Angličtina má vcelku peprný výraz „shitstorm“. V jednom z jeho významů znamená ostrou, nesouhlasnou a bouřlivou reakci.
Přesně tohle – shitstorm – se strhlo poté, co jsme zveřejnili komentář šéfredaktora amerického Forbesu Randalla Lanea. V něm, ve velké zkratce, oznámil, že Forbes bude velmi velmi ostražitý při posuzování informací firem, které by zaměstnaly někoho z tiskového a PR týmu odcházejícího prezidenta Donalda Trumpa.
Popravdě, když jsem poprvé viděl ten anglický titulek o zúčtování, malinko jsem se vyděsil. Na účtování s těmi, s nimiž nesouhlasíme a oni zrovna prohráli, tady máme hodně citlivou paměť – a pravda – taky odborníky.
Randall Lane, můj kolega i přítel, varoval ve svém textu americké firmy, aby nenajímaly ty, kdo pracovali pro Trumpa. Až moc z toho na první dobrou koukalo kádrování a cejchování, kterého si spousta z nás včetně mě užila dosytosti a nechce ho už nikdy zažít.
Asi proto ten shitstorm. Argumentace téhle, eufemisticky řečeno, bouřlivé nesouhlasné reakce byla v drtivé většině právě v odsouzení politického a ideologického kádrování. Od toho byl v diskusi už jen kousek k tvrzení o omezování svobody, úpadku Ameriky, zlovolnosti médií, levičáctví a odhlašování předplatného „bolševického“ Forbesu.
Jak jsem říkal, i mně to na první pohled znělo strašně. Ale pak jsem si článek v originále i v překladu pozorně přečetl a přemýšlel, proč vlastně tohle popudilo internetové barikádníky i pravidelné čtenáře našeho magazínu a webu.
Jeden
z důvodů je odlišná historická i profesní zkušenost.
Randall Lane vcelku věcně píše a dokládá, jak spolupracovníci Donalda Trumpa jeden vedle druhého překrucovali fakta, manipulovali a lhali. Randall, jako šéfredaktor nejvýznamnějšího amerického byznysového média, s nimi logicky pracoval často a má s tím osobní zkušenost – a to nejen s tiskovým týmem, ale se samotným Donaldem Trumpem.
Šéfredaktor amerického Forbesu Randall Lane
Naposledy s ním dělal velké interview v roce 2017, dva roky předtím pracoval s celou redakcí na ocenění majetku amerického prezidenta. Forbes pravidelně o podnikání Donalda Trumpa reportuje, a jestli má někdo hlubokou znalost světa a praktik kolem odcházejícího prezidenta, je to Randall Lane.
I proto – a znovu podotýkám, že věcně – napsal, jak bude Forbes a jeho americký tým zkoumat a kriticky ověřovat zprávy firem, které by někoho z usvědčených lhářů z prezidentova týmu najaly. „Se stejným skepticismem, s jakým bychom zkumali Trumpův tweet,“ doplnil.
Ve svém komentáři dále vypočítává a ukazuje, kde spolupracovníci Donalda Trumpa lhali a manipulovali s fakty. Tohle mi už zní naprosto logicky: jak jinak se dívat na potenciální zprávy někoho, kdo byl dříve přistižen při manipulaci s fakty a jejich překrucování? Máte-li osobní zkušenost, že vám někdo lhal, dáte si přirozeně na každé další jeho tvrzení a informace pozor.
To není přece žádné kádrování, žádná politická cenzura, žádná ideologie, ale střízlivý profesní přístup. Randall volá Trumpovy lidi k odpovědnosti za to, co říkali a dělali. A tady je možná další důvod, proč jeho slova měla u některých lidí v Česku tak negativní ozvěnu.
Tady se takový principiální, vyhraněný a jasný postoj přece léta nenosí.
Ve vládě i ve vedení sněmovny máme bývalé spolupracovníky StB. V parlamentu bachaře a pendrekáře. Na Hradě kancléře bez prověrky a klaku bezpáteřních kariéristů. Tady nevadí, podle všeho, nikomu už vůbec nic.
Žádný princip tu není dost zásadní na to, aby se nemohl pošlapat, pošpinit, zneuctít, znásilnit. V Česku, pro mě bohužel, není nic svaté. Nic tu není absolutní. Všechno je naopak relativní. Tak nějak trochu tohle i trochu tohle, nic není úplně jasné. Principy se nectí a názory se neříkají jasně a nahlas.
My si přece vždycky nějak pomůžeme. Přikrčíme se. Nebudeme nikoho příkře hodnotit, co kdybychom ho někdy potřebovali. Zákony, zvyky, morálka? Obejdeme, očůráme. Možná proto tak provokuje někdo, kdo dá svůj principiální postoj jasně najevo. Možná proto nás irituje, že někde jsou pravidla jasná, a dokonce snad svatá.
Nedělám si žádné iluze o bezchybnosti anglosaského a amerického politického systému. Tam, stejně jako tady, jsou vykukové, šejdíři a šmejdi. Úkolem novináře je na to poukazovat. To přesně podle mě Randall Lane udělal.
My v Česku a on v USA máme rozdílnou historickou zkušenost. Jsme tu jistě na některé projevy moci daleko citlivější, a to po právu – náš radar na nebezpečné kádrování a svazácké metody je vycvičený daleko lépe.
Randall nejspíš nikdy nezažil plíživý svíravý strach a udavačské pohledy domovních důvěrníků či zlovolnost kádrováků. Společné ale máme snad tam i tady jedno: hledat, byť v obtížné diskusi, pravdu.
Forbes v Americe i v Česku je médium pro byznys, podnikání a inspiraci. Klíčovou a úhelnou hodnotou pro nás je svoboda. Ta ale těžko může vzkvétat tam, kde se toleruje lež, kde vládne pragmatická slepota nebo ideologická zaslepenost a dogmatismus.
Ze všech sil se budeme snažit o to, aby nic z toho v textech českého Forbesu nebylo.
