Dita Přikrylová založila organizaci Czechitas a před dvěma roky se objevila v našem žebříčku talentovaných mladých Čechů 30 pod 30. Datová analytička, která „učí ostatní holky programovat“, čte maximálně dvě knihy ročně. A kniha, ke které se často vrací, jsou Čtyři dohody.
„Protože je v ní spousta moudra nejen k osobnímu štěstí, ale i k řízení lidí a byznysu.“
Co? Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody
Proč? „Když mi bylo 21, četla jsem ji poprvé. Každé léto jsem čtyři měsíce brigádně prodávala knížky a byla jsem příšerný salesman. Ale i díky tomu jsem se sebou uzavřela dohodu. Dohodu čtvrtou – dělat vše nejlíp, jak dovedu.
Naučila jsem se věřit procesu, usínat s myšlenkou, že není jediná věc, kterou jsem mohla udělat lépe. Vymazala jsem tak lítost a úspěch se dostavil. Ten se totiž dostaví vždy, když máte nejčistší svědomí.
Čtěte také: Inspiroval se Churchillem a rozjel investiční bankovnictví v Česku
A úplně stejnou dohodu držím doteď, v Czechitas. Věřím, že když usínáme s myšlenkou, že neexistuje jediná věc, kterou jsme v rámci časových možností, omezených lidských zdrojů a finančního rozpočtu mohli udělat jinak nebo kde jsme mohli dát víc zákazníkovi, zaměstnancům, partnerům nebo produktu, dopadne to dobře. A tím dáváme věci navíc. Protože nezištné skutky přinesou radost. Vždycky!
Dohoda druhá, o tom, že si nemáme brát nic osobně, a třetí, o domněnkách, které si nemáme vytvářet, jsou mým každodenním průvodcem při řízení firmy a lidí v týmu.
V byznysu, který zasahuje širokou masu lidí, se člověk musí naučit přijímat a dávat kritiku. A ptát se proč, nevytvářet si závěry a příběhy. Učím se to. Mám ale před sebou dlouhou cestu a knížku si musím ještě několikrát přečíst.“
Kdy? „Poprvé před sedmi lety, naposledy loni.“
Čtěte také: České školství vaše děti na budoucnost nepřipraví. Tyto projekty možná ano
Co přesně mě zaujalo? „Hned několik myšlenek:
- Nikoho nemůžete změnit. Buď lidi milujete takové, jací jsou, nebo je nemilujete.
- Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my. A z toho důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Protože se domníváme, že nás ostatní budou soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Ještě dříve, než nás mají příležitost zavrhnout jiní, zavrhneme se sami.
- Nepotřebujeme nic vědět nebo něco dokazovat. Stačí být, riskovat a těšit se ze života, to je vše, na čem záleží. Řekněme ne, když se nám to chce říct, a řekněme ano, když se nám chce říct ano. Máme právo být sami sebou.
- Lidé například chodí každý den do práce s myšlenkou na odměnu, tedy peníze, které za ni dostanou. Celý týden pracují, trpí prací, trpí svou činností a to vše proto, že se chybně domnívají, že musí dělat to, co je nebaví. Ale ve skutečnosti nikdo nemusí být korporátní otrok a takové každodenní neštěstí je dlouhodobě neudržitelné. Vše je o volbě jedince. Volba dělat to, co mě baví, je často vykročením do prázdna, rizikem, ale stojí za to se alespoň o tuto změnu pokusit.“
Jak? „Učím se od lidí, čtu více články a poslouchám podcasty. A když teda čtu, tak papírové knihy, doma před spaním. Nikdy ne v MHD, nikdy na cestách. Ale čtu na konci dne, kdy mě nevyruší žádná myšlenka a žádná nesplněná položka to-do listu.“
Foto Dity Přikrylové: Lukáš Láznička
