Amálie Koppová a David Balcar rozjeli výrobu podomácku dělaných rostlinných mlék v pouhých 21 letech. Z desítek lahví a stánku na pražské náplavce se vmžiku staly stovky, na Hithitu vybrali bezmála půl milionu korun a celou výrobu přestěhovali z kuchyně do bývalého mlýna za Prahou.
V současné době vyrábějí pod značkou Nemléko mandlové, makové, lískooříškové a ovesné mléko, rostlinný Nejogurt a Netradiční pomazánkové, které dovážejí do 28 českých a 10 slovenských měst. Tři roky vedli firmu bez problémů, loni ale zažili první zemětřesení, o kterém speciálně pro Forbes vypráví zakladatel David Balcar.
Nemléko jsme rozjeli v květnu 2016 ve dvou lidech – Amálie a já. Na začátku minulého roku bylo těch lidí dvacet a my získali pocit, že bychom si mohli trochu odpočinout. Amálie odjela začátkem roku na školu v Berlíně, psala diplomku a do konce června byla víceméně mimo. Já zase strašně moc chtěl být v pozici toho podnikatele, který předá kompetence dál a už se může soustředit na něco jiného.
S kamarádem, který nám pro Nemléko vyráběl stroje, jsme založili firmu na výrobu potravinářských strojů FOODSTR, vedle ní jsme rozjeli vývoj fermentovaných výrobků pod značkou Bacilli a odjeli s Amálií na dovolenou.
Vlastně nás to upřímně přestalo trochu bavit – chtěl jsem, aby nám už podnikání fungovalo samo. Aby rostly prodeje, protože přece máme obchoďačku, aby vznikala kreativa, protože přece máme markeťačku, aby běžela výroba, protože máme vedoucího výroby, a aby běžely finance a administrativa, protože na to už taky máme lidi.
Chvíli to fungovalo. Jenže jsme si neuvědomili, že všechno vynaložené úsilí se projevuje přibližně s půlročním zpožděním. Tudíž když jsme se v Toskánsku u bazénu radovali z výsledků prvního půl roku, nedošlo nám, že je to výsledek tvrdé práce v roce předešlém.
Pak přišla druhá půlka roku 2019, propad a s ním i moje největší chyba – zlobil jsem se za tuhle situaci na lidi ve firmě a byl na ně nepříjemný. Vyčítal jsem jim, že mi neříkali věci, které se mi ve skutečnosti říct snažili, ale já je nechtěl slyšet.
Byl jsem nedůvěřivý, hledal na každém chyby a nechtěl je odpouštět. Hodně lidí jsem naštval a o některé z nich málem přišel. Ne kvůli vzniklé situaci, kterou chtěli všichni řešit a byli ochotní kvůli ní snížit svůj komfort, ale kvůli mému přístupu.
Museli jsme začít tahat za záchranné brzdy: s některými lidmi jsme se museli rozloučit, protože na ně nezbývaly peníze, a ostatním tak přibyla práce i stres. My s Amálií jsme se zase naplno zapojili – došlo nám, že když se člověk přestane soustředit, začne se to projevovat na kvalitě všeho, včetně kvality výrobků.
https://www.instagram.com/p/B8lISPtnCNK/
Ty se nám začaly kazit a my přicházeli o zákazníky. Do toho chyběly nové produkty, nové nápady, řešení, kreativní marketing… Prostě chyběl drive shora.
Krizi jsme však ustáli a já jsem zpětně rád za to, že se stala ještě poměrně ze začátku, a ne později, kdy by důsledky byly jistě o dost horší. Znovu jsme se do toho opřeli, vyříkali si problémy, vyčistili dusno, a především se zaměřili na kvalitu každého produktu, který opustí Nemlékárnu.
Napravování našeho zaspání vedlo k mnoha novinkám a inovacím: všechny výrobky dostaly nový design, plastové etikety jsme vyměnili za odmočitelné papírové, vyvinuli jsme náš zatím nejlevnější a nejekologičtější produkt Netradiční pomazánkové a pracujeme na exportu i spoustě dalších věcí, které přijdou co nevidět.
Zpětně si to celé představuju jako letadlo, které letí nahoru a pak začne pomalu padat k zemi. Pilot spí, posádka dělá svou práci dobře, a tak si nikdo nevšimne, že letadlo padá. Až když se pilot probudí, musí za knipl zatáhnout tak strašně silně, že to vůbec není příjemné.
Ponaučení? Pilot nesmí nikdy spát.
