Forbes.cz se ptá českých miliardářů, majitelů a šéfů firem na to, jak zvládli náročný koronavirový rok a co si z něj odnesli. Jak pandemie změnila jejich byznys?
Nekorunovaný král 3D tisku Josef Průša má za sebou rok hektický: přinesl mu historicky nejlepší tržby, ale taky velké změny. Jak se Průšovi podařilo zajistit, aby se v práci za celý rok 2020 nikdo ze stovek zaměstnanců nenakazil covidem, a kolik úsilí stálo nastavit chod celé firmy na dobu pandemickou?
Takhle vypadá Průšův nový normál, plný samodezinfikujících se výtahů a infrakamer.
Rok 2020 je konečně za námi a bylo by asi nošením dříví do lesa opakovat, jak těžký pro mnoho z nás byl. Je pro mě obtížné uvěřit, že měl jenom 12 měsíců. S tím, co se po celém světě dělo, mi připadal mnohem delší.
Navzdory – nebo možná díky – všem výzvám se naše firma i celá globální 3D tiskařská komunita ještě více rozrostla a byla aktivnější než kdykoli předtím. Lidi se spojili a začali si nezištně a obětavě pomáhat, hlavně na jaře.
U nás v Prusa Research jsme navzdory pandemii dokázali vytvořit bezpečné prostředí pro práci a výroba 3D tiskáren a filamentů běžela plynule po celý rok. Firmu jsme na jediný den nemuseli zavřít, přestože loni na jaře hodně lidí tvrdilo, že výrobní firmy jako ta naše nemohou během pandemie nikdy zajistit skutečně bezpečné prostředí.
Věřím, že jsme jim dokázali, že se mýlí. Hned na začátku roku jsme přišli se seznamem anticovidových opatření, kterými jsme se řídili po celý rok, a lidé je maximálně zodpovědně dodržovali – podle interního průzkumu opatření připadají jako adekvátní 86 procentům kolegů. S trochou nadsázky jsme začali po firmě říkat, že je pro nás bezpečnější být v práci než doma.
Samozřejmě jsme nějaké případy covidu-19 v našem týmu zaznamenali, ale pokud víme, nedošlo za celý rok 2020 k jedinému přenosu nákazy přímo ve firmě – a to přesto, že je nás v jedné budově už více než 600. Jak se to povedlo?
Staráme se o naše lidi a oni o své okolí. Poskytujeme FFP2 respirátory i rodinným příslušníkům (více druhů, aby si každý našel ten svůj, který mu dobře sedí). Sami si trasujeme rizikové kontakty a vedle víceméně standardních opatření typu měření teploty při vstupu, povinného zakrytí dýchacích cest všude kromě vlastního pracoviště (pokud si na něm můžete držet odstup) nebo dezinfekce na každém rohu a rozdělení týmů jsme v některých věcech šli výrazně dál.
Na vstupu máme infrakameru, nahradili jsme vstupní dveře za automatické a všechny kliky v budově za antibakteriální. Výtahy se nám samy dezinfikují ultrafialovým zářením, máme nové bezdotykové vodní baterie, pracoviště operátorů ve výrobě jsou oddělená plexisklem. Zavedli jsme sedm dní zdravotní dovolené navíc, abychom více motivovali kolegy s drobným nachlazením zůstávat doma.
Nikdy jsme taky nesundali roušky – a nikomu to nevadí, protože jsme všechny od začátku důsledně proškolovali, proč a jak se nosí. Interní komunikace a vysvětlování namísto pouhého nařizování dělají ohromný rozdíl.
Teď se ale ukáže, jestli jsou naše opatření dostatečná i s rozšířením britské mutace koronaviru. Nemáme zatím jak zjistit, jestli už se jí někdo z našich zaměstnanců nenakazil, ale předpokládám, že ano, protože třetinu z našich covid-pozitivních zaměstnanců jsme zaznamenali letos, tedy za jeden měsíc oproti celému roku 2020.
A tak dál jedeme v nastoleném režimu – a to potrvá, dokud se nepodaří dostat pandemii pod kontrolu. Stále hradíme jednou měsíčně preventivní PCR testy a od listopadu děláme před budovou pravidelně stovky antigenních testů pro náš tým i naše rodiny. Antigeny jsou dobré pravidelně jako prevence, PCR používáme při kontaktech s pozitivním nebo třeba před návratem do firmy po prodělání covidu.
Aby se nikdo bezpříznakový nebál testovat, po pozitivním testu doplácíme u prvních 14 dní nemocenské mzdu do plné výše. Máme speciální režim pro lidi s nemocným členem domácnosti a během jara a léta, když byla situace hodně nejistá, jsme třeba propláceli i storna dovolených.
I tak jsme se museli vyrovnávat s dalšími dopady pandemie, hlavně se zpožděnými dodávkami komponentů pro výrobu a vývoj. To nás přivedlo k myšlenkám a plánům na výrobu více součástek přímo „v baráku“, včetně třeba vlastních vstřikolisových linek nebo linky na osazování plošných spojů.
Taky jsme vyrostli. Šest stovek lidí, to už je opravdu hodně. Ale věřte mi, během prvních měsíců epidemie jsme potřebovali opravdu každou ruku, částečně i proto, že jsme naši výrobu neočekávaně rozšířili i mimo oblast 3D tiskáren.
Abychom pomohli při boji s pandemií covidu-19, navrhli jsme a dali volně k dispozici náš model obličejového ochranného štítu. Tím se nám povedlo odstartovat celosvětovou vlnu 3D tištění ochranných pomůcek pro lidi v první linii.
Byla a stále to je skvělá ukázka komunitní síly. Zatímco po celém světě takto 3D tiskaři vyrobili miliony kusů, my sami do českých nemocnic, ordinací, škol, pečovatelských domů a dalších institucí dodali zdarma přes 250 tisíc štítů – jasně oranžových, pochopitelně, drželi jsme firemní barvu.
Tímto ještě jednou děkuji celé komunitě, která se na téhle pomoci podílela a prokázala smysl pro solidaritu, zodpovědnost a spolupráci. To je jediný způsob, jak můžeme tuto bezprecedentní krizi překonat.
Naší hlavní činností je ale samozřejmě pořád vývoj a výroba 3D tiskáren a materiálů. Jen v roce 2020 jsme dokázali vyrobit a do celého světa rozeslat přes 100 tisíc tiskáren, přes 500 tun našeho tiskového materiálu Prusamentu a přesáhnout dvě miliardy v tržbách.
Kromě toho jsme si k firmě pořídili taky deset úlů se včelami a rozjeli i vlastní pravidelnou online show na YouTube. Náš byznys se prostě změnil a nevěřím, že se s nadšenci pro 3D tisk budeme hned tak zase naživo potkávat po tisících na výstavách a dalších akcích. Nová doba, musíme se přizpůsobit.
Rok co rok si v lednu říkám, jak šílených 12 měsíců máme za sebou. A ten další rok to pak hned překoná. O tom s číslovkou 2020 to platí několikanásobně a počítám, že ani s letoškem to nebude jiné – nejenom proto, že si ke včelám chceme pořídit ještě ovce a lamy…
