Snažíte se najít rovnováhu mezí tím, co musíte udělat a co dělat chcete a máte pocit, že z toho zešílíte? I když je snazší a lákavé své vlastní potřeby zanedbávat a věnovat se hlavně práci, tak se vám tenhle přístup může velice rychle vymstít.
Podle nejnovějšího srovnání OECD Better Life Index (žebříček, ve kterém se i taková organizace jako OECD snaží ukázat, že čísla a peníze nejsou všechno) mohou mít dlouhé pracovní dny bez odpočinku negativní vliv na vaše zdraví – a ještě zvětší váš pracovní stres. O dopadech na rodinný život ani nemluvě.
Co má tedy ambiciózní a zaneprázdněný člověk dělat?
Pro mě, matku dvou dětí, která pracuje z domova, přichází záchrana v podobě zvonícího budíku v 5:00.
Zatímco manžel a děti ještě spí, všechno co potřebuji, je hrnek kávy, moje domácí kancelář a ticho, abych se mohla v klidu na pár hodin věnovat svému projektu. Vždy lituji, když budík ráno pouze zamáčknu a spím dál, protože celý zbytek dne se pak stresuji, abych dohnala, co jsem ráno zaspala.
Hledáte více rad do svého repertoáru, jak si rozvrhnout den, abyste skloubili pracovní a soukromí život? Shrnuli jsme rady šesti lidí, kteří jsou ochotni se o své tajemství vyváženého dne podělit.
Pravidlo prvního schodu
Kdo: Grainne Kelly, 43, zakladatelka a ředitelka společnosti zabývající se designem dětských produktů, Derry City, Velká Británie
Náš dům není pouze místem, kde s manželem vychováváme naše dva syny. Je to také náš pracovní prostor – jsme životní, ale také pracovní partneři. A důsledně doma uplatňujeme tzv. pravidlo prvního schodu – jakmile se dotkneš prvního schodu v hale, oddělujícího kuchyň a pracovnu, nesmíš o práci vůbec mluvit.
Tohle pravidlo u nás platilo, když jsme pracovali každý jinde a platí i teď, když máme rodinný byznys. Když potřebuji s manželem probrat některé pracovní záležistosti, ale on už šel „domů“, napíšu mu e-mail, co musíme druhý den probrat, do rodinných prostor u nás práce prostě nesmí.
Pravidlo prvního schodu nám pomohlo nechat práci tam, kam patří – v kanceláři.
Naučte se říkat ne
Kdo: Dike Drummond, M.D., 56, lékařský poradce v Seattlu
Pro lékaře není vždy snadné po práci přepnout a věnovat se sobě a svému soukromí. Existuje jakýsi pocit viny, který přichází, pokud nejste schopni věnovat každému svému pacientovi veškerou pozornost.
Jedna z nejdůležitějších rad, kterou vždy zdůrazňuji a které posloužila dobře i mně zní: Naučte se říkat ne.
Představte si volný den po operaci pacienta. Zavolá vám sestřička, aby zkontrolovala podávané léky nebo se na něco zeptala. Devět z deseti doktorů by hovor přijalo a situaci řešilo. Ale abyste měli příležitost relaxovat, má rada je zdvořile oznámit, že máte volno a odkázat ji na doktora ve službě.
I když říkat v takové situaci ne může být nepříjemné, bez pauzy a v neustálém vytížení nemůžete naplnit svůj potenciál a dosahovat nejlepších výsledků. Nastavte si mantinely, jinak se z toho časem sesypete. Další rady, jak říkat ne, najdete v tomto článku.
Kombinujte své osobní a pracovní úkoly
Kdo: Matt Girvan, 35, spoluzakladatel softwarové společnosti v Truckee, Kalifornie
Po dlouhá léta jsem se vypořádával se svými pracovními a osobními povinnostmi pomocí dvou oddělených seznamů úkolů, přičemž jsem vždy upřednostňoval ten pracovní. To se po čase přestalo líbil mé ženě a to mě donutilo změnit můj pohled na čas.
Místo toho abych si své úkoly poznamenával do dvou různých seznamů, používám jeden, který kombinuje všechny mé povinnosti. Přiznávám, že se stále z většiny skládá z pracovních povinností, ale vždy se snažím zahrnout do seznamu tři až čtyři osobní úkoly, jako „Vzít Amy na večeři“ nebo „Jdi do obchodu“. A vždy když na takový úkol narazím, tak mu dám přednost.
Přijďte dříve, nebo zůstaňte déle – ne obojí
Kdo: Tamera Malone, 27, učitelka v Memphisu, Tennessee
Když jsem před šesti lety začínala s kariérou speciální výchovné učitelky, věděla jsem, že vždy budu dělat vše pro to, aby byli moji žáci úspěšní. Po celá ta léta jsem věnovala spoustu času přípravě na hodiny nebo dalším povinnostem spojeným se školou, místo abych si šla zacvičit, podívala se na své oblíbené seriály nebo trávila čas s přáteli.
V posledním roce z mého života zmizeli i poslední zbytky rovnováhy mezi prací a soukromím – pracovala jsem 11 hodin denně plus neděle.
Na konci roku jsem byla vyčerpaná a věděla jsem, že takové tempo nemůžu dlouho vydržet. A tak jsem si řekla, že každou práci navíc budu řešit buď časným příchodem do školy, nebo pozdním odchodem domů. Ale už žádné od nevidím do nevidím.
Jsem ranní ptáče, tak chodím každý den do práce o hodinu dřív. Tato malá změna k mému překvapení udělala obrovský rozdíl. Samozřejmě se mi nepovede držet se tohoto pravidla každý den a občas sklouznu zpátky k jedenácti hodinové pracovní době, ale není to tak hrozné, když vím, že to není každodenní realita.
Patnáct minut meditace každý den
Kdo: Miranda Marquit, 35, spisovatelka na volné noze, West Chester, Pensylvánie
Pozorně se soustředit může být při práci z domova velmi těžké. Doma se necháte spoustou věcí jednoduše rozptýlit.
Pokud si nedávám pozor a nekontroluji se, pracovní stres se postupně vplíží do mého každodenního života. Začnu myslet na spoustu věcí a začne se projevovat únava, což následně zhoršuje mou koncentraci na práci. Je to začarovaný kruh.
Jeden známý mi před lety poradil, abych s tím bojovala meditací. Dnes jsem ráda, že jsem si nechala poradit – meditace mi opravdu změnila život.
Pomáhá mi vyčistit si hlavu, užívat si své úspěchy a vyzdvihnout to podstatné z každého okamžiku. Ať už jde o psaní úkolů s mým synem nebo důležitou uzávěrku.
Meditace mi přes den ani nezabere tolik času. Když se probudím, věnuji chvilku meditačním cvikům, klidně i podle meditační aplikace v mobilu, tím si vyčistím mysl od „nepořádku“. A cvičím i po obědě a navečer.
Po pracovní době odříznout kabely
Kdo: James Merse, 23, manažer z New Yorku
Když jsem začínal se svojí kariérou, myslel jsem, že jako nováček musím věnovat sto procent svého času práci. Tak jsem byl dostupný 24 denně, sedm dní v týdnu a svůj volný čas jsem trávil nejčastěji pročítáním e-mailů a odpovídáním na ně.
Postupně jsem si ale začal uvědomovat, že se nikam neposouvám. Požadavky klientů se hromadily, přestože jsem pracoval celé dny a noci.
A tak jsem si nastavil popracovní zákaz elektroniky. Poté, co jsem opustil kancelář, jsem neotevřel počítač, ani jsem si nekontroloval pracovní e-mail přes mobil. Namísto toho jsem se věnoval činnostem, které mě baví – víkendové večery s přáteli nebo dohánění některých restů – a necítil jsem se provinile. O tom, co dělat pro celkový technologický detox, čtěte tady.
O tomto pravidle jsem řekl svým kolegům i šéfovi a nikdo s tím neměl žádný problém. Jsem si jistý, že odpověď na nedůležitý e-mail v deset hodin dopoledne namísto desíti večer nikoho neurazí.
Autor: Marianne Hayes
Čtete taky:
Znáte skečnouting? Jak si kreslit na papír a být díky tomu lepší v práci
Štěstí si za peníze nekoupíte. Ale můžete si k němu pomoct
