Nejvíce Českých lvů letos získal výpravný film režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Film, který Marhoul připravoval více než deset let, vyhrál nejen ve všech technických kategoriích, získal i cenu pro nejlepší kameru, režii a nejlepší film roku. Z jedenácti nominací proměnil hned devět a na letošních Cenách české filmové a televizní akademie naprosto triumfoval.
A i když má Nabarvené ptáče za sebou už celou řadu velkých světových úspěchů, bylo uvedeno ve světové premiéře v hlavní soutěži Mezinárodního festivalu v Benátkách, posbíralo celou řadu prestižních cen od Indie po USA a probojovalo se i do užších nominací na Oscara, právě až triumf na domácích Českých lvech vzal jeho tvůrci řeč. A kdekoho překvapil.
27. ročník udílení cen Český lev v pražském Rudolfinu, Image: 504361096, License: Rights-managed, Restrictions: , Model Release: no, Credit line: - / Česká editoriální fotografie / Profimedia
Václav Marhoul na 27. ročníku udílení cen Český lev v pražském Rudolfinu | Foto: Profimedia
Václav Marhoul získal hned úvodní cenu za mimořádný počin v oblasti audiovize. „Děkuju z celého srdce, já jsem dnes večer čekal všechno možné, ale tohle opravdu ne,“ řekl Václav Marhoul v děkovné řeči – a pak jen nevěřícně sledoval, jak úspěch jeho černobílého filmu, jejž nejen on sám považuje za svůj osobní opus magnum, neustále nabýval na síle.
Postupně Nabarvené ptáče ovládlo i kategorie nejlepší kostýmy, scénografie, masky, střih, zvuk a nejlepší kamera, kde si Českého lva zcela zaslouženě odnesl mistr obrazu Vladimír Smutný.
A pak následoval i triumf finální, cena pro nejlepší režii a nejlepší film roku. Nabarvené ptáče zas a znovu.
Není divu, že byl Václav Marhoul dojat, překvapen, zaskočen. Své emoce nijak nehrál. Marhoul, muž, o němž se dlouhá léta v branži říká, že je takový perfekcionista, že je až trochu blázen, nebyl dlouhodobě u českých filmařů alespoň v jejich nejužším profesním kruhu příliš v přízni. Je to dáno i jeho náturou.
Marhoul funguje v branži jako naprostý solitér, jde si zatvrzele za svým, každý svůj film chystá roky a do Ptáčete dal vše, co měl, ve všech významech toho slova, bez ohledu na to, co si o jeho adaptaci kdo myslel.
Václav Marhoul během natáčení Nabarveného ptáčete.|Foto: Jiří Turek a Jana Jabůrková
A mnohokrát to vypadalo, že se mu adaptaci slavného románu Jerzyho Kosińského snad ani nepovede dokončit. Neúnavně překonával jednu překážku za druhou, se svým dílem padal a zase se zvedal. A sám přiznal, že mnohdy to s Nabarveným ptáčetem věru nebylo jednoduché. Kdekdo by to asi po pár letech vzdal. Ale ne tak Václav Marhoul. On ne.
Nabarvené ptáče je ostatně jedním ze tří vůbec nejdražších českých filmů historie, rozpočet příběhu o putování malého židovského chlapce Evropou zmítanou hrůzami druhé světové války se vyšplhal na 175 milionů korun. Dražší byla zatím jen Jakubiskova Bathory s rozpočtem 330 milionů a zamýšlený epos Žižka, jehož rozpočet Petr Jákl plánuje na 400 milionů korun.
Peníze na Nabarvené ptáče se ovšem Marhoulovi nesháněly snadno. Ve Forbesu jsme vznik tohoto díla sledovali od konce roku 2011. Tehdy Václavu Marhoulovi z původně zamýšleného rozpočtu 120 milionů chybělo… 120 milionů korun.
Z korporátních partnerů, s nimiž spolupracoval na svém předchozím filmu Tobruk, zbyla jenom Innogy. Dalšími koproducenty Nabarveného ptáčete jsou Česká televize, slovenská veřejnoprávní RTVS, pomohly také filmové granty, které Marhoul získal v Česku, na Slovensku i na Ukrajině, kde film rovněž vznikal. Armáda ČR přispěla například pronájmem vojenského prostoru Boletice, kde se část filmu točila, osobním vkladem přispěla slovenská koproducentka Zuzana Mistríková.
Škála způsobů, jakými Marhoul dílo financoval, byla mimořádně pestrá. A objevují se tu i známé tváře českého byznysu. Mezi podnikatele, kteří Nabarvené ptáče významně podpořili, patří třeba spoluzakladatel Avastu a jeden z nejbohatších lidí Česka Eduard Kučera s manželkou Miladou nebo Vladimír Mařík, majitel technologické firmy CertiCon.
„Eduard Kučera patří k hrstce osvícených bohatých lidí, kteří mají opravdický vztah ke kultuře a před nimiž smekám. Kéž by takových bylo víc,“ říká často Václav Marhoul a řekl to i tehdy, když jsme ho znovu navštívili na place, právě ve vojenském prostoru Boletice, když zrovna točil důležité scény v odsvěceném románsko-gotickém kostelíku.
Realizace filmu Nabarvené ptáče zabrala 100 filmovacích dnů během 16 měsíců na celkem 43 lokacích na Ukrajině, Slovensku, v Polsku a Česku. Tuzemská slavnostní premiéra proběhla 11. září.
Natáčení Nabarveného ptáčete. | Foto: Jiří Turek a Jana Jabůrková
Titulní roli ztvárnil debutující Petr Kotlár. V dalších rolích se představují například Harvey Keitel a Stellan Skarsgård, spolu s nimi Udo Kier, Julian Sands a Barry Pepper. Václav Marhoul se netají tím, že mu šlo o co možná nejpřesnější ztvárnění atmosféry románu, jenž je sám o sobě podobenstvím. Tomu odpovídá ostatně i jeho vizuální forma. Proslulý kameraman Vladimír Smutný totiž natáčel celý film na černobílý 35mm negativ ve formátu Cinemascope.
„Nikdy jsme se s Vláďou nedohadovali tolik jako na tomto projektu. Nikdy. Ale také jsme se jeden druhému nikdy tolik neomlouvali. Kamera v Ptáčeti je ale kamera jeho života, bez přehánění,“ svěřil se Václav Marhoul s tím, že film dokončil bez zásadních kompromisů.
Zůstal černobílý, dlouhý, němý a svůj. Zůstal takový, jako je tak trochu i sám Václav Marhoul. Statečný, nepodbízivý, pravdivý.
Natočit ten film bylo statečné. Ocenit ho doma hned devíti cenami z jedenácti bylo ovšem v tak konkurenčním prostředí taky statečné. A taky to chtělo kuráž. Dobře že ji Akademie měla.
Pokud si triumf na domácích Českých lvech někdo skutečně zasloužil, je to Václav Marhoul a jeho Nabarvené ptáče.
