Měla to být obyčejná vyjížďka s malým synem ve vozíku za kolem, jakých Pavel Černý tehdy v lesích na Vysočině absolvoval desítky. Až na to, že tahle skončila překlopeným vozíkem, jednou modřinou, a hlavně podnikatelským nápadem, který mu navždycky změnil život.
Čtěte také: Od mořského ďasa až k demi glace. Jak tři Češi vyhlásili válku bujonové kostce
„Když se nám narodil syn, pořídili jsme si za kolo dětský vozík, jenže jsme zjistili, že má spoustu much. Jedním kolečkem jedete ve výmolu, drhnete o zem, vozík je nakloněný a jednou jsme ho i převrhli. Tehdy jsem začal přemýšlet, jak to udělat líp,“ vzpomíná na příhodu z roku 2011 Černý.
Tak se zrodil nápad, který ho nakonec dovedl k restartu kariéry a který ho dnes i živí – unikátní dětský vozík za kolo Kolofogo, se kterým nemá Černý ani ve světě téměř konkurenci.
Vyrábí ho ve vesničce Proseč kousek od Litomyšle, stojí podle výbavy 35 tisíc korun a víc, vyváží ho do Německa, Rakouska nebo Švýcarska a oproti klasickým vozíkům za kolo, které nejspíš znáte, nemá vzadu dvě kolečka, ale jen jedno, má špičkové odpružení, kotoučovou brzdu, a hlavně se nepřipojuje k ose zadního kola vašeho bicyklu, ale pod sedlo, což má spoustu výhod.
„Došlo mi, že klasické vozíky pocházejí ze Spojených států nebo z Kanady, kde jsou široké a prázdné silnice, jenže v Česku je to na silnici s vozíkem nebezpečnější. Přitom konstrukce se používá pořád stejná. Takže jsem chtěl bikery s dětmi vyhnat ze silnic do terénu a vyrobit vozík, který bude mít větší průchodnost a světlou výšku, abyste se s ním bez problémů dostali i do lesa,“ říká Černý.
Čtyřiačtyřicetiletý podnikatel přitom v té době ještě pracoval jako novinář v zahraniční redakci Lidových novin a o podnikání nic nevěděl. Jenže už dlouho mu v hlavě ležela myšlenka dělat něco, co by ho víc naplňovalo, a tak zariskoval, v práci dal výpověď a vydal se za svým snem.
Se svým vozíkem postoupil v roce 2012 do finále soutěže Vodafone Nápad roku, jenže tehdy mu ještě stále chyběl funkční prototyp. S ním mu pomohla designérka Eva Navrátilová, Češka, která žije v Nizozemsku, kde s manželem vyrábějí takzvaný velomobil, kolo, ve kterém při šlapání téměř ležíte a kolem vás je ochranná skořepina. Zbývalo už jen najít někoho, kdo by vozíky vyráběl.
A vlastně ještě něco – sehnat na to peníze. „Znal jsem se s developerem Richardem Morávkem, který mimo jiné stavěl obchodní centrum Šantovka v Olomouci. Můj nápad se mu líbil, a i když ho tahle branže moc nezajímá, investoval do toho, a navíc mi dal volnou ruku,“ říká Černý.
První vozík vyrobil v roce 2013 v soukromé kovodílně, kterou objevil v Horní Branné u Jilemnice. Hned si objednal dalších šest kusů a zároveň se modlil, aby o ně byl zájem.
Nakonec mu pomohla trochu náhoda – v té době potřeboval prodat tehdy už přebytečný vozík od německé značky Tout Terrain, což je dodnes jeho jediná konkurence na světě, a z Německa, kde je těchto vozíků na trhu nedostatek, se mu i dlouho poté stále ozývali další zájemci.
„Odepisoval jsem jim, že ten Singletrailer od Tout Terrainu jsem už prodal, ale že sám v Česku vyrábím vozík, který má stejné parametry, tak jestli nemají zájem. Několik Němců si ho objednalo, a protože s ním byli spokojení, začali nás propagovat a objednávky se jen hrnuly,“ vzpomíná.
Víc než marketing proto Černý hned od začátku řešil problém, jak vyrobit tolik vozíků, aby stihl uspokojit poptávku. Tím spíš, že v jilemnické kovodílně nebyly jeho zakázky prioritou, takže se dodací lhůty neustále prodlužovaly. V té chvíli si uvědomil, že nastal čas pro zásadní změnu.
Celou výrobu i s jilemnickým mistrem Martinem Carvou přestěhoval do Proseče, kde měl chalupu a praděda jeho manželky tady kdysi vybudoval malou továrnu na dýmky. Zchátralou fabriku dal Černý s pomocí peněz od Morávka dohromady, sehnal pár základních strojů a konečně mohl výrobu rozjet ve velkém.
„Dneska už stíháme vyrábět a dodávat ve lhůtách, které jsou přijatelné. Na nové kolo si klidně šest měsíců počkáte, ale na vozík ne. My ho dnes umíme vyrobit do 14 dnů,“ uvažuje Černý.
Devadesát procent dílů si vyrábí sám, jen brzdu, kolečka a tlumiče nakupuje. Za čtyři roky vyrobil a prodal zhruba 150 vozíků, jeho byznys zatím spolykal čtyři miliony, ale zlom má přijít až letos – Černý plánuje jen letos vyrobit 150 vozíků, obrat by měl překročit pět milionů korun a Kolofogo by se mělo poprvé dostat do zisku.
Jeho vozík se dá složit, takže se vejde do kufru auta, po nasazení dalších kol se dá používat jako kočárek, a pokud vás napadne, jestli v něm vaše dítě nebude v terénu trpět, můžete být v klidu.
„Řešili jsme to i s fyzioterapeutem. Používáme pětibodový bezpečnostní pás, odpružení obstarává tlumič, který se dá jemně nastavit, takže až pojedete po kořenech, dítě to ani nepozná a usne. Ale samozřejmě všem říkáme, ať jsou soudní a nezapomínají, že za sebou vezou dítě,“ usmívá se Černý.
Sedm let od svého životního rozhodnutí rozhodně nelituje. „Je to senzační pocit, taky ohromná nejistota jako každé podnikání, ale začal jsem mít práci zase rád. Co udělám, z toho můžu skládat účty jenom sám sobě. Navíc po mně něco zůstává, děláme lidem radost,“ říká spokojeně Černý.
Jeho recept na podnikatelský úspěch je přitom jednoduchý. „Klíčové je dát dohromady lidi, kteří něco umí lépe než vy, a přesvědčit je, aby to dělali tak, jak chcete vy. U mě se vlastně tyhle nitky jenom sbíhají a já nedělám nic jiného, než že je spojuju dohromady,“ dodává s úsměvem.
Foto: Michael Tomeš
