Karel Janeček se ve 2. třídě základní školy na Barrandově krčí v poslední lavici, ale spokojeně si vrní. Ti malí caparti, kteří před ním jezdí od zastávky k zastávce s pomalovanou kartonovou krabicí, mu dělají radost.
Je hodina matematiky, kterou on tak miluje, ta krabice představuje autobus a na každé stanici nastupují a vystupují kaštany místo cestujících. Dva tam, jeden ven. Výsledek? Přece matematika hrou, která baví, matematika podle metody profesora Hejného, kterou Janeček prostřednictvím společnosti H-mat podporuje. Janeček totiž chce, aby si děti našly k číslům vztah. Chce prostřednictvím peněz, které (i díky matematice) vydělal a už je nejspíš nestihne utratit, šířit dobro. Chce o trošku lepší Česko.
Filantropie je u nás pořád tak nějak nepatřičným termínem, byť Češi patří k lídrům v akutní pomoci prostřednictvím DMS zpráv. Autoři nového dokumentárního cyklu Jana Počtová a Dan Tuček si teď dali za cíl pokusit se zdejší „blbou“ náladu vyhnat.
„Myslím, že je to potřeba. Že je potřeba o takových lidech mluvit, obrátit tu negaci, která je v této společnosti obrovská. Chci ukázat něco pozitivního,“ říká režisérka Počtová a nemáte z toho pocit, že si jen do hlavy vzala romantickou vizi měnit svět.
Jana Počtová, režisérka a autorka projektu Filantrop
Ale kdo ví, třeba se to autorům podaří, třeba ne, ale aspoň se o to pokusí. A to tím, co umí nejlépe – filmem. Dokumentární cyklus Filantrop, který od 5. listopadu poběží pokaždé v sobotu a v neděli v 18:15 na „dvojce“ a upoutávky na jednotlivé portréty se budou objevovat na stránkách Forbes.cz, má přinést zamyšlení nad tím, jak může přispět každý sám.
„Možná to bude nadnesené a pravděpodobně společenský diskurz nezměníme, ale když každý udělá kousek, může se to dobro začít nabalovat,“ věří a doufá Počtová, autorka šesti dokumentů série.
Těch dílů je třináct, Počtová si na ně sehnala milion (druhý přidala Česká televize), projekt vznikal něco přes rok a s každým „dobrodějem“ se natáčelo čtyři dny. Celé to ale odstartovalo přemlouvání. To proto, jak už víme, že filantropie se tady ještě moc nenosí. Nebo spíš, že se bere víc jako sebereklama než opravdová filantropie.
„Ne všem bylo milé se prezentovat, že dělají nějakou dobročinnost. Ta je v Česku skoro jako vstupenka do pekla,“ připomíná režisérka, která snad nejvíc přemlouvání měla s antivirovou společností Avast. Protože jejich téma, totiž umírající lidé, je složitě uchopitelné, a ani lidé, co za tím stojí, nemají potřebu publicity.
„Přesvědčovala jsem je, že je skvělé pomáhat, skvělé dělat projekty, ale v okamžiku, kdy o nich nebude nikdo vědět, nálada se prostě nikdy nepromění. V Americe patří k dekoru dávat nějaká procenta na filantropii, u nás se to teprve zavádí.“
Za sérií Filantrop byste však neměli vidět nějakou glorifikaci mecenášů, cílem projektu bylo jen podat zprávu o stavu věcí. A taky zprostředkovat potkávání filantropů s obdarovanými, což se v běžném denním provozu málo kdy tak zaměstnaným lidem podaří.
„Bylo to pro ně hodně cenné a mnohých se to, když viděli konkrétní problémy, dotklo,“ tvrdí Počtová. „Tihle lidé jsou zodpovědní za to, kde žijí. A kdyby tak fungoval každý, tak jsme všichni šťastnější.“
