Pětadvacetiletá Kateřina Javůrková hraje v České filharmonii na lesní roh, je vítězkou mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2013 a ještě jednu věc umí skvěle – peče dorty. A ne jen tak ledajaké, tento rok udělala dirigentu Jiřímu Bělohlávkovi k sedmdesátým narozeninám 87kilový dort, který zdobilo všech 122 filharmoniků. Teď se chystá na svatební dort pro českého houslistu Jana Mráčka a k tomu všemu si plánuje otevřít vlastní cukrárnu.
Sedíme v kantýně České filharmonie a kolem nás projde paní s bílou papírovou krabicí, usmívá se na Javůrkovou a na dálku jí děkuje. V krabici si nese jahodový raw dort právě od Kateřiny, která peče přibližně šest takových dortů týdně.
„Od malička jsem měla ráda sladké a asi ve dvanácti jsem zjistila, že si to sladké můžu udělat doma. Tak jsem začala péct a to, co jsem upekla, jsem si pak i sama snědla. Potom jsem občas své výtvory někam přinesla a lidi se mě začali ptát, jestli bych pro ně taky něco neupekla. Z pečení se stal koníček, začala jsem se v tom vzdělávat a došlo to až sem,“ vypráví Kateřina, která začala na lesní roh hrát na tatínkův popud v devíti letech, a za největší úspěch považuje právě vítězství na Pražském jaru.
V cukrářství je prozatím jejím největším počinem dort, který se dvěma kolegyněmi a zároveň kamarádkami vytvořila pro dirigenta Bělohlávka k jeho kulatinám. Pracovaly na něm tři týdny a Javůrková se díky němu naučila také poznávat všechny své kolegy z pódia.
„Dělat tenhle dort byla velká radost a bylo to zároveň vtipné, protože jsem vyráběla všechny své kolegy, měla jsem ta jejich tělíčka v ruce a vytvářela jim vlasy a malovala obličej. S každým jsem takto třeba strávila hodinu. A je pravda, že ne s každým přijdu do kontaktu a neuměla jsem si ke jménu přiřadit obličej. Teď už přesně vím, kdo je kdo,“ říká Kateřina, která v České filharmonii působí třetí sezonu a další výzvou je pro ni svatební dort. „Prozatím jsem si na něj netroufla, ale když mě oslovil houslista Honza Mráček, neodolala jsem. A navíc, konečně se po mně chce, abych na svatbě pekla a ne hrála,“ směje se hornistka.
I když jsou její sladké výtvory žádané, mladá hornistka neplánuje, že by dorty vyměnila za hraní. Pečení si chce pořád nechat jako smysluplný koníček. „Je spousta muzikantů, kteří žijí jen hudbou, obětují jí celý život. Já jsem ale ráda, že se můžu vyžít i jinak. Navíc po koncertě vám chybí takový ten osobní kontakt, sednete do auta a odjedete, ale u dortů máte často tu zpětnou vazbu hned, a to mám hrozně ráda,“ popisuje podnikatelka.
Javůrková nejraději peče cheesecaky a momentálně se vyžívá v raw dortech, které si u ní osobně objednávají nejen kolegové z filharmonie. Za dva roky už budou její výtvory k mání také v její cukrárně Za rohem, kterou si chce otevřít v rodné vesnici za Prahou.
„Byl to vždy můj sen a teď vypadá, že by se mohl stát reálným. Navíc tam u nás žádná cukrárna ani kavárna není, takže už začínám s reálnými plány a propočty,“ svěřuje se Kateřina, když vycházíme před budovu České filharmonie. Tam ji zastaví dívka z kanceláře filharmonie, která zjistila, že kolegyně, pro kterou Katka upekla dort, je alergická na ořechy. „Tak to je v háji,“ posteskne si cukrářka. „Ale třeba sní aspoň tu želvu.“ Želvu? „Jo, na tom dortu je jedna velká, z marcipánu.“
Člověk by řekl, že ve filhamornii mají sladký život. A taky že se cukrárně Za rohem musí dařit.
Autorka: Klára Elšíková
