Většina designového zahradního nábytku se značkou Todus putuje za hranice. Přestože je covid přivírá, poskočily loni tržby opavské firmy H+H výroba a obchod, která za značkou stojí, o 45 procent – a podobně se zvýšily i za první dva měsíce letošního roku.
Opavské sedačky, stolky, křesla nebo židle najdete na zahradách a terasách francouzských, německých, belgických, ale i zámořských domácností, restaurací a hotelů. Mimo jiné i ve švýcarském sídle UEFA, pařížské kanceláři Chanel, centrále Bvlgari či karlovarském hotelu Pupp.
Právě na českém trhu se firma chystá v příštích letech více rozkročit.
„Patříme do skupiny šťastlivců, kteří jsou krizí zasaženi spíš pozitivně než negativně. Poptávka byla loni velká a zatím to vypadá, že bude v podobném duchu pokračovat,“ konstatuje Pavel Kollárovits, obchodní ředitel firmy, jejíž tržby v loňském roce přesáhly 50 milionů korun.
Přesto i opavskou firmu pandemie v něčem omezila. Zboží se sice přes hranice dostane, ale s lidmi je to složitější, takže H+H ruší obchodní schůzky. A nekonají se ani veletrhy, kde firma každoročně získávala nové zakázky. Zatímco ještě na podzim stačilo mít negativní test, teď se do Německa nebo přes něj cestovat nedá, aniž by člověk splnil přísné karanténní podmínky.
„V Česku vyplním prohlášení, že přejíždím pracovně mezi okresy, ale kdybych jel například do Belgie, musel bych do desetidenní karantény. Sto eur na noc v hotelu a obchodní schůzka by mě stála tisícovku, aniž bych otevřel pusu,“ vypočítává Kollárovits, podle kterého zároveň online komunikace nevyřeší vždycky všechno.
Na začátku pandemie si lidé online mítinky pochvalovali, jenže v oborech, jako je ten jeho, osobní setkání velmi chybí.
„Když máte prezentovat produkt a s ním spojené emoce, přes obrazovku nebo telefon je desetkrát zředíte. Náš byznys je o vztazích,“ míní Kollárovits a připomíná, že obchodní schůzky mají pracovní část a pak i společenskou.
„Zajdete na oběd, na kávu, vznikají obchodní přátelství. To v dnešní době upadá a strádá. Setkání těžko nahradíte telefonním hovorem nebo mailem zakončeným smajlíkem.“
Své stávající zákazníky si firma zatím drží, i když konkurence je velká, a pokud by Opavští například vinou lockdownu nedodávali včas, budou jednodušeji nahrazeni jiným dodavatelem. Vztahy se chvíli po telefonu udržovat dají. „Není to manželství,“ směje se Kollárovits, „takže když vás rok zákazník fyzicky neuvidí, vydrží to.“
Potíž je v tom, že stagnuje navazování nových vztahů. H+H každoročně uzavírá nové kontrakty na veletrzích v Německu – a ty neproběhly. „Potkáme se tu třeba se stovkou lidí a z nich vzejde několik nových obchodních partnerů. Získat je na dálku je naopak extrémně těžké,“ konstatuje Kollárovits.
Poslat mail nebo katalog či ukazovat někomu výrobu přes Skype osobní kontakt nenahradí.
„Dívám se s dětmi na Hvězdné války, tam komunikace formou hologramu skvěle funguje, ale v naší době to prostě ještě nejde. Máme například ve Francii obchodní partnery, kterým je padesát šedesát, a ti nejsou moderním technologiím komunikace vždycky nakloněni,“ vysvětluje Kollárovits.
Firmě právě začíná hlavní prodejní sezona. Objednávky za leden a únor jsou ve srovnání s loňskými stejnými měsíci o 40 procent vyšší. „Mysleli jsme, že poptávky od firemních zákazníků – restaurací a hotelů – utichnou, ale není to tak,“ říká obchodní ředitel.
Opavská společnost měla zatím, co se týče nákazy koronavirem, v souvislosti s výrobou spíše štěstí. Covid prodělala asi třetina zaměstnanců a na podzim se zhruba na tři týdny zavřela dílna švadlen.
K uzavření ale došlo v období, kdy je nejméně zakázek, takže to dodací lhůty ovlivnilo jen minimáně. Všichni zaměstnanci měli naštěstí lehčí průběh onemocnění.
Velkým problémem by ale pro firmu byl tvrdý lockdown s uzavřením výroby. „Nedodáte, vystřídají vás. Konkurence je velká, a když nedodržíte závazky, nikdo na vás čekat nebude,“ konstatuje Kollárovits. Ale zároveň dodává, že by se lockdownu samozřejmě podřídili, protože zdraví a životy jsou na prvním místě.
Společnost H+H výroba a obchod začínala v 90. letech s německým společníkem jako producent tisíců kusů kovového zahradního nábytku, který putoval do německých obchodů. S dvěma sty zaměstnanci naplnili v sezoně jeden až dva kamiony zboží denně.
Pak přišel zlom – konkurenti přesouvali výrobu do Asie, což jejich zboží významně zlevnilo, a zakázek začalo ubývat. Spolumajitel firmy Bohdan Krmášek se rozhodl, že on nic na jiný kontinent stěhovat nebude, ale zachová práci pro lidi ve své severomoravské firmě.
S levným asijským zbožím se soupeřit nedalo, a proto se rozhodli vsadit na design. Pro tyto účely se Opavští spojili s Jiřím Španihelem, akademickým sochařem, průmyslovým designérem a nositelem několika ocenění Red Dot, který mimo jiné navrhl nejúspěšnější porodnické křeslo pro Linet.
Tak se zrodila značka Todus, která dostala jméno podle malého barevného ptáčka, který žije v Karibiku. Byla to obří změna, která obrat v řádu stovek milionů korun snížila na několik jednotek milionů. Zapracovat museli zejména v marketingu, ale díky objíždění obchodních partnerů hlavně ve Francii a účasti na veletrzích se firmu podařilo znovu nastartovat.
Prodej se zprvu rozjížděl pozvolna a hledání dalších cest dovedlo značku k novému spojení, tentokrát s vyhlášeným belgickým Studiem Segers. Mimo jiné i tato spolupráce stojí za desetinásobkem tržeb v porovnání s rokem 2008, kdy ve firmě Todus s designovým nábytkem začínali.
Úspěch majitelé připisují také zmíněné skutečnosti, že nepodlehli vábení Asie a dál vyrábějí v Evropě a z evropských součástek. I proto dnes jejich zboží putuje nejen do evropských zemí, ale prodávají i v Austrálii, Kanadě nebo Jihoafrické republice.
