Ta kytka vypadá jako živá! Pivoňka, chrpa, lilie nebo kosatec působí jako by se jen přesunuly ze zahrady na papír. Umění botanické malířky Pavlíny Kourkové ocenila i prestižní britská společnost botanických umělců SBA, když ji přijala mezi své členy, stejně jako její americká obdoba ASBA.
Mohla si bezstarostně žít, vystudovala na pedagogické fakultě biologii a zdravý životní styl a na České zemědělské univerzitě zahradní architekturu a krajinářství a obojí jí otevíralo dveře k zajímavé profesi.
Být učitelkou anebo navrhovat zahrady? Volba mezi jistotou a zajímavými výdělky. Jenže Pavlína Kourková nakonec vsadila na třetí možnost, rozhodně ne tak jistou jako dvě původní varianty.
Neučí, ani nenavrhuje zahrady, ale rostliny maluje. Spojila svoji lásku ke všemu, co roste, a malování tak dobře, že jí patří několik mezinárodních cen a její práce ji uživí.
Po studiu pracovala jako zahradní architektka ve Velké Británii. V rámci své profese navštívila výstavu Chelsea Flower Show v Londýně a tam to poprvé “cinklo”. “Stála jsem ohromená mezi všemi těmi krásnými obrazy, fascinovaly mě velké květiny a měla jsem potřebu dát se do řeči s malíři. Už ve mně byla touha malovat, jen ještě nestačila vyplavat na povrch,” vzpomíná.
“Najednou jsem věděla, že tohle je ono. Že to bude moje cesta,” dodává. Když vytvářela návrhy zahrad, vždycky ji nejvíc bavilo malovat plány a náhledy. “Vlastně jsem se k této profesi nehodila, nedokázala jsem zakázku vyřídit rychle, jen aby byla. Věnovala jsem spoustu času kreslení a detailům,” vysvětluje.
Po návratu do Čech se pustila do vlastní tvorby, nosila domů rostliny a ve volném čase je malovala. K tomu ale ještě nastoupila jako zahradní architektka u společnosti Botanicus. “Ráno jsem vstávala brzy, abych mohla malovat a malovala jsem i po příchodu z práce,” vzpomíná.
Po čase byla z takového rytmu unavená a začala přemýšlet, že zaměstnání opustí. Brzdilo ji a nedovolovalo naplno dělat, co ji opravdu baví.
Když se za přítelem přestěhovala do Plzně, z pozice odešla. “Objevila se otázka, uživím se vůbec?” usmívá se dnes svojí odvaze.
Posílala ilustrace do nakladatelství a podařilo se jí získat několik zakázek na ilustrování obalů čajů a tinktur. K tomu malovala své autorské obrazy, které začala nabízet ve formě originálů i limitovaných edicí autorských tisků. Zájem o ně byl velký.
Díky tomu si mohla dovolit opustit komerční zakázky. “Ani na to jsem se moc nehodila. Bylo to podobné jako s návrhy zahrad,” směje se. Nedokáže prý malovat na míň než sto procent a tak si dávala velkou práci i s komerčními ilustracemi. Peníze, které za ni dostávala, ale neodpovídaly času ani úsilí, které do nich vkládala. A braly ji prostor pro vlastní tvorbu.
A tak zůstala na volné noze jen se svým uměním. Rozhodně nelituje. Nouzi o práci nemá, naopak. “Potřebovala bych se spíš rozdvojit nebo roztřetit, abych uspokojila poptávku,” konstatuje.
Talent, jak říká, zdědila po svém dědečkovi. “Nikdy se malováním neživil, ale maluje celý život. Je mu 92 let a nedávno se mi v dopise svěřil – píšeme si totiž dopisy – že už u toho tak dlouho nevydrží. Smála jsem se. Dědo? V tvých letech?” usmívá se Pavlína.
Jeden její obraz vzniká tři, ale spíš čtyři týdny. “Je to mnoho tahů a vrstev, než vznikne věrná podoba rostliny,” říká umělkyně, která používá akvarely.
Originály prodává za řádově desítky tisíc korun, autorské listy za cenu zhruba od jedenácti set do necelých třech tisíc korun podle velikosti.
Některé obrazy putovaly už i do zahraničí, sběratelce do USA, do Německa, Dánska a na Slovensko.
“Před nedávnem jedna paní ze Spojených států poptávala velký originál lilií na černém pozadí. Jenže zabalit ho do Ameriky tak, aby se nepoškodil, je náročné. Už se totiž stalo, že mně jeden autorský tisk došel do USA poničený. Bojím se o něj, to ho radši neprodám,” říká Pavlína Kourková. Ale vzápětí dodává, že uvažuje poslat ho do Londýna na výstavu a po ní se uvidí. Zničený obraz je pro ni mnohem větší ztráta než to, že momentálně přijde o výhodný prodej.
Lidí, kteří od ní kupují obrazy, si velmi váží a jsou pro ni největším oceněním. Originály často pořizují muži svým ženám, ale nedávno jeden prodala i paní, která na něj šetřila, aby ho mohla dát své dceři ke kulatým narozeninám. “Bylo to dojemné, když mi vyprávěla, jak měla dcera z dárku slzy v očích,” vzpomíná.
Velký význam pro ni má ale i uznání profesionálů. Stát se členem britské společnosti botanických umělců SBA, což se Pavlíně Kourkové podařilo, totiž není jednoduché. Umělec musí poslat pět děl a pět členů poroty se musí nezávisle na sobě shodnout nejméně na čtyřech dílech, díky kterým nového člena přijmou.
Člen společnosti pak dostává pozvánky na prestižní výstavy, ale i na ně se musí kvalifikovat, uhradit poplatek, který se pohybuje okolo tisíce korun a čekat, zda komise jeho dílo na výstavu přijme.
Právě výstava před třemi lety nastartovala Pavlíninu dráhu profesionální malířky, pozvali ji sem v roce 2018 jako vystavující a zároveň tu vedla masterclass. Před tím prezentovala své práce hlavně na sociálních sítích a netroufla si kamkoli je přihlásit. Proto tuhle pozvánku s odstupem času považuje za zázrak.
Od té doby se zúčastnila i výstavy botanického umění v jihokorejském Soulu, odkud si přivezla cenu Honorable Mention nebo prestižní akce Plantae v Londýně, kde se sejdou každý rok na čtyři stovky nejlepších botanických umělců z celého světa.
Několik jejích obrazů otiskl nedávno i magazín SBA. “Vzhledem k tomu, že je SBA nejstarší a uznávanou prestižní společností botanického umění a sdružuje malíře z celého světa, tak mě toto milé ocenění moc potěšilo a udělalo radost,” svěřila se Pavlína na svém facebookovém profilu.
U Pavlíny doma žádný její obraz nevisí. Zásobuje jimi rodinu, ale ona má kolem sebe ráda především živé květiny. “Zrovna včera jsem si koupila macešku. Moc se mi líbí třeba palma horská. A mít ve váze amarylis? To je prostě skvost. Zkrátka potřebuju mít okolo sebe zelené lupení,” svěřuje se žena, která tajně touží, aby se některý z jejích obrazů ocitnul ve sbírce asi nejslavnější sběratelky botanického umění, Britky Shirley Sherwood.
Sama se ji, i přes své renomé, oslovit a nabídnout jí obraz zatím neodvažuje. Oscarem za její botanické umění by pro ni byla i cena na výstavě Plantae v Londýně. Loni se konala on-line, letos by měla být začátkem června a prozatím se plánuje on-line verze. V těchto dnech už připravuje obrazy na dubnovou výstavu botanického umění v Petrohradu, kam dostala pozvání od ruských botanických malířů.
