Co dělat, když vám ve 20 letech na účtu přistane první milion? Někdo si koupí auto, další drahou kabelku, jiný se začne poohlížet po bydlení. Ale jen málokdo v tu chvíli myslí na budoucnost. Na to, že takové výdělky nemusí trvat věčně.
Zvlášť pro sportovce je taková situace typická. V mladém věku zazáří, dostanou lukrativní smlouvu v dobrém klubu a brzy zbohatnou.
Jak těžké je v takovou chvíli s financemi rozumně naložit… „Mladí hráči nejsou připraveni na to, aby ve 20 letech vydělávali miliony,“ říká Martin Lébl, který teď sportovce ve finanční gramotnosti vzdělává.
A dobře ví, o čem mluví. Sám býval špičkovým volejbalistou, strávil přes deset let v zahraničí, sbíral prestižní ocenění, vydělával slušné peníze.
„A přesto jsem v 25 letech neměl ponětí, co budu dělat dál,“ přiznává. Ale pak přišel rok 2010. Lébl musel na operaci kyčle, ležel v posteli a přemítal: „Dostat se zpátky po zranění bude těžké. A kariéra se blíží ke konci.“ Hlavou mu začalo vrtat: Co vystřídá život na palubovkách?
Čtěte také: Manažer vrcholovým sportovcem. Přes den správa investic, večer činky
Hledání odpovědi mu nakonec přišlo tak zajímavé, až z něj po kariéře udělal svou profesi. Spoluzaložil společnost Sportfin a vedle toho pracuje jako finanční poradce v agentuře The Alliancepartnership; v obou firmách pomáhá sportovcům hospodařit s penězi a řešit život po kariéře.
„S kamarády jsem vždycky řešil, kde investovat; byl to můj koníček už během kariéry,“ říká. „A viděl jsem potřebu to hráčům vysvětlovat a řešit to s nimi.“
Řadě lidí to může přijít nepochopitelné: Copak sportovcům nedochází, že nadprůměrné výdělky nebudou trvat věčně? „Prosadit se ve sportu na mezinárodní úrovni je strašně těžké. A lidé si neuvědomují, že sportovci odmala upínají veškerou sílu, i tu mentální, na tento úkol,“ upozorňuje 36letý Lébl.
„Sportovci žijí v bublině, ani ne tak svou vinou, a reálný svět moc neznají. Navíc ve dvaceti, dvaadvaceti letech se zdá konec kariéry tak daleko.“
Býval elitním blokařem, dnes je Martin Lébl finančním mentorem sportovců.
Dvoumetrový čahoun z Prahy se je však pokouší navést k tomu, aby mysleli i na život, který přijde po tom sportovním. Kdy jejich výdělky mohou razantně klesnout.
„Potkal jsem sportovce, kteří měli spořicí plány na 25 let. Ale sportovec potřebuje mít peníze na konci kariéry, k tomu směřujeme naši práci. Aby měli možnost si v takovou chvíli rozmyslet, co budou dělat dál,“ popisuje Lébl.
Vzhledem k jeho sportovní minulosti nepřekvapí, že většinu klientů má právě z volejbalu. Ale nejen z něj: zájem o jeho služby mají i basketbalisté nebo fotbalisté, a to nejen z Česka, ale i ze zahraničí. Momentálně se jeho společnost stará zhruba o 40 klientů. „Mám výhodu, že jsem ze sportovního prostředí; důvěřují mi,“ říká a pochvaluje si, že obrat firmy roste meziročně zhruba o 20 procent.
Lébl sám měl v tomto ohledu štěstí, protože jeho otec dbal na to, aby spořil už během kariéry. A když s volejbalem skončil, hned se posunul k jiné profesi. Takové, kde může své zkušenosti předávat dál.
„Vím, jak kariéra vypadá a co sportovce zhruba čeká. Vydělávají velké peníze 15 let, ale pak mají dalších 40 let života, kdy nevědí, co budou dělat. Snažím se s nimi přemýšlet, co je baví a čemu by se mohli věnovat.“ Protože po skončení kariéry by už mohlo být pozdě.
