Spousta zaměstnanců sní o tom, že by jednou nechali vyhodit svého šéfa, ale jen málokdo toho opravdu dosáhne. Mluvila jsem s kariérními kouči, korporátním konzultantkou, právníkem a profesorem o tom, jak nespokojení zaměstnanci mohou svrhnout své nadřízené. Našla jsem pár úspěšných případů, ale všechny zdroje se shodly na jednom: Opravdu si to nejdřív pořádně rozmyslete, protože je velká pravděpodobnost, že neuspějete.
„Organizace mívají pevně stanovenou hierarchii a váš šéf je vždy automaticky o jednu úroveň nad vámi,“ říká Marie McIntyre z Atlanty, lektorka a autorka knihy Jak vítězit ve firemní politice. „Všechny tyto situace bývají ve svém důsledku o vlivu,“ dodává. „Když svému šéfovi vyhlásíte válku, v 90 procentech případů prohrajete, protože šéf má prostě větší vliv než vy.“
Přesto všechno jsem slyšela několik příběhů zaměstnanců, kteří dokázali vyhrát. Tady jsou – a s nimi některá ponaučení pro případ, že byste podobnou výzvu také zkusili.
Příběh první: Trpělivost se vyplácí
Lektorka McItyre mi vyprávěla příběh generálního ředitele technologické společnosti z Atlanty. Neměl vůbec žádné manažerské schopnosti. Všechny odradil, včetně zákazníků. Morálka ve firmě šla dolů. Pak se zaměstnanci semkli a vyrazili za členy představenstva. Popsali jim, jak ve firmě zničil motivaci pro jakoukoliv práci. Trvalo to dlouho, zaměstnanci tlačili na představenstvo 4 roky, až nakonec ředitele opravdu propustili.
Ponaučení z tohoto případu je jasné: Vytrvalost a trpělivost se vyplácí, ale může to trvat léta.
Příběh druhý: Najděte silné spojence
Další případ: V jedné farmaceutické firmě povýšili prodejce na regionálního manažera. Na svém manažerském postu dělal jedinou věc: kritizoval. Všem lezl na nervy.
Naštvaní zaměstnanci začali se svými stížnostmi volat nadřízenému nového šéfa. Neříkali jen to, že jsou nespokojení, ale přesně popsali, jak jejich šéf ničí jejich práci. Podle lektorky McIntyre zaměstnanci v tomto případě uspěli proto, že oněch šest stěžovatelů za sebou mělo velké množství úspěchů. Dohromady mělo jejich slovo silný vliv. Dokázali také přinést přesvědčivý byznys case: Nový manažer může za pokles prodejů. Lektorka McIntyre pak se zaměstnanci a jejich šéfem absolvovala několik sezení. Šéf změnil způsob vedení a svoji pozici nakonec zachránil.
Příběh třetí: Hledejte spojence tam, kde je šéf nemá
Jedna velká banka měla sídlo v New Yorku, ale HR oddělení v New Jersey. A tohle oddělení fungovalo podle svých vlastních pravidel. Ředitelství si přálo, aby pobočka srovnala s firemními pravidly krok, ale šéf personalistů měl vlastní hlavu. Druhá personalistka v pořadí však šla proti svému šéfovi, a snažila se co nejvíc vyhovět požadavkům centrály a všech svých nadřízených v New Yorku, nikoliv šéfa pobočky. Když pak banka snižovala výdaje, šéfa pobočky propustila. A jeho práci přesunula na bývalou podřízenou, která prokázala, že oddělení dokáže řídit lépe. A ponaučení? Hledejte vaše spojence tam, kde váš šéf nemá podporu.
Příběh čtvrtý: Najděte co nejvíc lidí do odbojné skupiny
Další příběh je z akademického prostředí, o ženě, která se stala ředitelkou univerzitní kanceláře o 30 zaměstnancích. Následovala ve funkci člověka, který byl velmi oblíbený. Oproti němu byla nová šéfka extrémně náročná. Netrvalo to dlouho a lidé z oddělení začali odcházet. Poté co dali čtyři z nich výpověď, se ti zbývající naštvali a v dopisech se obrátili na vedení univerzity. To nové manažerce nařídilo dovolenou, ze které se pak už sama nevrátila. Stejně jako v případě oblastního ředitele obchodu zde platí, že v počtech je síla. Potřebujete za sebou celou vesnici, říkají k tomu kariérní konzultanti.
Příběh pátý: Potřebujete jasné důkazy
Gary Namie, korporátní konzultant ze Seattlu, psycholog a autor knihy Pracoviště bez šikany vypráví příběh mezi studenty oblíbeného profesora matematiky a statistiky. Děkan univerzity ho ale ponižoval. Profesor opatrně sbíral důkazy, dokumentoval děkanovy útoky na jeho osobu a na další členy patnáctičlenné katedry, aby pak se zprávou oslovil rektora a členy rady. V ní stálo, že děkan způsobil emoční zhroucení tří kolegů, kteří museli vyhledat psychiatrickou pomoc, a také že univerzitě působil finanční ztráty. Pak se vzbouřili i samotní studenti a univerzita děkana propustila. Namie říká, že z tohoto případu plyne poučení udržet emoce a jasně dokázat, jak kvůli špatnému šéfovi přichází instituce o finance.
Toť úspěchy podřízených. Přesto se ale konzultanti, lektoři a právníci shodují: „Raději než se snažit vyhodit vlastního šéfa bych se pokusila najít si jiné místo,“ doporučuje kariérní lektorka Connie Thanasoulis-Cerrachi z New Yorku.
