Úlevná zpráva: panda už nebude prznit krtečka. Zřejmě definitivní minulostí je zvrhlý pokus o zkřížení dvou animovaných postav rozdílných živočišných druhů, ale zejména odlišných kultur a ideologií. Minulostí je tento pokus díky novému většinovému správci, jímž dědicové ilustrátora Zdeňka Milera, který krtka stvořil, ukončili únavné tahanice okolo dědického řízení.
K nynějšímu utichnutí sporu došlo krátce před devítiletým výročím smrti Zdeňka Milera, který zesnul 30. listopadu 2011. Smír potvrdil advokát Marek Procházka, který s kolegy ve společnosti ZM Art zastupuje 60 procent autorských práv na dílo Zdeňka Milera. Zbytek drží Barbora Milerová, jedna z dědiček.
Efekt dohody je mimo jiné tento: „Dědicové se domluvili, že projekt Krtek a panda už nebude pokračovat,“ citoval Procházku server E15, který zprávu o konci „války o krtečka“ přinesl jako první.
Epizoda s pandou je tedy u konce. Bude uzavřenou kapitolou v krtečkových dobrodružstvích, které započaly v roce 1957. Tehdy Miler ve studiu Krátký film Praha vytvořil první příběh s názvem Jak krtek ke kalhotkám přišel. Celkem vzniklo 51 dílů v délce od 5 do 29 minut.
Legenda praví, že Milera krtek coby hrdina napadl, když zakopl o krtinec. Krtka navíc jako jedno z mála zvířátek pominul ve svých filmech Walt Disney, čímž byla zaručena výjimečnost.
A ještě jedna výjimečnost na začátku příběhu, který dospěl ke globální proslulosti: v premiérové příhodě s kalhotami krtek mluví, poté však oněmí. Přesněji řečeno téměř oněmí, poněvadž ze sebe čas od času vydá citoslovce jako „ach jo, jé, jejda“, které zprvu namlouvaly Milerovy dcery.
Fakt, že jednoduchý, leč zábavný děj byl srozumitelný beze slov, stojí vedle půvabně infantilního kreslířského rukopisu podle všeho za tím, že se Milerův krtek stal známým a vyhledávaným i za hranicemi tehdejšího Československa.
„Zdeněk byl hvězdou mezi námi, protože se jeho figurky staly mezinárodními a ve svém žánru nesmrtelnými,“ prohlásil jednou o Milerovi kolega Břetislav Pojar, autor „animáku“ o plyšových medvědech s názvem Pojďte pane, budeme si hrát.
Také Pojarovi medvědi, kteří „se potkali u Kolína“, se těšili divácké přízni. Také oni byli Českou televizí vysíláni coby Večerníček. Krtek, který do Večerníčku vstoupil v roce 1975, však v popularitě „bodoval“ ještě znatelněji.
A byl i nenásilně didaktický. Příběh Krtek ve městě například varuje před rizikem rozpínavosti civilizace na úkor přírody, jiný díl zase dětské diváky poučuje o nebezpečí silničního provozu.
Milerův hrdina se též dostal do vesmíru, tentokrát nikoli v rámci animovaného dobrodružství: plyšového krtečka vzal na své dvě mise americký astronaut Andrew Feustel, jehož manželka má kořeny ve Znojmě. V nadsázce se tak dá říct, že Česko má historicky dva kosmonauty: Vladimíra Remka a malého tvora, který se ke hvězdám vydal z podzemí.
Na rozdíl od svého tvůrce je krtek nesmrtelný, to ale neznamená, že by se mu vyhýbaly trable, že nemusí čelit protivenstvím. A to nejen ve fiktivním světě. Největší peripetie v realitě začaly, když Zdeněk Miler dožil.
Nepřehledný a vlekoucí se boj o licenční práva postavil krtečka do nemilé role. Zápletka příběhu byla přitom průhledná a zjevná: šlo o velké peníze, protože hodnota animované postavy generuje ročně milionové zisky.
Ve zkratce: vnučka malíře Karolína Milerová poskytovala povolení k výrobě produktů s krtečkem na základě smlouvy, kterou s nemocným dědečkem uzavřela v září 2011. Soudy ale loni na základě žaloby tehdejší správkyně Milerova dědictví Mileny Fischerové pravomocně rozhodly, že smlouva neplatí.
Než ke zmiňovanému soudnímu verdiktu došlo, byla uzavřena smlouva s čínskou televizí CCTV o natáčení nových dílů. Právě v tomto okamžiku vstoupila do děje z bambusového porostu panda, vskutku „skvěle“ pasující do českého prostředí.
Panda rozvázala krtkovi nevybíravě jazyk a opět ho donutila mluvit. A nové díly vznikly počítačovou 3D technologií, jež šla přímo proti Milerově poetice. Celé to bylo trapné, z české strany vůči Číně servilní, až lokajské. Z křížení pandy a krtka vznikla tragikomická a upocená fraška.
Nyní se zdá, že mezi dědici konečně došlo k dohodě. Její součástí je rozdělení autorských práv i střežení odkazu Milerova díla tak, aby byl zachován jeho původní duch. Tohoto ducha rozhodně nectí spojenectví s pandou. Na rozdíl od svázání s vydavatelstvím Albatros, porcelánkou Thun nebo českým výrobcem her Dino Toys – všechny tyto společnosti jsou v „krtečkově portfoliu“.
Takže dobrý konec? Snad, k pohádkám se ostatně žádný jiný nehodí. Než opět stylově oněmí, nechť na závěr dětským hláskem prohodí: „Pa, pando, pa!“
