Jak se letos daří českému byznysu? A jak vidí naši přední podnikatelé situaci do budoucna? Na to jsme se zeptali majitelů několika známých českých značek. Tentokrát jsme oslovili majitele největšího světového výrobce vinylů a člena žebříčku nejbohatších Čechů Zdeňka Pelce staršího.
To, co se dělo na jaře, podle mého názoru naše vláda zvládla výborně. Když se však teď dívám na čísla, která rostou skoro geometrickou řadou, vůbec nevím, co bude. Stáváme se spolu s Francií nejhorší zemí v rámci Evropské unie a přijde mi, že aktuální situaci nezvládáme vůbec. Pokud se karanténní opatření dotknou výroby, budeme mít problém nejen my, ale i řada dalších.
Z naší firmy zatím můžu mít radost – i přes všechno, co se ve světě děje, očekáváme letos meziroční růst. Prodeje vinylů stoupají nepřetržitě od roku 2000 a nezastavily se ani teď. V době největší slávy vinylů v 80. letech jsme dělali 13 milionů desek, dnes je to 40 milionů.
Rozdíl je jen v tom, že tehdy se vyráběly pro Československo a Rusko, zatímco dnes je naším hlavním odbytištěm západní svět, a hlavně Amerika. Tam každý rok rosteme o 30 i 40 procent. Jednu továrnu máme v Kanadě, druhou v Tennessee a už teď se domlouváme na dalším navýšení výroby na začátku příštího roku.
V dubnu jsme sice na několik týdnů museli obě americké továrny zavřít, ale podpůrný plán byl tak velkorysý, že jsme sice nevydělávali, ale ani neprodělávali. A v obou fabrikách jsme už teď vyprodaní do konce roku, takže i přes výpadek budeme nad plánem.
Daří se nám zatím i v Česku. U nás v Loděnici stavíme novou tiskárnu, výroba jede naplno. Fungujeme 24 hodin sedm dní v týdnu, jedeme na čtyři směny. Prozatím jsme ale úplně zakázali přesčasy, aby se lidé mezi směnami vůbec nepotkávali.
Pokud by se někdo nakazil v jedné směně, hrozil by přenos do té další a to si i za cenu momentálních menších výdělků nemůžeme dovolit. Dezinfekce a roušky už jsou dnes snad taková samozřejmost, že o tom ani nemá cenu mluvit.
Vždycky u nás platilo, že jsme podstatnou část zisku znovu investovali, a koronavirus na tom nic nezměnil. Náš příští plánovaný krok je vybudování polygrafie v Americe, protože naše výroba tam je už tak velká, že by menší tiskárnu určitě uživila. Zároveň ale nechceme stavět továrnu na zelené louce, takže hledáme příležitost a vhodné partnery.
Podobné „rozhlížení“ platí i pro příležitosti v Evropě a přímo v Česku, protože teď je vhodná doba k nakupování – ceny firem se začínají přibližovat realitě.
Pokud jde ale o to, kam teď aktuálně dává peníze náš stát, tam vidím věci podstatně jinak. Jsem přesvědčený, že bychom se neměli extrémně zadlužovat a že řada chystaných investic by klidně mohla počkat, až se situace uklidní.
Co se týče různých druhů podpor, jenom tak bráníme některým nutným strukturálním změnám a oddalujeme jejich řešení. Stejně k nim totiž bude muset dojít, protože řada věcí už se zpátky nevrátí.
