Na Forbes.cz se ptáme úspěšných Čechů, co bylo rozhodující v začátcích jejich podnikání, tedy než vydělali svůj první milion. Zkrátka co přesně je k úspěchu dovedlo a jaké rady by dali ostatním. Dnes svou cestu k úspěchu popisuje Linda Vavříková, zakladatelka firmy Allegria, která v Česku rozjela byznys s nezvyklým zbožím. Zážitky.
Linda Vavříková začala s podnikáním ve 21 letech a po deseti letech dnes spoluvlastní firmu, jejíž roční obrat se pohybuje kolem 45 milionů korun. Ročně prodá desetitisíce zážitků od jízdy tankem, přes seskok padákem až po kurzy vaření nebo masáže.
Tohle je pět kroků, které ji k tomu dovedly. Berte je jako inspiraci, že úspěšný byznys se dá postavit doslova na splněných snech.
Krok číslo jedna: Nejdůležitější je nápad
Klíčový byl nápad. U mě to byl ale pozvolný proces. Byly jsme tehdy v roce 2004 s kamarádkou na výletě v Českém Krumlově, seděly jsme u vína a říkaly jsme si, že bychom chtěly podnikat. Bavily jsme se o tom, jak složitě se nám vymýšlejí dárky pro rodinu, a tak nás napadla firma na dárky.
Jenže přesun k zážitkům byl delší. Já tehdy pracovala v IT firmě, která se zabývala čárovými kódy, takže jsem věděla, že hlavně nechci mít nic společného se sklady. Bylo by to moc složité. Proto mě napadly nemateriální dárky. A utvrdila jsem se v tom, když jsem si uvědomila, že mi největší radost dělají právě zážitky. Až zpětně jsem zjistila, že podobné firmy už ve světě existují.
Krok číslo dva: Manželův instinkt
Vůbec první milionovou zakázku jsme vlastně získali díky mému manželovi, tehdy ještě příteli. To bylo někdy na přelomu let 2005 a 2006. Přišel nám mail od jedné firmy z Brna, která měla zájem o zážitky. Chtěli, abychom jim dovezli nějaké ukázky, ale mně se to nehodilo, chtěla jsem to odložit. Jenže on řekl: Ne, já tam zajedu. A nakonec přivezl zakázku za milion korun, díky které jsme mohli začít růst.
Má prostě na tyhle věci správný instinkt. Potvrdilo se mi to vlastně i na úplném začátku. Jela jsem tehdy na týden vlakem do Ruska, předala jsem mu Allegrii v jedné malé složce a uklidnila jsem ho, že stejně nikdo volat nebude. Jenže tehdy o nás vyšel první větší článek v novinách a během jediného dne volalo asi tři sta lidí. Tak si vzal na pomoc kamarády a celý den zvedali telefony.
Měla jsem štěstí. Proto je tak důležité mít vedle sebe někoho, o koho se v těžké chvíli můžete opřít. A to teď radím i ostatním.
Krok číslo tři: Seriózní firma
V roce 2006 jsme vyhráli soutěž Živnostník roku a to pro nás byl neuvěřitelný skok. Bylo to až neskutečné. Do té doby jsme měli takovou firmu v krabičce, ale díky téhle ceně se nám z toho podařilo vybudovat seriózní firmu. Založili jsme eseróčko, pronajali si kanceláře a přijali nové zaměstnance.
Do té doby jsme to dělali tak trochu na koleni a tohle byl posun úplně někam jinam. Dozvědělo se o nás najednou spousta lidí a výrazně nám přibylo zákazníků. Podobných ocenění jsme pak ještě získali víc, ale nikdy to už firmu nezměnilo tolik jako Živnostník roku.
Krok číslo čtyři: Investor posunul firmu dál
V roce 2008 jsme prodali 50 procent firmy investorovi. Přímou investici jsme nepotřebovali, nedělali jsme to jen kvůli penězům. Hledali jsme něco, co by z nás udělalo něco víc než malou firmu. A tehdy nám přišel takový nenápadný e-mail od Daniela Sedláčka, který spoluvlastní mediální skupinu Media Bohemia.
To byl další moment, kdy se projevil instinkt mého manžela. Vycítil, že ta schůzka bude důležitá. A já tomu uvěřila. Nechtěli po nás nějaké pětileté výhledy nebo audity – naopak nám s tím pomohli a naučili nás to. Pomohli nám marketingově, protože nás dostali do svých regionálních rádií. A posunulo nás to dál i lidsky, naučili jsme se díky tomu řídit firmu i lidi. Kdybychom to neudělali, tak buď dnes nejsme vůbec, nebo jsme někde na okraji zájmu.
Krok číslo pět: Zážitky zkoušíme sami na sobě
Loni jsme vydali 35 tisíc dárkových poukazů a měli jsme ani ne dvacet reklamací. A to ještě byly naprosté drobnosti. Hned na začátku jsem si totiž uvědomila, že péče o zákazníka je klíčová. Ani jedna z konkurenčních firem nemá produktové oddělení. My se tomu naopak věnujeme od začátku a dnes zaměstnáváme tři lidi, kteří všechny zážitky vyzkouší sami na sobě.
Tehdy vznikaly firmy, které jen naházely na internetové stránky nabídku zážitků a doufaly, že to bude fungovat. Lidé se u nich spálili a my jim pak museli pracně vysvětlovat, že u nás se bát nemusí, protože se všemi dodavateli jednáme osobně a nemůže se stát, že by byl nějaký zážitek průšvih. Než přidáme do nabídky nový zážitek, trvá to několik měsíců. To je klíč k úspěchu.
…a chyba, kterou bych dnes neudělala
V roce 2009 jsem dostala nápad, že otevřeme pobočku na Slovensku, ale to byla chyba. Přitom to vypadalo původně jako dobrý záměr: slovenský zážitkový trh je volný, jazyk je podobný, řada mezinárodních firem u nás poptává i slovenské zážitky a i Češi na Slovensko rádi jezdí. Nicméně naše zážitková firma na Slovensku dodnes není. Hlavní důvod je ten, že se mi nepodařilo najít ty správné lidi. A i kdybych je našla, musela bych tam strávit daleko větší množství času, než mi česká firma a rodina umožňovaly.
Další díl série textů Můj první milion najdete zde. Svých pět kroků k úspěchu popisuje Tomáš Čupr, zakladatel Slevomatu.
