Když potřebujete v Praze někam „hodit“, k vašemu odvozu stačí jediný dotyk obrazovky chytrého telefonu. Jednou z aplikací, které vám tuto možnost v hlavním městě nabízí, je estonská společnost Taxify, která spojuje řidiče se zákazníky a která v české metropoli funguje rok.
„Už od 12 let jsem měl jasnou vizi, že chci založit společnost,“ říká Markus Villig, 21letý spoluzakladatel a šéf Taxify. Na realizaci zbytečně dlouho nečekal. Když byl ve třetím ročníku střední školy, jeho o deset let starší bratr Martin přišel s nápadem vytvořit taxi aplikaci. Inspiroval se při své návštěvě Ukrajiny, kde podobná služba už existovala.
Nejen v Tallinu tehdy nevládla se situací na taxi trhu spokojenost a Markus se chytil příležitosti. „Udělal jsem online průzkum a rozeslal ho na seznam školních e-mailových adres a přes 300 lidí okamžitě odpovědělo,“ vypráví Markus, který při své letní soukromé návštěvě Prahy stihl hned několik byznys setkání. Včetně toho s Forbesem. „Když jsem viděl, že to není jen můj problém a že existuje poptávka, začal jsem pracovat na nabídce.“
A tak se rozhodl vytvořit mobilní aplikaci, která propojí taxikáře se zákazníky. Každý den po škole chodil na stanoviště taxíků, naskočil do auta, mluvil s taxikáři a snažil se je přesvědčit, aby se k síti přidali a zvýšili si tak počet zakázek. Jak bude služba vypadat, řidičům vysvětloval na obrázcích, které sám vytvořil. Na svou stranu dostal asi jednoho z deseti, ostatní ho odbyli s tím, že je to jen nějaký mladík, který o tomto byznyse nic neví. Když ale Villig získal zhruba padesát ochotných řidičů, začal pracovat na produktu.
Markus Villig, zakladatel Taxify.
Zhodnotil, že sám nemá dovednosti na vývoj takto komplexních aplikací. „Znám základy, ale vývoj nechám profesionálům a sám se soustředím na vývoj byznysu,“ říká. Proto hledal nějakého vývojáře na začátku kariéry, který by mu s vytvořením aplikace pomohl. A tak se v březnu 2013 zrodila společnost Taxify. V začátcích Markus pracoval s bratrem Martinem, který mu radil a pomáhal s konexemi, a s vývojářem – freelancerem.
Na rozjezd podnikání Markus použil kolem pěti tisíc eur, které mu rodiče šetřili jako kapesné na studia. Řekli mu, že jestli ty peníze použije a později se rozhodne jít na vysokou školu, bude si na ni muset vydělat sám. „Rozhodování mi trvalo asi minutu,“ vzpomíná Markus. Na univerzitu nakonec sice nastoupil, ale po půl roce studia ho zanechal: „V průběhu těch šesti měsíců se Taxify rychle rozrůstalo a my jsme najali prvních pět lidí. A když jsem si uvědomil, že pro mě pracuje pět lidí na plný úvazek, nedává smysl, abych chodil do školy. Tak jsem se rozhodl oddat se Taxify naplno,“ říká.
Čtěte také: Francouzští taxikáři vzali Uber útokem. Z protestů se stala pouliční válka
Po aplikacích na přivolání odvozu sahají lidé často kvůli nižší ceně, pohodlnosti a možnosti zpětné vazby. V Praze je nejvíce uživatelů Taxify mezi 25 a 35 lety. „Pracujeme s taxi společnostmi, které jsou často staromódní. Nevědí, co je to mobilní aplikace, mají rádio a na něm dispečera. Takže vysvětlit jim, co děláme jinak, že nejsme jejich přímí konkurenti a přimět je pracovat s technologiemi, chvíli trvá,“ říká Martin Villig. Společnost, která ze začátku nabírala své řidiče z řad taxikářů, před rokem začala propojovat zákazníky i se soukromými řidiči. I pro ty má však Taxify vstupní kritéria a podle Martina Villiga často vyšší než ta, která ve východní Evropě a Africe existují pro licencované taxikáře.
Původně chtěl Markus Villig vybudovat úspěšnou regionální značku. „Protože to byl můj první opravdový projekt, neuměl jsem si ještě plně představit rozsah možností,“ říká. Taxify se ale za tři roky své existence rozšířilo do 12 zemí. Společnost se soustředí hlavně na Evropu, ale funguje také v Mexiku, JAR nebo v Keni. To je dost různorodá paleta a jednotlivé země přistupují ke sdílené ekonomice různě.
Domovina Taxify, Estonsko, je jedinou zemí Evropy, kde je sdílená ekonomika legalizovaná a regulovaná zákonem o veřejné dopravě z března 2015. Jinde se ale proti takovým službám bouří taxikáři – a to zejména v zemích, kde do provozování svého řemesla musí nejdřív investovat peníze a nabýt v něm vzdělání. Letos v lednu a únoru byly evropské metropole Paříž a Londýn svědky násilných protestů taxikářů.
Martin Villig vidí jasný trend ve vytváření legislativy pro služby nabízející spolujízdu v Evropě i v Africe. Technologické změny ale podle jeho odhadů potrvají déle. „Samořídící auta budou brzy technicky připravená, ale zabere mnohem víc času, než je politici i lidé přijmou, a bude tak možné aktualizovat dopravní zákony. Pečlivě sledujeme vývoj a budeme připraveni zapřáhnout i automatická auta,“ říká.
Také právě kvůli rozdílným legislativám a otevřenosti jednotlivých zemí ke sdílené ekonomice je vstup na nový trh komplikovanější. „V našem případě musíme s každým novým trhem začít vždy od nuly. Můžeme mít třeba stovky tisíc uživatelů v Tallinnu, ale na novém trhu začínáme na nula řidičích a nula zákaznících,“ říká Martin Villig, který má na starosti expanzi společnosti. Taxify navíc dbá na to, aby byl poměr mezi řidiči a uživateli vyvážený, aby tak neměli buď zákazníci málo možností nebo naopak řidiči málo práce.
„Jsme lídři na trhu v Baltských zemích a ve východní Evropě a teď expandujeme do zemí jako Polsko, Česká republika a dalších,“ popisuje Markus Villig. Tento rok Taxify plánuje expandovat do alespoň čtyř až pěti zemí. „Máme víc než půl milionu zákazníků a počet narůstá o desetitisíce každý měsíc,“ pokračuje. Možná i proto, že společnost od začátku své existence dostala od investorů 1,5 milionů eur.
Taxify se mimo expanze chystá rozšířit i portfolio svých služeb, třeba o systém, který by umožňoval sdílet jízdu vícero lidem. „V Praze například ráno vidíme, jak se lidé přemisťují z různých částí města do centra. Takže když máme více žádostí na stejnou trasu, můžeme lidem nabídnout, aby sdíleli auto a ušetřili tak i polovinu ceny,“ nastiňuje plány Markus Villig a zmiňuje záměr Taxify na rozšíření nabídky o roznášku balíků.
