“Jak psové bijem o mříže! Jak psové v kleci jatí!”
Že je na těch slovech něco divného, něco špatně? Ne!
Ne když sídlíte v Nerudově ulici, máte u vrátnice obraz se psy místo se lvy, vaše firma se jmenuje Psí a autorovy Písně kosmické byste mohli přepsat na Písně kombické. Ne, když místo vesmíru dobýváte svět motorek, kde vládnou velikáni, kteří najednou musí brát vážně i českou firmu z Hulína a Tlumačova.
Jak už bylo řečeno, ta firma se jmenuje Psí – ve znaku má tohle řecké písmeno. „Omega byla obsazená nějakými hodinkami, Alfa autem nebo co a tak nám zbylo psí, protože máme taky rádi psy,“ říká s úsměvem zakladatel firmy Libor Hubík.
Firma vyrábí prvotřídní kombinézy a oblečení na motorky, její výrobky oblékají profesionální i amatérští závodníci, ale můžete je vidět i na jezdcích pražské Hradní stráže, ochranky ruského prezidenta Putina, policie nebo motorkářích Útvaru rychlého nasazení URNA. Dnes, po třiceti letech, má obrat 65 milionů korun a plány, jak ho zdvojnásobit. První spíchnutý ledvinový pás pro motorkáře v roce 1990, pás z koženky okopírovaný trochu z podobných výrobků z tehdejšího východního Německa zrovna nenaznačoval, že uprostřed Hané – takže ne sice middle of nowhere, ale skoro – vznikne firma se špičkovou evropskou kvalitou a evropskými ambicemi.
Zakladatel firmy Libor Hubík
„Jsem strojař a dělal jsem školu při zaměstnání ve Zlíně, v ZPS,“ vzpomíná sportovní zakladatel firmy. „Připadal jsem si po jejím dokončení nevytížený, a tak jsme rozjeli firmu pro motorkáře – tenkrát pro nás nebylo vůbec nic,“ popisuje začátek někdejší amatérský závodník, který jezdil na dvouválcové Jawě „symetrák“.
Sám si nechal ušít první kombinézu u kožešníka, protože tehdy i ojetá kombinéza Dainesse byla naprosto luxusním zbožím -– stála pětinásobek průměrného platu. „Ta, co jsem si nechal ušít, byla pěkná kombinéza, ale byl jste v tom jako v penále. Tak byla tuhá,“ říká Hubík. A tak se pustil do navrhování a šití kombinéz sám a dnes zaměstnává 54 lidí a exportuje především do Německa, Anglie či Rakouska a každý rok vyrobí přes 1000 špičkových kombinéz v cenách okolo osmdesáti tisíc korun.
Od prvního koženkového pásu urazil Hubík a jeho Psí docela dlouhou cestu – dnes jsou v jeho kombinézách pod italskou kůží kevlarová vlákna, kombinace kompozitních materiálů, speciálně navrhnuté chrániče či airbagy.
„Nás vlastně vystřelil první závodník, který si naši kombinézu vzal, vicemistr republiky Ondra Lelek. Pak to najednou chtěli všichni,“ popisuje Hubík. „První dílnu jsme měli v chlívcích, obchod jsme měli v ložnici. Když nebyly peníze, pomáhala i výplata mé ženy, zdravotní sestry, musím říct, že měla trpělivost,“ vzpomíná teď už s úsměvem Hubík. Trpělivost ji ale přešla, když před domem třeba ve dvě v noci zastavovali řidiči kamionů, v civilu motorkáři, kteří i v tuhle hodinu zvonili a chtěli koupit kombinézu nebo motorkářskou bundu…
„To mi došlo, že budeme muset výrobu i obchod mít mimo bydlení,“ přiznává Hubík. Koupil budovy v Tlumačově, prodávající mu dal navíc velkorysý odklad splátky a tak až dodnes Psí funguje tam a v dílnách v Hulíně. Bez koruny úvěru, jak hrdě připomíná Hubík.
Právě v Hulíně se odehrává hlavní část byznysu -– šití kombinéz na míru a taky jejich opravy. Co týden přijdou totiž do městečka kousek od Kroměříže a Zlína od pádů odřené a zrasované kombinézy závodníků, kteří ochutnali víc asfaltu, než plánovali. „Oprava je pro nás přirozená, věci se přece nemají vyhodit, když se dají opravit,“ ukazuje prodřené kombinézy Hubík.
Každý týden sám kontroluje, co se kde komu stalo – aby mohl vyvíjet kombinézy, kalhoty a bundy čím dál bezpečnější a pohodlnější. „Nemáme pochopitelně vývoj jako Dainesse či AlpineStar, hvězdy našeho oboru, ale vyvíjíme taky a v mých plánech je dát do toho víc energie i peněz,“ dívá se dopředu Hubík, který se o vedení firmy pomalu začne dělit i se svým synem.
Firma, která byla ve velkých finančních trablech v roce 2008 kvůli špatně spočítaným podmínkám franšízových smluv, teď plánuje a sleduje pohyb každé koruny. Ve skladech speciálních italských kůží má spoustu peněz, ale jak říká Hubík, řízení cashflow je dnes úplně jiné než v dobách, kdy balancoval na hraně přežití.
„Excel je teď můj největší kámoš,“ říká. I když… Dole v dílnách vzniká nový produkt. Rukavice pro motorkáře i závodníky. „No, to úplně hospodárné zatím není. Jak říká můj syn: někdo má chlast, jiný ženský či automaty, ty máš rukavice,“ doplňuje. Ale věří, že i tenhle produkt prorazí a bude vydělávat.
Teď vydělává i krok, kterému se firma dlouho bránila — rozšířit se z hodně drahých a na míru dělaných věcí do konfekce střední třídy. „Dlouho jsem to nechtěl. Ale pak jsme v Pakistánu našli dobrého partnera a teď rosteme právě díky tomuhle segmentu,“ popisuje Hubík, který si po franšízovém debaklu nechal dva vlastní obchody a pět dealerů. Zakázková výroba ale zatím vede, bunda na míru tu přijde na dvacet tisíc, kalhoty na polovic.
Psí by se rádo vrátilo i do nejprestižnějšího motocyklového cirkusu světa, do mistrovství světa GP. Tam jejich kombinézy oblékal dlouhou dobu Karel Abrahám a zásadně pomohl právě s vývojem co nejpohodlnějších a zároveň co nejbezpečnějších obleků pro gladiátory na dvou kolech.
„Víte, tam ti kluci jedou rychlostí třeba 340 kilometrů za hodinu. A někdy upadnou. A vy musíte i pro takovéhle rychlosti vymyslet kombinézu, která je ochrání. Díky Karlovi jsme třeba vymysleli novou směs pro sedací část kombinézy, protože s prominutím zadek se při sezení i pádu extrémně zahřívá,“ nechává nakouknout do vývojářské dílny Hubík. Na kombinézách i materiálech spolupracuje s universitou v Plzni.
Závodní svět je ale pro firmy jako Psí extrémně drahý, ovládají ho světové firmy typu Dainesse. „Za sezonu závodník potřebuje dvacet až třicet kombinéz. A k tomu mu musíte platit…“ počítá Hubík. Kdy se Psí vrátí na nejslavnější okruhy tak není zatím jisté, ale ambice tam je. „Pro mě je ale hlavní, abychom sloužili zákazníkovi,“ a z úst velkého obdivovatele Tomáše Bati, který tu v celém regionu zanechal ohromnou stopu a velké myšlenkové dědictví, to nezní jako fráze.
„Budujte sebe, říkal Baťa a já tomu věřím. Stejně jako tomu, že podnikatel musí být především dobrý psycholog. Baťa byl génius, ty myšlenky pořád platí,“ vypráví Hubík, který pomalu začne žezlo předávat synovi. „Na motorce je už někde úplně jinde než já, odjedeme společně a já se vrátím, když on už stihl oběd. Ve firmě to ještě bude chvíli jinak, ale věřím, že s ním má budoucnost,“ vypráví muž se znakem Psí na košili.
„My přijdem blíž, my přijdem blíž, my světů dožijeme. My bijem o mříž, ducha psí. A my ji rozbijeme.“ S Nerudou a z Nerudovy ulice v Hulíně se dál bude dobývat svět nejsilnějších motorek. „Růst se musí. Za pět let to tu bude doufám aspoň dvojnásobné,“ věří ten, který začal s jedním koženkovým pásem.
