Jejich manželé byli hybatelé a špičky prvorepublikového byznysu, jejichž jména dodnes rezonují. Ony byly ale nejen jejich „krásnější polovičkou“ a partnerkami v osobním životě, nejen matky jejich dětí. Byly také společnicemi a partnerkami v podnikání a oddanými spolupracovnicemi, které měly velký vliv na zdárný chod manželova obchodu.
Do byznysu často zapojily i společné potomstvo, dohlížely na úspěšný rozvoj rodinného podnikání, angažovaly se všestranně, společensky i politicky. Jejich jména jsou však dnes téměř zcela zapomenuta, často neexistují ani jejich fotografie.
O to spíše jsme se rozhodli je představit: toto je několik dam, které ve své době patřily k nejvlivnějším i nejvýraznějším partnerkám českých prvorepublikových podnikatelů. Jaké byly jejich osudy?
Tomáš a Marie Baťovi
ON: Asi netřeba představovat. Tomáš Baťa (1876 – 1932) je dodnes považován za nejvýznamnějšího prvorepublikového podnikatele – a pro mnohé je nejvlivnějším českým podnikatelem všech dob.
Zakladatel světového obuvnického impéria, československý král obuvi, ale také starosta Zlína, města, které dokázal proměnit k nepoznání, a kde je Tomáš Baťa dodnes přítomen a každém kroku.
Tomáš Baťa při práci. |Foto Wikipedie
Ze své firmy postupně vybudoval rozsáhlý a na svou dobu zcela ojedinělý komplex, v němž kombinoval nejen obuvnickou výrobu, ale také četná obchodní, marketingová, logistická či finanční odvětví, celkem vybudoval 35 průmyslových oborů.
Jeho pracovní a obchodní metody či systém motivace spolupracovníků byly na tehdejší dobu zcela revoluční a dodnes jsou užívány jako příklady špičkového top managementu, vzorové firemní kultury i péče o zaměstnance.
Tomáš Baťa zemřel předčasně ve věku 56 let při letecké havárii 12. července 1932. Jeho firma tehdy působila už v šedesáti zemích světa.
Letecká havárie z roku 1932. | Wikipedie
ONA: Marie Baťová, rozená Menčíková (1893 – 1954). Narodila se ve Vídni, avšak do mimořádně vlivné a vzdělané rodiny významného českého literárního vědce Ferdinanda Menčíka, jenž byl dlouholetým kustodem císařské dvorní knihovny. Díky tomu získala Marie na svou dobu pro ženu mimořádné vzdělání, byla sečtělá, orientovala se nejen v literatuře, ale také v umění nebo zeměpise.
S Tomášem Baťou se poprvé setkala na plese vídeňských Čechů a charismatický muž, už tehdy úspěšný obchodník, a mladá dívka z dobré rodiny si údajně hned padli do oka.
Svatební fotografie Tomáše a Marie Baťových. | Foto Wikipedie
Svatba se konala 15. dubna 1912 – shodou tragických historických okolností šlo mimochodem o den, kdy se nad ránem v severních vodách Atlantiku potopil záoceánský parník Titanic.
Nad manželstvím Tomáše a Marie nicméně svítila šťastná hvězda; když se brali, bylo ženichovi 36 let a nevěstě sotva devatenáct, jejich soužití však bylo mimořádně harmonické. I když Marie zprvu nemá oficiální postavení v manželově firmě, od počátku se aktivně zajímá o firemní dění i byznys, jejím velkým tématem jsou příkladně sociální programy pro zaměstnance i společenské dění v podniku.
Marie zkrátka pochopila, že si nevzala Tomáše Baťu továrníka, ale Tomáše Baťu i s továrnou. A byla manželovi rovnocennou partnerkou nejen v soukromí, ale i v jeho podnikání – podle hesla „za každým silným mužem stojí jeho silná žena“.
Marie je ale samozřejmě také manželkou a matkou: V září 1914 se manželům narodil syn Tomáš. Marie vystupuje jako vynikající hospodyně, matka a ukázková pečovatelka o rodinný krb, je mimochodem i vynikající pekařkou a cukrářkou. I když má k ruce několik členů personálu, ráda se kuchyni věnuje osobně.
Dodnes se zachovaly sbírky jejích receptů na domácí čajové pečivo, moučníky a nejrůznější teplé i studené dezerty, zapsané ručně v nenápadných sešitech v tvrdých deskách; nedávno vyšly knižně. Pokud vás tedy zajímá, co se podávalo k oblíbeným čajům o páté v rodině Baťových, vřele doporučujeme knihu 99 sladkých teček Marie Baťové, kterou nedávno vydala Nadace Tomáše Bati.
Foto Nadace Tomáše Bati
Ručně psané recepty ukazují Marii Baťovou nejen jako nadšenou kuchařku a cukrářku, ale také odhalují její dokonalou znalost řady světových jazyků – jednotlivé recepty si Marie pravidelně psala v originálním znění. Zachovalo se jich na čtyři stovky, z nichž bylo do knihy vybráno právě těch 99 sladkých – mnoho s vtipnými poznámkami, které vypovídají i o láskyplném vztahu mezi Tomášem, kterého manželka oslovuje „Tomo“ a Marií, kterou zas manžel oslovuje „Máničko“.
U citronových zákusků tak příkladně najdeme poznámku „Tomovi moc chutnalo“, nebo potvrzení, že čajové sušenky s velkými kousky čokolády jsou oblíbenou pochoutkou malého Tomáše. Recepty v knize jsou rozděleny do pěti částí, které opět vypovídají o tom, jak se v rodině Tomáše Bati žilo – jsou tu Mariiny recepty na moučníky vhodné k snídani, k dopolední kávě, jako sladká tečka po obědě, odpolední siesta a podvečerní čaj o páté. Vypovídají o domácí pohodě a harmonii a velkého průmyslníka Tomáše Baťu ukazují i jako obyčejného tátu od rodiny, který má rád sladké, a který si po práci rád dá ke kávě nebo čaji domácí jablečný koláč.
Rodinou idylu však ukončila tragická havárie, která jako by se stala první předzvěstí příštích pochmurných dějinných událostí. Marie se stala součástí složitého dědického řízení, které se vleklo mnoho let. A nešlo jen o soukromý majetek, ale též o vlastnictví manželovy firmy. V době Tomášovy smrti měla Marie připsáno už 25 procent akcií firmy, což se po tragické smrti zakladatele složitě vyjednávalo následně i na půdě ministerstva financí.
Další rána přišla po německé okupaci. Marie, tou dobou již žijící v kanadském exilu, se musela v nově nastoleném protektorátu přihlásit o svůj vlastnický podíl; podle nově zavedených pravidel musel každý majitel i spolumajitel firmy úředně nahlásit držení akcií. Marie se tedy vrátila zpět do protektorátu, aby jí nebyl zabaven celý majetek.
Marie Baťová
Po celou dobu války Marie Baťová statečně zůstala doma – už jen proto, aby spolu s dalšími akcionáři udržela manželovu firmu v českých rukou. Přitom však projevila neuvěřitelné hrdinství – dnes je už doloženo, že po celou válku paní Baťová statečně pomáhala pronásledovaným, napomáhala českému odboji a na počátku roku 1945 dokonce pomáhala ve Zlíně ukrývat partyzány.
Přesto hned po konci války a postupnému příchodu komunistů k moci podobně jako všichni další „buržoazní továrníci“ čelila Marie Baťová systematické perzekuci. 8. června 1946 získává, díky přímluvě ministra Jana Masaryka, cestovní pas a okamžitě odlétá do Velké Británie.
Domů se už nikdy nevrátí.
V dalších letech pobývala Marie střídavě na Bermudách a v New Yorku, kde také v roce 1954 zemřela. Bylo jí jen šedesát let. Až v roce 1993 nechal její syn Tomáš převézt matčiny ostatky zpátky do Zlína, kde je Marie Baťová pochována po boku manžela na tamním Lesním hřbitově.
