Situace v Americe je vážná, smrt Afroameričana George Floyda tragická a protesty, kvůli kterým už řadu týdnů hoří některá americká města, stále znepokojivější.
Nicméně
události, které nyní následují coby jejich přímý důsledek,
působí jako karikatura sebe sama.
HBO Max dočasně stáhla ze své nabídky osmioscarový snímek Jih proti Severu. Milostné drama režiséra Davida Selznicka popisující příběh Scarlett O’Hara a Rhetta Buttlera, které je jedním z komerčně nejúspěšnějších filmů v historii kinematografie, prý glorifikuje jižanské otrokáře a dělá z nich hrdiny, zatímco otroctví vykresluje nesprávně a poplatně době před druhou světovou válkou, v níž film vznikl.
HBO plánuje film do své nabídky vrátit, tentokrát ale s analýzou všeho, co je ve filmu vykresleno historicky nesprávně, a doprovozen besedou historiků.
Důvod? Krásná Scarlett je přece dcerou jižanského majitele bavlníkové plantáže, pozemku s legendární rudou hlínou, usedlosti Tara! A co víc, jeden z jejích černošských otroků, zvaný Velký Sam, se s ní dokonce přátelí a místo toho, aby od ní jako nenáviděné otrokářky a rasistky po porážce Konfederace utekl, začne pro ni pracovat – a zachrání ji i před znásilněním! Statný černý muž hrdinsky ochrání bílou krásku v nesnázích, protože ji má rád, takové klišé, pryč s tím!
No. Jih proti
Severu není film. Jih proti Severu je předně vynikající román,
za nějž byla Margaret Mitchell oceněna Pulitzerovou cenou.
Margaret Mitchell
se narodila v Atlantě v jihoamerickém státě Georgia 8.
listopadu 1900. Byla vychovávána podle jižanských zvyklostí a po
celé dětství prý poslouchala příběhy o občanské válce.
V úvodu své knihy píše: „Věděla jsem v dětství o válce všechno. Jediné, co jsem nevěděla, bylo, že Jih válku prohrál.“
Příběhy z dětství nicméně překryla realita – a vynikající vzdělání i kariéra, neobvyklá na ženu té doby. Po smrti své matky, která zemřela během pandemie španělské chřipky, začala Mitchell pracovat jako novinářka v deníku Atlanta Journal, jako první redaktorka-žena získala dokonce i vlastní autorský sloupek, takový měla talent.
Knihu Jih proti Severu psala 10 let – začala psát, když si zranila kotník, aby si ukrátila dlouhou chvíli, a nakonec napsala opus magnum. Jih proti Severu se ve své době stal druhou nejprodávanější knihou světa. První je Bible.
Selznick román zpracoval hned tři roky po jeho vydání, v roce 1939. Film s hvězdným obsazením Clarka Gablea a Vivien Leigh v hlavních rolích se stal jedním z nejúspěšnějších filmů všech dob. Ovšem Scarlett, žena, která si často připomíná, že „koneckonců, zítra je taky den“, je vše, jenom ne kladná hrdinka, za kterou ji má současná kritika filmu.
Románová i filmová Scarlett je zlá, marnivá, ctižádostivá, nelítostná, chladná a vypočítavá a většinu příběhu čelí nevyhnutelným důsledkům svého chování a jednání. Jih proti Severu věru není oslavou jižanské otrokářky. Jih proti Severu dále rozhodně nezesměšňuje černošské otroky ani je nevykresluje v líbivém světle, jak nyní kritici (a ostatně i HBO Max) argumentují. Každý, kdo to tvrdí, buď tento film nikdy neviděl (a předlohu nečetl), nebo mu chybí kritické myšlení. Anebo je pokrytec.
Je to film na motivy strhujícího románu, který napsala rodačka z Atlanty, narozená víc než čtvrtstoletí po pádu Konfederace, napsala ho barvitě, plasticky a napsala ho jako romantické drama.
Nikoli jako dokument, ne jako literaturu faktu, a už vůbec ne jako vědecké pojednání o americké otrokářské historii.
Jenže současná doba šílí a zábavní, televizní a streamovací portály mají strach.
Postupně zmizely i další tituly. Třeba Little Britain, sitkom u nás známý jako Malá Velká Británie. Marta Kauffman, autorka legendárních devadesátkových Přátel, jednoho z nejslavnějších amerických sitkomů všech dob, se zase před pár dny pokorně omluvila, že nikdo z šesti Přátel není „jiné než bílé barvy pleti“.
V minulosti se chudák musela omluvit už i za to, že si Ross dělal z Moniky v dětství legraci kvůli její nadváze, čímž prý scenáristka záměrně urazila všechny obézní Američany, Joey Tribbiani je prý karikaturou italoamerické menšiny a o otci Chandlera Binga, o tom radši vůbec nebudeme mluvit, jinak nás okamžitě smažou.
A takový Sex ve městě, ten už by nejspíš nevznikl vůbec. Všechny čtyři hlavní hrdinky bílé jako padlý sníh, černoši tu mají leda role pohledných milenců, o kterých navíc Carrie, Samantha, Charlotte a Miranda vedou sexistické řeči na téma jejich mužné výbavy. Ó hrůzo, jak toto mohl kdy kdo pustit na televizní obrazovku?
Málo černošský je dále Dallas, Dynastie, Beverly Hills 90210, Krok za krokem a v příbězích Agathy Christie se Afroameričanů také vyskytuje až podezřele málo. Že se populární detektivky odehrávají v meziválečné Evropě a ústřední detektiv je Belgičan? Nezajímá, pryč s tebou, Hercule Poirote!
A to je teprve
začátek. Teď se podíváme na nekorektně vykreslenou a nesprávně
a nemístně karikovanou policejní brutalitu.
Četníci ze
Saint Tropez, Policejní akademie, Policajte ze školky a brněnská
pátračko, máte to spočtené.
