Představte si, že jste v pondělí ráno právě v práci otevřeli e-mail a v něm máte příslib odměny, pokud stihnete ještě ten den vyřídit nějaký pracovní úkol. V jednom e-mailu vám šéf slibuje finanční bonus v druhém pochvalu a ve třetím poukázku na pizzu zdarma. Který z daných e-mailů by vás přiměl hned se na ten úkol vrhnout?
Peníze? Chyba lávky. Americký psycholog a behaviorální ekonom Dan Ariely, jehož knihy, například Jak drahé je zdarma vyšly i v češtině, došel k závěru, že nejlíp motivuje pizza. A pak pochvala.
Čtěte také: Proč motivační příručky nepomáhají aneb co byste měli vědět o motivaci
Svou studii popisuje Ariely v nové knize Payoff: The Hidden Logic, That Shapes our Motivations (Odměna: Skrytá logika, která formuje naše motivace). Podle webu nymag.com zkoumal chování dělníků v továrně Intelu na polovodiče. Dělníci měli za den vyrobit určitý počet počítačových čipů. Jedna skupina dostala finanční slib, druhá slib poukázky na pizzu, třetí pochvalu a čtvrtá, kontrolní skupina neměla za splnění úkolu dostat nic.
Na konci prvního dne se ukázalo, že nejvíc motivovala pizza. Zvýšila produktivitu o 6,7 procenta oproti kontrolní skupině a o desetinu procenta porazila příslib pochvaly, což měla být textovka „Výborně!“ od nadřízeného. Lidi, kteří měli dostat peníze – v přepočtu zhruba 500,- Kč, pracovali jen o 4,9 procenta líp než kontrolní skupina.
Vývoj dalších dní překvapil všechny. Druhý pracovní den pracovali lidé z „peněžní“ skupiny o 13,2 procenta hůř než kontrolní skupina. A po týdnu se ukázalo, že bonus stál společnost peníze, ale přinesl pokles produktivity 6,5 procenta. Prostě zaměstnavatel na tom byl hůř, než když neslíbil nic.
Pizzu a pochvalu má ovšem rád každý. Během týdne výkon dělníků v těchto skupinách zpomalil, koncem pracovního týdne byl o něco málo lepší než výkon kontrolní skupiny a pochvala dopadla nejlíp.
Co z toho plyne? Lidé nepracují jen pro peníze, důležité jsou i společenské aspekty jako vděčnost. Což zjistila už v roce 2011 analýza 50 studií o pracovní motivaci. Podle ní lidé pracují usilovněji, když mají dojem, že někdo jejich práci ocenil. Naopak finanční hodnocení odvozená od výkonu spíš motivaci škodí. Ne, že by spravedlivá mzda nebyla důležitá, ale není to ani jediná ani nejlepší motivace.
Čtěte také: Šedý průměr, nebo vedete ostatní jako kapitán? Takhle funguje motivace
A na to se lehko zapomíná. Když už něco pracovního děláte, může vám záležet na úplně jiných věcech než když s prací začnete. Výzkumníci z univerzity v Chicagu zkoumali motivaci lidí v posilovně. Než dobrovolníci z experimentální skupiny začali cvičit, mínili, že ke splnění cvičebního programu by je asi nejvíc nabudilo něco zvnějšku – třeba finanční odměna. Ale když už cvičili, tak pro ně byly největším povzbuzením jejich vlastní pocity – třeba dobrý pocit z posilování nebo z běhu na pásu.
Jaký je tedy závěr? Když lidé přemýšlejí o práci zdálky, přeceňují vnější motivaci. Adam Grant z Ekonomické fakulty Pensylvánské univerzity vysvětluje, že síla peněz a prestiže pomine rychleji než dobrý pocit z pochvaly. „Vnější motivátory ztrácejí na významu. U zvýšení mzdy máte dojem, že jste si ho zasloužili, mimořádnou odměnu utratíte a nová funkce vás přestane lákat, jakmile ji získáte… ale pocit, že vás ostatní oceňují, ten vydrží.“ Dejte lidem, co chtějí – pochvalu a pizzu.
