O tom, proč zaměstnávat handicapované, pro vás píše podnikatel a vývojář Filip Molčan, který v jednadvaceti spoluzaložil chráněnou vývojářskou dílnu Good Sailors a je nositelem několika ocenění Zaměstnavatel roku bez bariér. V jeho projektech pracuje řada lidí s fyzickým postižením i psychickými problémy. Přečtěte si jeho příběh.
Ještě před několika lety vzbuzovaly pojmy jako sociální podnikání, chráněná dílna nebo zaměstnávání handicapovaných spíše obavy. V této oblasti se tou dobou pohybovalo více podvodníků než lidí, kteří to myslí dobře.
Ale podmínky přitvrzují a dojit stát prostřednictvím lidí s handicapem dnes už není tak snadné jako dříve. Velké korporace i startupy si začínají cenit firem, které se snaží spojovat byznys a společenskou odpovědnost s cílem přinést něco navíc svým partnerům i společnosti.
Handicapovaní zaměstnanci se již dnes stávají normální součástí jakéhokoli pracovního týmu. Co přinášejí?
Nasazení
Pro většinu lidí s handicapem je práce více než pro zdravé. Je to prostředek seberealizace, práce si váží a jejich nasazení bývá často větší než u zdravých kolegů. A když jim připravíte fajn partu lidí a podmínky k práci, neodejdou vám, až se něco naučí.
Pamatuji si jako dnes, když jsem se kolegy Pavla, nového programátora, po měsíci spolupráce ptal, zda je u nás se vším spokojený. Odpověděl, že u nás ano, ale že on by mohl být tak o 10 až 20 procent výkonnější.
Srovnané hodnoty
Pokud se vám stane v životě něco tak zásadního, jako je zdravotní postižení, sakra dobře si srovnáte své priority. A to platí nejen pro soukromý život, ale i pro ten pracovní – každý den vás překvapí, jak se tito lidé na některé situace dívají, a hlavně jak je řeší. V tom, co je důležité a co zbytečné, bychom se od nich mohli učit.
Narovnání cizích týmů
Velice dobře si vzpomínám na šéfa jedné z velkých nadnárodních korporací, jak mi volá a ptá se, zda bychom neměli ještě nějaké vozíčkáře, které bychom jim půjčili do týmů. Že prý dlouho neměl tak konstruktivní jednání jako s námi.
Najednou se neřeší žabomyší války, ale to podstatné. Korporátníci se prostě zastydí a s pohledem na realitu života tam venku si i oni srovnají priority trochu lépe.
Čtěte také: Třináctiletý český autista kreslí mapy, po nichž touží i zahraniční investoři
Bonus pro klienty
I klienti si spolupráce s takovým týmem cení čím dál více. Mladé firmy to už mají v sobě a v korporacích se o „corporate social responsibility“ mluví stále hlasitěji. I oni tak totiž mohou pomoci podpořit smysluplnou věc.
A dál? Také spousta nevýhod…
Je asi namístě zdůraznit, že zaměstnávání handicapovaných vám musí dávat smysl. Nelze to kvalitně dělat jen pro peníze. Budete muset být pro své kolegy rodinou, řešit s nimi zdraví, individuálně k nim přistupovat a počítat s tím, že nemocnost je násobně vyšší než u zdravých lidí.
Samozřejmě záleží hodně na tom, s jakými handicapy budete pracovat – zda jen s fyzickým omezením, nebo i s dalšími, třeba psychickými poruchami. Zkuste se na některá omezení dívat tak, že se mohou stát i benefitem pro celý tým.
Například lidé s autismem jsou často skvělí programátoři – ano, vyžadují speciální péči a ne vždy se vám podaří je do týmu správně „zasadit“, ale odměnou může být kód, nad kterým bude slintat i lecjaký zkušený programátor, který si do té chvíle myslel, že je nejlepší na světě.
Ale hlavní důvod, proč handicapované zaměstnávat, je jednoduše ten, že je fajn jim dát příležitost a smysluplnou práci. Jednou by vám to tam nahoře mohli přičíst k dobru. Zároveň si i u nás postupně uvědomujeme, že bychom v rámci podnikání měli něco vracet společnosti zpět. Tohle je jedna z cest.
