Forbes oslavil vloni v listopadu desáté narozeniny. Připomeňte si s námi některé z mimořádných příběhů a rozhovorů, které jsme za tu dobu vydali, a které vyšly souhrnně ve speciálu Forbes 10.
***
Jan Bednář je podnikatel, na kterého Česko čekalo. Je mu lehce přes třicet let, majetek má značně přes deset miliard a z Floridy hlásí, že uspět může každý, kdo se nikdy nevzdá. největší radost mu přitom dělá dělat radost ostatním.
ShipMonk. Vyzvedává mě řidič Uberu, který sbírá vizitky pozoruhodných lidí, kteří se vystřídali na zadních sedačkách jeho Fordu Explorer. Ve sbírce, kterou mi hrdě prezentuje, má vysoce postavené manažery Goldman Sachs, CEO společnosti Atari i agenty slavných filmových hvězd.
Po dlouhém monologu o tom, koho všeho už vezl, přestává kousek od cíle vyprávět. „It really looks like you are going here,“ prohodí a svůj pohled stočí ze zpětného zrcátka na aplikaci, aby se ujistil, že kdosi z Evropy skutečně během nedělního odpoledne míří do velkého skladového areálu na okraji Fort Lauderdale. Když mu řeknu, s kým se tu zanedlouho potkám, obratem žádá o vizitku.
Fakt, že s sebou nenosím vizitky, natož cizí, vyvolá na tváři padesátníka Kennetha viditelné zklamání. Když odjíždí, ještě jednou z okénka pohlédne na panorama budovy za mnou a jako houbař s prázdným košíkem pokrčí rameny. Tentokrát to nevyšlo. Ford Explorer mizí v dáli a vtom přijíždí červené Lamborghini Urus, z něhož nevystupuje nikdo jiný než Jan Bednář, strůjce společnosti ShipMonk.
„Máš pravdu, tady to všechno začalo,“ prohodí
a s notnou dávkou nostalgie na tváři se zlehka pousměje. Mou
pozornost totiž zaujal velký šek na sedmnáct tisíc dolarů, který má opřený za
pracovním stolem ve své kanceláři nacházející se ve druhém patře skladu. Šek
vyhrál ve startupové soutěži v roce 2014 se svou tehdy začínající firmou
BedaBox, která posílala dříve nedostupné zboží z USA do Evropy.
A sedmnáct tisíc dolarů pro něj tehdy byly pěkné peníze.
O necelých sedm let později je stav následující: Z BedaBoxu je ShipMonk zajišťující kompletní logistiku (žargonem fulfillment) pro tisíce amerických internetových obchodů a jmění Jana Bednáře z něj dělá nejmladšího českého self-made miliardáře.
„Je to hustý. Mně přijde, že to uteklo strašně rychle, a jak jsi v tom ponořený, tak se nad tím takhle nezamýšlíš. Zároveň přes to všechno, co se nám povedlo vybudovat, vidím všude spoustu nedokonalostí, které můžeme zlepšit. To mě pořád žene dopředu,“ přiznává třicátník, jemuž v kanceláři visí také velký obraz s nápisem Beast Mode, pod nímž jsou dvě možnosti – ON a OFF. Která z nich svítí, asi netřeba laskavému čtenáři Forbesu říkat.
Když scházíme zpět dolů do skladu impresivním zavěšeným kontejnerem se zeleně podsvícenými schody, zaklepe Jan Bednář na jeho stěnu. „Tohle jsem si namodeloval několika složenými čtvrtkami. Když jsem pak viděl, jak to tady jeřáby naklání, aby to vůbec zasadily do země, uvědomil jsem si, co jsem to vlastně vymyslel,“ směje se a vmžiku dodá, že původní rozpočet na kanceláře sestavené z nákladních kontejnerů se zněkolikanásobil.
„Mohlo nás to položit,“ říká v lehké nadsázce. Ale to bylo před lety. Dnes se hodnota ShipMonku blíží k miliardě dolarů, firma trží přes 150 milionů dolarů ročně a je náramně zisková. To samé platí pro Bednáře, který za posledních dvanáct měsíců dvakrát prodal kus ShipMonku, za což inkasoval celkem přes 350 milionů dolarů. Značnou část firmy, kterou vydupal doslova z ničeho, však stále drží.
***
Co bude dál s tebou a ShipMonkem? Máš plán?
To je dobrá otázka. Já to chtěl od začátku vybudovat, prodat a jít dělat něco dalšího. I ten finanční cíl jsem měl menší, takže z tohoto pohledu mám splněno bohatě. Když jsme procházeli investičním procesem, byla možnost to prodat úplně celé s tím, že bych tam třeba ještě rok zůstal a pak úplně odešel.
Druhá možnost byla vzít private equity, kdy se má firma vybudovat ještě na něco většího. A pro to jsem se rozhodl. Teď je byznys o něčem jiném, jsi venku ze startupové fáze, najednou je to velké a skill set na práci CEO je úplně jiný. Každý rok je firma úplně nová a já se musím učit.
Baví tě to?
Zatím jo. V těchto chvílích děláme hodně velkou akvizici našeho konkurenta, na které pracujeme už několik měsíců. A mimochodem minulý týden jsme zrovna koupili i jednu menší firmu v Mexiku. To je opět něco úplně jiného – dívat se na byznys z výšky, ze strategického pohledu. Koho by bylo dobré koupit, kde jsou synergie, co by dávalo smysl a co ne.
Chci tím říct, že já byl celá léta v opravdu velkém detailu a teď až dělám to, co by měl CEO dělat. Dlouhodobě dokonce ani CEO být nechci, ideálně bych měl roli řekněme v představenstvu a na věci opravdu jen dohlížel, ale časový horizont nejsem schopen říct.
Hrál v rozhodování o prodeji roli i fakt, že by ses v případě kompletního exitu stal svým způsobem bezprizorním? Že tě ShipMonk zkrátka definuje až příliš na to, abys odešel?
To byl přesně můj největší strach. Strašně moc mé identity je
spjato s firmou. Od té transakce jsem se hodně posunul a psychologicky
se odmotal, ale pořád je to osobní. Zároveň jsem se ale nebál, že bych
nepracoval, to by mě nebavilo. Jsem workoholik a mám spoustu nápadů, které
bych rád dělal.
Šel bys tedy znovu do byznysu?
Rozhodně, ale zásadní rozdíl by byl v motivaci. Když
jsem zakládal ShipMonk, šlo mi hlavně o peníze. Chtěl jsem vydělat hodně
peněz, abych mohl zabezpečit rodinu a užívat si život. Nebylo to
o tom, že bych měl nějakou vášeň pro posílání krabic. Prostě jsem viděl
příležitost, spadl do toho a vyšlo to, což je super. Dnes by bylo hlavním
kritériem, aby mě to bavilo.
Nebyl by ale problém, že jsi zajištěný a nemáš hlad, který je pro vydupání firmy z nuly nutný?
To je výzva, kterou musíš překonat. A překonáš ji tak,
že najmeš lidi, kteří hladoví jsou. Kteří budou mít příležitost vydělat peníze,
a změnit tak svůj život. Já už bych jen nikdy nechtěl procházet tím, čím
jsem si procházel na začátku – každý týden se bojíš, jestli ti vyjdou peníze na
výplaty, nemůžeš si dovolit dobré lidi, máš kancelář v budce bez
klimatizace a celkově moc nevíš, co děláš. To už bych opakovat vážně
nemusel.
V jakém oboru bys novou firmu stavěl?
Mám takové dva favority. Hrozně mě baví gaming
a virtuální realita, takže by to mělo tyto světy kombinovat. Druhá věc,
kterou miluju, jsou experiences, tedy zážitky. Naplňuje mě, když vidím, že jsem
vymyslel něco, co si ostatní užijí a nějakým způsobem jim to vylepší
život. S tou logistikou je to v zásadě obráceně.
