Příroda léčí. A máloco umí nánosy civilizace a jedovatého stresu smýt tak efektivně jako voda z hor. Bystřina běžící lesem, zběsile jiskřivá, ledově chladná, zpomalí jen na chvíli, v jedné zákrutě a možná v té další a už zase uhání.
Stačí sledovat a poslouchat to klokotání, nechat se obejmout vůní lesa a plynout chvíli s ní… Abrakadabra – a deadliny, výsledovky, meetingy na Zoomu, provozní, finanční, čisté i nečisté výsledky hospodaření, to všechno vzal proud.
Hlava je na chvíli tak krásně prázdná, jste v ní jen vy a žádné starosti. Kdeže teče ta kouzelná živá voda? V každém lese. Stačí vyrazit.
Ale kdybyste hledali místo, kde se tahle magie násobí, jeďte do Beskyd. Na konci Čeladné odbočte z hlavní na úzkou cestu, co se lesem vine podél zátočin Huťského potoka, přes mostek ve stráni a jste tu.
Dům z kamene, louka, les, hory. A šepot horské bystřiny. Víc nepotřebujete. Víc ani nechcete. Vítejte Mezi lukami, v novém projektu manželů Hradilových, kteří jsou podepsaní pod známým boutique hotelem Mezi plůtky.
Tohle místo je pokračováním jejich příběhu, nová kapitola. Začala přitom podobně jako kdysi Mezi plůtky. „Šli jsme na procházku a já si všimla téhle staré roubenky. Nebyla dokonale krásná, měla za sebou dost necitlivou přestavbu. Ale to místo. To jsem nemohla dostat z hlavy,“ vzpomíná Daniela Hradilová.
A tak prastarou chalupu nakonec koupili, očistili od vrstev balastu dvacátého století, opravili s úctou k původnímu řemeslu a nechali ji znovu se zrodit v modernějším pojetí. Jako chválu minimalismu, krásnou ve své jednoduchosti.
„Věřím, že u rekonstrukcí musíte naslouchat, co vám to místo říká. Musíte ho poznat, souznít s ním – a tohle souznění nenajdete u rýsovacího prkna ani u počítače,“ říká Hradilová, vystudovaná právnička, kterou osud přivedl k architektuře a designu.
„Vlastně moc nevěřím ani na kreslení a plánování dopředu. Musím být na stavbě, místo vnímat, tepat ve stejném rytmu, musím ho pochopit zevnitř, abych mohla pokračovat správným směrem.“ Vysvětluje, jak zásadní je pro ni esenci místa při přestavbě respektovat, nesnažit se ji nijak pokřivit nebo znásilnit. „Vždycky zachovat maximum toho, co přežilo, nezpřetrhat vazby, díky tomu si místo uchová synchronicitu s okolím, jeho duši. A když přijedou hosté, tak to cítí.“
Respekt k místu ale podle Hradilové neznamená stavět nějaký sentimentální skanzen. Naopak, nebojí se čistých a přísně moderních linií, spojuje tak staré a nové v minimalistickém kontinuu.
Chalupa má dvě roubené ložnice, kamennou koupelnu a pak jeden velký plynoucí prostor, který přechází z velkorysého obýváku přes prosklenou jídelnu z bývalého průjezdu do kuchyně vestavěné do starého chléva. Kamenná dlažba je stejná tady uvnitř i na terase – aby interiér i exteriér byly propojené, aby prostor neměl konce.
Otevřené je i patro pod dřevěnými krovy, které vábí k lenošení, odpoledni s knížkou a večeru se skleničku dobré whisky. Tohle místo je za odměnu. Mezi lukami není boutique hotel jako jeho starší sourozenec.
Tuhle chalupu si pronajmete celou a bude pár dní jenom vaše. Soukromé útočiště uprostřed divoké doby. Prvním hostům se otevře koncem května a cena bude dvanáct tisíc za noc.
Je to tu jiné než Mezi plůtky, a přece tu vidíte rukopis Hradilové. Mezi lukami dokáže být elegantní, luxusní a přitom výjimečné ve svojí skromnosti. Nic tu není navíc, každý prvek interiéru má svoji roli, své místo, svůj příběh – od staleté podlahy v ložnicích, která je ze starožitných dubových dílenských stolů, až po zarámovaný originální list z herbáře Basilia Beslera z roku 1613, jedinou dekoraci, kterou tu najdete.
Ničím víc nebylo třeba rušit kresbu dřeva, strukturu kamene a nekonečnost výhledů. Věrna svému jménu, chalupa leží ve stráni mezi dvěma lukami. Jedna ji objímá shora ze svahu Malé Stolové, ta druhá zespod zase otevírá panorama údolí pod masivem Ondřejníku a Skalky.
Ty výhledy jsou bohatstvím toho místa, největší ozdobou domu. A jsou přímo terapeutické, prosklenými plochami dávkované rukou architektky přesně, jako na předpis. Jenom pozor, tohle antidepresivum je dosti návykové.
