Máte-li doma vynalézavé dítě, tak jste si už asi všimli drobných příběhů, které si vymyslí, když se potřebuje vyvléknout z průšvihu. A přestože vás to může vytočit, tak to o vašem dítěti vypovídá i něco pozitivního. Studie publikovaná v Journal of Experimental Child Psychology totiž tvrdí, že děti, které jsou „dobrými lháři“, mají lepší krátkodobou (pracovní) paměť než „špatní lháři“.
Jde především o krátkodobou, verbální paměť. Ke lhaní jsou totiž potřeba šikovné slovní manévry, jejichž používání, jak vědci uvádějí, svědčí o dětské chytrosti.
Vědci si pozvali do laboratoře 6 a 7leté děti, které podstoupily jednoduchý test. Ten se skládal ze tří otázek napsaných na kartičce. Poté, co dítě zodpovědělo první dvě otázky, výzkumník otočil kartičky, na jejíchž zadní straně byla správná odpověď, napsaná v určité barvě a s určitým obrázkem.
Poslední otázka, kterou děti dostaly, byla vymyšlená – měly za úkol uvést jméno postavičky z fiktivního komiksu Spaceboy. Vědci po položení této otázky některým dětem řekli, že se mohou podívat na zadní stranu karty, některým to nezmínili. A poté odešli.
Vše se samozřejmě natáčelo na kameru a vědci mohli pozorovat, kdo kartičku obrátil a kdo ne. Pak se zeptali pouze těch, které o otáčení kartičky lhaly, jestli jméno postavičky znaly a jestli ho uhodly z detailů na zadní straně kartičky. Tým pak mohl hodnotit, jak si děti vymýšlely. Ti „dobří lháři“ tvrdili, že ho uhodli z obou detailů, ti „špatní“ v jednom nebo v žádném.
Zajímavé je, že první skupina dětí měla v testu lepší paměťové výsledky než druhá. Rozdíl byl především ve verbální (oproti prostorové) části paměti. To je důležité vědět, neboť lhaní souvisí se schopností udržet si příběhy v hlavě.
“Aby si zapamatovaly, co udělaly a co si myslí, že vědec ví, tak je to stojí určité úsilí. Také musí vymyslet plán, aby je nikdo neodhalil”, tvrdí autorka studie Tracy Alloway.
Dodává, že existují značné rozdíly v tom, jak se dobří a špatní lháři chovali během testování. “Při sledování videí jsme jasně viděli rozdílné odpovědi, které vycházely ze schopností jejich krátkodobé paměti”, tvrdí Alloway.
Děti s horší krátkodobou pamětí byly při zodpovídání otázek neklidné, kdežto druhá skupina mnohdy nabízela i vysvětlení toho, jak přišla na „správné“ jméno postavičky. Jedno z dětí tvrdilo, že se jedná o jeho oblíbený seriál a že se na něj dívá každý den. Jiné zase uvedlo, že se postavička jmenuje Jim jako jeden z členů jeho rodiny.
Nepotěšili jsme vás? Mít doma malého lháře není zase až tak hrozné. Pro děti je to přirozený způsob testování hranic a rozvíjení samostatného myšlení. Navíc to dělají i někteří dospělí.
„Už víme, že dospělí lžou zhruba ve své každé páté sociální interakci, která trvá 10 a více minut,“ tvrdí Elena Hoicka. „Je proto zajímavé rozumět, proč umějí děti lhát lépe než ostatní. Plánujeme výzkum posunout dále a zjistit, jak se děti poprvé naučí lhát.“
Jaké ponaučení si vzít ze studie? Snad to, že příležitostné lhaní je věc přirozená a je znakem dobré paměti. „Zatímco rodiče nejsou obvykle pyšní na to, když jejich potomek lže, může je alespoň potěšit zjištění, že používáním šikovných lží zlepšují své myšlení a že mají dobrou paměť,“ tvrdí Elena Hoicka.
Autor: Alice G. Walton
