Šťáva, čti Stava. Žena tohoto příjmení se divila, že o ní chce někdo psát. Ano, šlo by v čísle o investicích pominout někdejší nejmladší šéfku prestižní aukční síně Christie’s pro střední Evropu. Šlo by pominout majitelku bechyňského panství, jež se posléze v byznysu s uměním osamostatnila a má v oboru velký kredit. To vše by pominout šlo. Ale byla by to hloupost.
S investováním obecně, a tedy i s investováním do umění, se to má jako s plaváním v Lužnici, jež se v podmanivém výjevu vine pod bechyňským zámkem a její klidný tok tam v jednu chvíli dramaticky zlomí splav.
„Záleží na tom, zda plavete proti proudu, nebo s proudem,“ říká Nicole Stava v kuchyni v soukromých prostorách někdejšího šlechtického sídla, které nyní patří její rodině. Její okno rámuje popsanou scénu s řekou do obrazu, jenž by patrně mohl být olejomalbou ve stylu romantismu, případně, když se nad vodou povaluje mlha, impresionistickým dílem.
S proudem, nebo proti proudu? Obojí má své. Nechat se unášet znamená menší námahu a sázku na jistotu, vydat se opačným směrem stojí znatelně víc úsilí, riziko neúspěchu je o poznání větší, zároveň je tu ale naděje na lepší profit. Nelze přitom říct, že jeden způsob je lepší než druhý; závisí na povaze konkrétního člověka, na jeho schopnostech a kuráži. V každém případě musí dotyčný umět plavat.
