Zároveň nesmí nikdo stát, jen sedět, jinak hrozí pokuta i vězení. A nesmí hrát hudba. Což je tedy absurdní,“ kroutí hlavou Šárka Metallinou.
I přes absurdity je to však krok vpřed. „Přísný lockdown tu byl celou dobu od listopadu i proto, aby mohla od 14. května naplno začít sezona a lidé mohli začít pracovat a vydělávat. Protože Řecko už rozhodně nemá peníze na další vyplácení bonusů a kompenzací,“ souhlasí Pavla Smetanová.
Při cestě do Řecka jsou ještě stále potřeba PCR testy, nicméně už neplatí povinná karanténa a lze přiletět s ukončeným očkováním. Z povinných testů se tak postupně stává jen jedna z možností.
A je to součást závodu o čas. Už léto 2021 může evropské státy rozdělit na vítěze a poražené. Kdo ho zvládne lépe, odvrátí nutnost dělat bolestivé strukturální změny, tedy za předpokladu, že vůbec možné jsou, že by šlo nějak turismus prostě a jednoduše nahradit.
Češi na Korfu si to nemyslí. „Vždyť cestovní ruch živí i další lidi – od uklízeček, pokojských a instalatérů až po státního zaměstnance, co vypočítává daně,“ říká Anthis. „Pokud by spadl nastálo takto nízko, byla by to katastrofa. Nevím, jak by se to dalo řešit. Aby lidé, co pracují třicet let ve službách, najednou šli do fabriky? Nebo sklízet na pole kukuřici?“
Nejen on pevně
věří, že to je pouze řečnická otázka.
„Tady na Korfu nic moc kromě turistů není. A když je, všechno je vázáno na turismus,“ líčí Smetanová. „Tak třeba tu máme univerzitu, což znamená, že poměrně velká část příjmů pochází právě od studentů – pronájmy bytů, taverny a bary otevřené i v zimě. Jenže mnozí jejich rodiče pracují v cestovním ruchu a pokud oni nemají práci, pak nemohou sponzorovat své děti,“ popisuje uzavřený kruh.
Zatím se však zdá, že je touha utrácet za cestování po ročním „absťáku“ poměrně velká. Na Korfu se už teď chystá mnoho turistů. „Jsem optimistická. Máme spoustu stálých hostů, věří nám, znají nás. Na červenec mám plno a srpen i září se taky plní,“ říká Šárka Metallinou, k níž jezdí hlavně Angličané a Nizozemci.
Přesto však stále není vše úplně růžové. „Nedostanu například zálohu, všechno je ve větru, nejisté. Nějaké storno poplatky, o tom si teď můžeme nechat zdát. Takže radši uvěřím až ve chvíli, kdy hosté opravdu dorazí,“ dodává.
Dlouhé období nejistoty se nyní alespoň lépe snáší na znovuotevřených zahrádkách s podporou řeckého slunce. Vždyť v Aténách je tento týden 26 stupňů Celsia. „Jít po půl roce zase na kafe nebo na jídlo je hlavně psychická vzpruha. Prostě příjemná změna,“ říká Smetanová.
Stejně příjemnou změnou by pak podle ní byl i co nejméně komplikovaný návrat na řecké pláže. A teď je k němu zase o trochu blíž.
