Jean-François Ott je zakladatelem Orco Property Group, která ve své době patřila k největším developerům v regionu. V roce 2016 firmu po dlouhých bojích převzal Radovan Vítek a dvaapadesátiletý Francouz se začal více soustřeďovat na investice do menších firem, včetně technologických startupů. Co mu tato zkušenost dala?
Předpokládám, že bych mohl začít slovy o tom, jak jsem se na rok zavřel doma s knihami a mentory a ti do mě hustili cosi o API, datech a umělé inteligenci. Já tomu porozuměl, heuréka, a pustil se do investování.
Příběh o mém investorském angažmá ale vypadá trochu jinak.
Oproti dnešní generaci jsem sice dinosaurus, nicméně mi taky kdysi bylo dvacet. Pamatuji si, že v začátcích Orca vznikl e-mail a my jsme si s kolegou, který seděl pár metrů ode mě, psali, protože jsme z té technologie byli nadšení.
Podobně tomu bylo i v osmdesátých letech, kdy se rozšířila možnost mít v autě telefon – chtěl jsem být mezi prvními, kdo budou telefonovat z auta! Připadalo mi fascinující, že za jízdy budu moci řešit hovory.
Čtěte také: Zakladatel Re/Maxu David Krajný: Jak jsem vydělal svůj první milion
Celý život jsem byl tedy tím, kdo se dnes označuje jako „early-adopter“. Technologie mě zajímaly již v době Orca, ale neměl jsem mnoho času o nich zjišťovat více a investovat. V období po Orcu jsem naopak chytil jakousi bulimii a začal s investováním do desítek projektů, jen abych byl vytížený. To je zase druhý extrém.
Postupem času mi ale vykrystalizovala tři kritéria, která při investování, ať už do technologických startupů nebo do tradičního offline byznysu, sleduji. Jsou to tato:
Jak na tom vydělám peníze
Nebudu nikomu nic nalhávat. Investuji peníze, abych vydělal další peníze. Nejsem filantrop. Respektive když jsem, volím pro to jiné způsoby. Na firmách, do nichž investuji, mě velmi zajímá byznysmodel, dosavadní příjmy i plány do budoucna, jako třeba IPO.
Byznysmodel prověřuji zejména proto, že jsem stihl investovat do několika firem, které již neexistují. Další třeba pořád existují, ale raději jsem z nich vyskočil.
Příkladem firmy, která už neexistuje, je restaurace Atelier Kalina. Ta měla fantastické jídlo, byla ve skvělé lokalitě na Smetanově nábřeží, ale opravdu nepotřebuji mít nejlepší restauraci v Praze, která vaří pro pět lidí denně.
Jak to zlepšuje život
Nezajímají mě technologie jako takové, ale něco, čemu říkám šťastné technologie. Takové, které zlepšují život. Uber je samozřejmě fajn, zejména když jste cizinec a nechcete mluvit s dispečinkem, ale z mého pohledu není o nic komfortnější než taxi.
Raději vyhledávám věci, které nedosahují velikosti Uberu, ale dělají život příjemnějším. Investoval jsem například do firmy SkinJay, která znamená pro sprchu to, co Nespresso pro kávu. Dáte kapsli do sprchy a pak to začne. Jeden den se sprchujete v tropickém pralese, druhý den stojíte v levandulovém poli. Daří se tomu skvěle a prodeje počítáme v milionech eur.
Je to zábava?
Nemalá část mé motivace leží v prosté otázce – bude mě takový projekt bavit? Nejsem typ investora, který někam nalije peníze a čeká. Naopak se chci v rámci možností zapojit.
Mám tak podíl ve firmě, která poskytuje cashback na nákup v případě, že správně předpovíte daný sportovní výsledek.
Zároveň rozvíjím svůj vlastní nápad, platformu, která vám dokáže doporučit ten nejlepší hotel vzhledem k vaší povaze a zájmům. Do toho jsem otevřel novou restauraci Smetana (ta nahradila zmíněný Atelier Kalina) a chystám také unikátní podnik, kde bude jak kvalitní točené pivo, tak prvotřídní výběr z dvou tisíců vín.
Jsem toho názoru, že jako investor nemusíte rozumět zainvestovaným byznysům do hloubky. Rozumí snad každý řidič tomu, jak funguje motor? Já jsem v roli developera postavil přes milion čtverečních metrů a více než 300 budov, aniž bych byl stavařem.
Když budete jako já sledovat tato tři kritéria, může se vám v investování dařit, i když nemáte bůhvíjakou expertizu.
Foto: Ondřej Kuchovský
