Do situace před krizí se Česko ekonomicky dostane za osm let. Škrty nejsou namístě, naopak je třeba investovat, říká ministryně financí Alena Schillerová. Ve druhé části rozhovoru, který poskytla Forbesu, zároveň odmítá větší podporu podnikatelů a firem na úkor zadlužování země.
„Postupujeme rozumně. Stojím si za tím, že je lepší střízlivý postup než se podívat z okna a pustit 500 miliard, jak mě vyzývají někteří ekonomové,“ konstatuje šéfka resortu financí.
Ve své kanceláři na ministerstvu, kde má vyvěšené i tři své karikatury, neboť – jak sama tvrdí – se nebere příliš vážně, mimo jiné zmiňuje, že omezit Čechům pohyb a podnikání pro ni bylo nejtěžší rozhodnutí v životě.
„Ničeho ale nelituji. Naopak si myslím, že veřejná služba nikdy neměla větší význam, než tomu je teď.“
Úvodní část rozhovoru, týkající se podpůrných programů pro drobné podnikatele, si můžete přečíst tady.
V jaké fázi koronavirové krize se podle vás nyní nacházíme? Začíná se země ekonomicky probouzet?
I vzhledem k tomu, že jsme nastavili plán rozvolňování, které již probíhá, jsem optimista. Velkou neznámou je ovšem pro ekonomiku čas.
Odhady, které jsme na ministerstvu udělali, vycházejí z toho, že ekonomika bude ve třetím čtvrtletí oživená. Ačkoli počítáme s tím, že nepojede z nuly na sto. Příští rok odhadujeme růst HDP o 3,1 procenta, což je velmi slušný růst. Je ale potřeba si uvědomit, že půjdeme ze sklepa, ze zhruba -5,6 procenta.
Jako ministryně financí jsem pořád přesvědčena, že naše výchozí makroekonomická pozice je jedna z nejlepších v Evropské unii, ne-li úplně nejlepší. Říkám to s pokorou, protože jsme vyšli ze zkonsolidovaných, přebytkových veřejných financí a velmi nízkého zadlužení, jsme čtvrtá nejméně zadlužená unijní ekonomika. Také jsme měli zdravé banky, přebytkové veřejné zdravotní pojišťovny a municipality. Tyto podmínky vytvářejí absolutní předpoklad k tomu, že si můžeme dovolit se zadlužit.
Přední čeští ekonomové nicméně s ohledem na tuto pozici podotýkají, že stát by se měl zadlužit ještě více, aby do ekonomiky napumpoval větší objem peněz. Bojí se vláda utrácet?
Nebojí. Postupujeme rozumně. Stojím si za tím, že je lepší střízlivý postup než se podívat z okna a pustit 500 miliard, jak mě vyzývají někteří ekonomové. Myslím si, že to není namístě. Je to můj názor, ale také má odpovědnost.
Děláme věci promyšleně. Pořád jsme v pozici, že si to můžeme dovolit. Dosud jsme od krize prodali dluhopisy za 300 miliard za průměrný úrok 1,13 procenta. To je lepší úrok, než jsme prodávali před krizí. Jsme tedy předzásobení a prodáváme postupně, nemusíme to dělat za každou cenu. Státní dluhopisy prodáte vždy, ale záleží na úroku. A my nechceme zadlužit budoucí generace.
Foto Ministerstvo financí
Foto: ministerstvo financí
Ve svých předchozích vyjádřeních jste opakovaně uvedla, že nechce škrtat ani zvyšovat daně. Jakým způsobem se tak peníze do státní kasy vrátí?
Do žádné prosperity se neproškrtáte. Přišla jsem proto s novelou zákona o rozpočtové odpovědnosti a vážím si toho, že se přehlasovalo senátní veto a podepsal jej prezident. Kdyby se tak totiž nestalo, musela bych příští rok finance konsolidovat do normálu, což by znamenalo škrtat 150 miliard, nebo o 150 miliard zvýšit daně.
Takto je plán konsolidace takový, že příští rok počítáme se schodkem ve výši čtyř procent HDP. V následujících letech bychom jej vždy o půl procenta snižovali, až bychom dosáhli úrovně před pandemií. Na stejných číslech bychom tak měli být v roce 2028.
Myslím si, že sedmiletý plán je únosný. Hlavně proto, abychom nezastavili ekonomický růst. Potřebujeme masivně investovat a na to jsou třeba peníze. V novodobé historii stát nikdy neměl důležitější a významnější roli než nyní, co se týče pomoci občanům.
S jakým rozpočtovým schodkem se tak počítá na příští rok, když letos je to 300 miliard?
Počítáme s těmi čtyřmi procenty HDP, tudíž se pohybujeme někde kolem 270 miliard korun. Všechno se ovšem bude odvíjet od výběru daní. Když jsem totiž přišla s upraveným schodkem rozpočtu na 300 miliard, nebylo to způsobeno výdaji, ty se příliš nezvýšily, ale zejména propadem příjmů. A to o 60 miliard více, než jsme původně predikovali.
Zmínila jste potřebu investovat. Znamená to tedy, že nyní budete mít s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem otevřenou kasu a chystáte cosi jako New Deal pro naši ekonomiku?
Chystáme. Z hlediska investic jsme navýšili rámec pro dopravní infrastrukturu asi o šest a půl miliardy korun, schválili jsme také zhruba čtyři a půl miliardy pro zemědělství, které by měly směřovat k tomu, abychom dosáhli co největší soběstačnosti. A musíme investovat do dalších věcí.
Zrovna bylo pokladní plnění, kdy jsem ostatním ministrům rozeslala tabulky nespotřebovaných nároků. Ekonomika nejede na 100 procent a některé věci podle mě nebude reálné spotřebovat a bude nasnadě je přesunout jinam.
Dosud jsem po ministrech nic nechtěla. Nebyl čas hádat se s resorty o pár korun, které situaci neřeší. Škrtla jsem akorát jeden a půl miliardy na jízdném, protože se celé čtvrtletí nejezdilo, a domluvila jsem se s ministerstvem obrany, že se odložily ještě nedomluvené nákupy za dvě miliardy. Teď se ale o tom postupně budeme bavit.
O čem konkrétním bude řeč?
Uvidíme. Nebudu to komentovat, dokud jsme to neprobrali mezi sebou. Zkrátka vidím, že se nastavené výdaje nestíhají utrácet – podle mě tím, že ekonomika nejede –, tak bych ráda, aby se mi k tomu kolegové vyjádřili. Jak výdaje porostou a příjmy budou klesat, musíme hledat i rezervy.
Musíme se bavit nejen o dobudování páteřní sítě. Tato pandemie ukázala, že se musíme zaměřit i na investice 21. století, jako je digitalizace. Přece jen ze dne na den jsme museli změnit školství, vláda i ostatní instituce najednou mohly fungovat v online systému. Tímto směrem musíme uvažovat.
Proč jste to ale nedělali dříve? Jednadvacáté století je 20 let a ANO je u vlády šest let.
Dělali jsme to. Připravili jsme projekt Digitální Česko, v jehož rámci má každá instituce své programy. Pandemie by z toho ale měla udělat větší prioritu. Pro mě osobně je stěžejní online finanční úřad, projekt Moje daně.
To, že přiznání vyplníte z obývacího pokoje, už funguje, ale tohle by měl být systém, který spoustu věcí předvyplní automaticky, takzvaný estonský model. Rádi bychom ho spustili 1. prosince. Bohužel jsme ho oproti původnímu plánu museli o měsíc posunout.
Co dál podle vás krize ukázala?
Ukázala neuvěřitelnou disciplinovanost, soudržnost, pracovitost, kreativitu, ale hlavně pochopení našich lidí.
Vezměte si, že jsem jako členka vlády musela zvednout ruku pro to, že svým spoluobčanům omezíme nejzákladnější, ústavou daná práva, jako jsou svoboda pohybu a podnikání. To bylo nejtěžší rozhodnutí mého života. A teď děláme ještě těžší rozhodnutí, když musíme posoudit, kdy je správný okamžik pro otevření ekonomiky. Na jednu stranu víme, že ji nemůžeme mít vypnutou, ale neustále musíme brát v potaz i zdravotní hledisko.
A co naučila konkrétně vás?
Nerada bych, aby to znělo vychloubačně, ale naučila mě, že mám nekonečné rezervy a zvládnu téměř vše, když není jiná cesta. Ničeho ale nelituji. Naopak si myslím, že veřejná služba nikdy neměla větší význam, než tomu je teď.
