Jen
těžko najdeme případ ochrany osobnosti, kde by tenhle právník nestál na straně
oběti. Bránil dobré jméno Ferdinanda Peroutky i Dagmar Havlové, pral se o
Slovanskou epopej, hájil Jana Svěráka i ty největší české filmové klasiky.
Jméno Františka Vyskočila, společníka kanceláře Vyskočil, Krošlák a spol., budí stejný rozruch v uměleckých kruzích jako těch právnických. V ochraně autorských a osobnostních práv už dosáhl řady přelomových rozsudků. Teď chce takového docílit i v případu Andreje Babiše mladšího.
Vaší specializací je právo na ochranu osobnosti, aktuálně ale zastupujete i Andreje Babiše ml. Jak jste se k tomuto případu dostal?
Tento případ se ke mně na začátku dostal vlastně jako ukázková kauza v oblasti ochrany osobnosti. Prvotní impulz byl případ zavlečení na Krym, tedy pošlapání osobnostních práv, kterými se zabývám.
Samozřejmě jsem už z médií věděl, co se kolem toho děje, i proto jsem se chtěl s Andrejem Babišem ml. před převzetím toho případu nejdřív setkat. Na schůzce jsem dost brzy zjistil, že přede mnou sedí úplně normální mladý muž. Jediný jeho handicap je to, že čeština není jeho mateřský jazyk, což přináší určité mantinely vyjadřování.
Proč vás ten případ zaujal?
Zejména proto, že v něm jde o něco, co jsem doufal, že s rokem 1989 skončilo – o využívání psychiatrie v neprospěch nepohodlných osob. Tedy o situaci, že když je nutné někoho uklidit, je snazší ho odvést na Krym a tam ho proti jeho vůli držet, samozřejmě ovlivněného nemalou dávkou psychofarmak.
Ten případ se už dotýká i trestněprávních věcí.
Ano, v tuto chvíli řešíme spíše tu trestněprávní linku. Jsou tam dvě kauzy, jedna z nich je právě zavlečení na Krym, která se přímo dotýká pana Babiše mladšího. Druhý spor je kauza Čapí hnízdo, ve které Andrej Babiš ml. vystupuje pouze v pozici svědka. Teď čekáme, jakým způsobem se vyvine ta trestněprávní linie, po jejím vyústění zcela jistě podáme žalobu ve věci zavlečení na Krym.
Konkrétně kauzu zavlečení na Krym policie dočasně odložila, nedávno si ale vyžádala znalecké posudky. V jaké fázi tedy teď je?
Pokud policie kauzu odloží, neznamená to, že ji nemůže kdykoli znovu otevřít. A právě díky tomu, že policie dostala nové impulzy, především tím, že Andrej Babiš ml. přijel do Čech, případ znovu otevřela. V současné době proto provádí další šetření, znovu jsme jim dokládali znalecké posudky, že je klient psychicky zcela v pořádku, znovu rozsáhle vypovídal. Jaké budou další kroky, je teď na policii.
Bavili jsme se o tom, čím vás zaujal tento případ. Jak si vybíráte případy obvykle?
Mám to velké štěstí a výhodu, že nejsem součástí velké korporátní struktury, kde by mi na stole přistál spis a šéf by mi nařídil, ať jej vezmu. Z tohohle pohledu jsem svobodný a mohu si určovat, do čeho se pustím a do čeho ne.
Primárně mě případ musí zajímat a musí ve mně vzbudit nějakou zvědavost. Často je impulzem i můj pocit, že se tam děje nějaká nespravedlnost. Vlastně těmi případy testuji, jestli u nás funguje právní stát.
To je velká ambice…
To ano, právě proto často přebírám kauzy, které ještě typově nebyly českými soudy souzeny. Zajímá mě, jestli je dokážu dotáhnout do takového konce, abych si řekl, že to dopadlo dobře. Velice často jsou to navíc pro bono věci, takže už předem vím, že z nich nebudu mít žádný finanční prospěch.
Bavíme se tady o tom, jestli v Česku funguje právní stát. Co konkrétně taková ochrana osobnosti, funguje u nás?
Velkým pozitivem je podle mne skutečnost, že se tyto věci rozhodují rychleji než třeba v devadesátých letech. Tehdy případy v oblasti osobnostních práv trvaly hrozně dlouho, hodně lidí nad tím proto mávlo rukou a vzdalo to. Dnes konkrétně Městský soud v Praze případy přezkoumává velmi rychle.
Opravdu věřím, že justice u nás funguje, a i přes nějaké nedostatky tady není systémová chyba. Z čeho býváme s klienty rozhozeni, jsou nízké částky, které se za poškození osobnostních práv přisuzují.
Tady narážíte na případ Dagmar Havlové, kterou zastupujete v případu proti Pestrému světu?
Ano, v této kauze se nám před časem podařilo dosáhnout přelomového rozhodnutí proti bulváru. Týká se opravdu ohavného článku, který zveřejnilo vydavatelství Bauer Media s tím, že měla mít paní Havlová s někým milostný poměr v době, kdy její muž umíral na Hrádečku.
Dosud u nás soudy většinou poskytovaly za zásahy do osobní cti nebo soukromí částky do milionu korun, v tomto případě ale Vrchní soud přisoudil satisfakci v historické výši čtyř milionů. Upřímně řečeno, tomu bulváru se to pořád vyplatí. I když za tuto pomluvu zaplatí čtyři miliony, tak na tom mnohonásobně vydělá. Takové částky ho proto netrápí.
Nejvyšší soud ale rozsudek z kraje tohoto roku zrušil…
S takovou, pro mě těžce pochopitelnou, argumentací, že v případech, kdy rodina přijde o svého člena v důsledku nějakého trestného činu nebo kdy člověk neprávem stráví rok ve vazbě, dostane částku v řádu stovek tisíc. Proto by podle soudu bylo nespravedlivé, aby za zásah do cti člověka lidé dostávali několikanásobně vyšší částky než za zásahy do zdraví nebo života. Podle této pokroucené logiky bychom se tedy měli smířit s tím, když někdo dostane málo, tak by měli málo dostat i ti druzí.
Jenže pokud někdo stráví rok neoprávněně ve vazbě, stát se mu pak za to omluví a dá mu 200 tisíc, tak je to špatně. Stejně tak pokud mi někdo zavraždí nebo v opilosti přejede manžela nebo dítě a já za to dostanu půl milionu.
Dají se tyhle částky srovnat s náhradou újmy v zahraničí?
V Americe je to zase druhý extrém – ty satisfakce se tam pohybují v desítkách milionů. Když se podíváme na evropské právo, přisuzované částky tam sice v případech jako tento nejsou mnohonásobně vyšší, ale soudy přisuzují běžně částky ve výši jednotek milionů. Takže ty čtyři miliony, které by získala paní Havlová, v kontextu evropské judikatury nejsou nic, nad čím by se kdokoli podivoval.
Dostane se tento případ až před Ústavní soud?
Já myslím, že ano. Je ale otázka kdy. V okamžiku, kdy se člověk dostane do vyšších pater, tedy mimo obecné soudy, které rozhodují rychle, ocitne se v časovém vzduchoprázdnu. Neví, jestli bude muset čekat dva nebo i čtyři roky. A to je únavné.
Podobně je na tom případ vnučky Ferdinanda Peroutky, kterou zastupujete v kauze „Hitler byl gentleman“.
Případ Terezie Kaslové se táhne od roku 2015. Pro mě je to jasná kauza, kdy někdo řekne lež a měl by se za to omluvit. Předchozí dovolaní leželo na Nejvyšším soudu devatenáct měsíců. Přesně to jsou ty situace, kdy se jako běžný občan ptám, jestli se vůbec můžu domoct nějaké soudní ochrany v přiměřených lhůtách. Po dalším roce čekání teď soud o našem dalším dovolání rozhodl tak, že rozsudek potvrdil.
Jak se na takový výsledek díváte?
Pro mne je nejpodstatnější, že jsme se po šesti letech dobrali výsledku, a to že se musí Česká republika mé klientce, resp. Ferdinandu Peroutkovi – jakkoli už není mezi námi – omluvit. Tedy že ani prezident nemůže vyslovit, co mu slina na jazyk přinese, a je možné bránit své příbuzné i „do nebe“.
Zmiňoval jste, že rád dotahujete případy do takového stavu, abyste si mohl říct, že to „dopadlo dobře“. Můžete si to zde říct?
Ano, můžu. Protože tento případ nebyl pouze o partikulárním sporu Terezie Kaslové a Miloše Zemana, ale soudy jasně vyvrátily argumentaci protistrany, že prezident není za své výroky vůbec zodpovědný. A to je pro mne ta nedůležitější zpráva, která má hodnotu pro jakéhokoli občana naší země. Že ani ti nejvyšší se nemohou schovat za svojí funkci a beztrestně lhát.
U Nejvyššího soudu je teď i případ šíření pirátských kopií filmů prostřednictvím Ulož.to, kde proti úložišti zastupujete autory…
Ano, tam jsem za agenturu Dilia, kolektivního správce, který zastupuje autory. S ní jsme podali žalobu na Ulož.to za nelegálně stahovaný obsah, konkrétně šestici českých filmů, například Pelíšků. Vrchní soud nám na přelomu loňského roku dal za pravdu, server by proto měl díla stáhnout. Úložiště však rozsudek nerespektuje. Teď čekáme, jak rozhodne Nejvyšší soud.
Prostřednictvím serveru je možné stáhnout i řadu jiných filmů. Proč se případ týká jenom těchto šesti?
Dilia zastupuje větší množství filmů, my jsme ale tyto firmy vybrali jako exemplární případ. I proto jsou mezi nimi snímky od padesátých let, jako Obušku, z pytle ven, až k těm z poslední dekády, například Kobry a užovky. Zároveň to jsou samozřejmě všechno díla, u kterých prokazatelně víme, že je Ulož.to nelegálně nabízelo.
Dotkne se to i jiných filmů?
Ano, tato kauza je pak aplikovatelná na jakýkoli jiný nelegálně nabízený film nebo jiný obsah, například písničky nebo knihy. Rozsudek ale pořád musí projít testem Nejvyššího soudu, který může rozhodnutí ještě změnit nebo zrušit. Stejně tak ho ale může potvrdit, v což samozřejmě doufáme.
Na Ulož.to filmy ale nahráli jeho uživatelé, proč by podle vás měl být odpovědný právě server?
Protože celý jeho byznys model je postavený na porušování autorských práv. Oni se trochu farizejsky tváří, že jsou standardním úložištěm, kam lidé sdílejí nanejvýš fotografie svojí rodiny. Zatímco ale na běžných uložištích logicky platí ten, kdo tam soubory sdílí, na Ulož.to platí ten, kdo je chce stahovat. Takže jsou si očividně velice dobře vědomi toho, že poskytují nelegální nabídku, ze které navíc významně profitují.
Foto Michael Tomeš
S tím, že netuší, jaký obsah na něj lidé nahrávají, server částečně uspěl u filmu Šarlatán, který měl původně také stáhnout. Tvrdil tehdy, že slovo šarlatán je běžně hledané slovo, nejen název filmu.
Přesně tak, u filmu Šarlatán, který my nezastupujeme, mu to prošlo. Právě proto jsme pro svou žalobu vybrali právě filmy s výraznými názvy: Obušku, z pytle ven, Vesničko má středisková… Ty názvy jsou nezaměnitelné a už samy o sobě jsou autorským dílem. S původní argumentací tak Ulož.to proti nám neuspěje.
V případě, o kterém se bavíme, šlo o porušování autorských práv. Může se rozsudek dotknout i jiného závadného obsahu, který se na internetu šíří? Často skloňovaná je například odpovědnost sociálních sítí za nenávistné projevy nebo fake news.
Tento rozsudek se týká pouze porušování autorského zákona. Také v něm šlo o to, že celý byznys model Ulož.to je na tomto porušování postavený. Například Facebook, i když tam bezesporu k zásahům do autorských práv dochází, nepodniká jenom na základě tohoto porušování, v tom je ten zásadní rozdíl.
