Na Forbes.cz se ptáme manažerů na jejich zkušenosti a postřehy z praxe, které mají být inspirací či vodítkem pro majitele firem a všechny vedoucí pracovníky na různých stupních řízení. Dopravní společnost Arriva v Česku provozuje zejména autobusovou dopravu a zaměstnává téměř 3200 zaměstnanců. Za ty je jako HR ředitel firmy pro střední a východní Evropu zodpovědný Ivo Novotný, který má téměř 20leté zkušenosti s řízením lidských zdrojů. K Arrivě se připojil v roce 2013 po spojení s francouzským konkurentem Veolia. Ivo Novotný se dělí o zkušenost se zaměstnáváním bývalých vězňů.
Taky máte při přijímání nových zaměstnanců striktní podmínku, že chcete jen toho, kdo má čistý trestní rejstřík?
Shodou okolností mě osud zavál mezi lidi, kteří se zabývají tím, co se s vámi začne dít, když se dostanete za mříže. Ztratíte kontakt s okolím, ztrácíte pracovní návyky, svět kolem se vyvíjí, ale vy jste v cele a zastavíte se v roce, kdy vás zavřeli.
Jeden z mých kolegů studuje sociální patologii a hodně mi otevřel oči. Dodnes si pamatuju, co jsem od něj slyšel: „Když jsi ve vězení, je to trest. Ale to horší tě teprve čeká, až tě pustí. Myslíš, že si dokážeš najít práci? Že tě někde vezmou, když jsi seděl? I pro ty, kteří mají odhodlání to zvládnout, je těžké do toho nespadnout znova. A víš co? Je to naše chyba, ne jejich. Automaticky jim zavíráme všechny dveře před nosem, aniž bychom s nimi prohodili jediné slovo.“
Čtěte také: Příběh člověka, který rozjel byznys ve vězení. Dnes má milionové tržby
Ve vězeních nejsou jen zločinci, ale i lidé, kterým se v životě prostě něco nepovedlo. Může se to stát každému z nás. Máte rodinu, práci, jste úspěšní… Pak ale při cestě do práce uděláte za volantem jednu chybu a všechno může být jinak. Nechtěli jste, ale nemůžete to vzít zpátky. A najednou jste tam.
Když jsem si tohle všechno uvědomil, řekli jsme si, že to v Arrivě zkusíme. Najdeme ve spolupráci s neziskovou organizací Rubikon centrum vězně, kteří budou o druhou šanci stát, a kvůli nim v jedné z našich společností škrtneme z náborového formuláře kolonku „čistý trestní rejstřík“.
Pomůžeme těm, kteří mají motivaci začít znovu, chuť pracovat a zapojí se ještě ve vězení do rekvalifikačních programů, jež vězně připraví přesně na to, co od nich budeme potřebovat.
Vyhlásili jsme tak trochu boj proti předsudkům. A tvrdě jsme uvnitř vlastní firmy narazili. Lidi z vězení? Vy jste se zbláznil, pane řediteli. Nikdy! Až tady jsem opravdu pochopil, jak se člověka, jenž seděl, všichni bojíme a chceme od něj být co nejdál.
Nikdy jsme žádného neviděli, nemluvili s ním, ale rozhodně ho nechceme ve firmě. Postupně jsem tak musel začít uvnitř svých týmů hledat lidi, kteří by dokázali být otevření. Direktivní pokyn „Přijměte vězně, otevřete brány i svá srdce nejlépe zítra v 10:00“ by nikam nevedl.
Čtěte také: Se žlutou stužkou na prsou. Podnikatelé podpoří vězně v Pražském maratonu
Postupně jsme našli několik kolegů, kteří se nebojí, mají už v životě něco za sebou a spolu s námi do toho šli. Po dvou letech projektu u nás pracuje osm lidí, kteří strávili část života za mřížemi. Jsou z nich vynikající řidiči, mechanici a zastávají i další profese, jež v provozu potřebujeme. Lidé kolem si zvykají, že jsou normální.
Zajímavé je pozorovat, jak si těch osm lidí váží práce. Nechtějí druhou šanci promarnit. Neptám se, proč byli v base. Je mi to jedno. Hledám lidi s motivací, kteří chtějí pracovat. Naučil jsem se, že se dají ve vězení najít. Hodně to pomáhá i v situaci, kdy řidiči a šikovní mechanici na trhu zoufale chybí.
Překonávání předsudků trvá dlouho. Když byl personalista zvyklý 20 let odmítat každého, kdo má nějaký škraloup, přes noc to nezačne dělat jinak. Dnes ale vidím, že rozhodně stojí za to to zkusit.
Zvládli jsme to zatím v jedné z provozních společností a teď budeme hledat cesty i v ostatních. A nejen v nich. Přeneseme toto know-how i do dalších zemí, kde Arriva funguje.
