Nikde ho nechtějí. Neuspěje dokonce ani se žádostí o místo řidiče sanitky, s níž jezdil za první světové války ve Francii. Vítr je mrazivý a kapky deště studí vzdor vyhrnutému límci za krkem. Jako by chtěl utéct bídným časům, rázuje osmnáctiletý mladík rychlými kroky po Kansas City. A vskutku, záhy se před ním rozevře krajina zářné budoucnosti.
Je rok 1919 a Walt Disney toho nemá mnoho. Měřeno majetkem nemá téměř nic. A přece to nejpodstatnější má. Základní kapitál, který nespočívá ve výši konta, ale z něhož povstane celá říše, bohaté a mocné impérium.
Když bude o mnoho let později vzpomínat, jak impérium rozšiřoval, řekne Walt Disney: „Nemohl jsem přesvědčit finančníky, že projekt Disneylandu je uskutečnitelný, protože sny mají nízkou záruku.“
Není to tak docela pravda. Vsadit na sny muže s knírkem zastřiženým pod nosem se vyplatilo. On totiž dokázal přetavit sny v realitu.
K tomu ještě jeden jeho příhodný citát: „Když o tom
dokážeš snít, dokážeš to udělat.“ Od narození Walta
Disneyho uplynulo 1. prosince 120 let a 15. prosince to bude 55 let
od jeho smrti.
Foto Nasa / Wikimedia Commons
Foto Nasa / Wikimedia Commons
Jeho story je velkolepá nejen kvůli množství peněz, byť to je závratné. Společnost nesoucí Disneyho jméno, z níž se stal nadnárodní producentský a zábavní konglomerát a je v tomto směru největší mediální velmocí na planetě, měla loni tržní kapitalizaci bezmála 240 miliard dolarů.
Je to dechberoucí číslo, avšak stejně dechberoucí je způsob,
jakým král pohádek cestu k pohádkovému bohatství nastartoval.
Nejvýznamnější podnikatelé historie se na vrchol dostlali prostřednictvím obchodu s kožešinami, ropou, ocelí, kolejnicemi či – abychom šli s dobou – softwarem. Čili díky hmatatelným produktům s jednoduchým byznys modelem: udržet co nejnižší náklady a prodávat co nejvíc. Jenže Walt Disney byl „pták jiného peří“.
Svým životem nám všem připomíná jiný rozměr, který musí být také (nejen) v byznysu přítomen a Disney ho dotáhl k dokonalosti. Tím rozměrem je snění; nadčasové a ničím nesvázané vizionářství, chcete-li. Toto vizionářství z hrdiny tohoto textu tryskalo stejně jako vybuchující ohňostroj na oživlém logu, které uvádí filmy z produkce společnosti.
Saniťák se z Disneyho nestal a na začátku roku 1920 byl po krátké epizodě v jednom animačním studiu opět bez práce. Ve studiu se ovšem seznámil s karikaturistou Ube Iwerksem a bylo to osudové spojení. Zprvu však nikoli úspěšné. Když se pokusili založit vlastní firmu, připomínalo to zmar letadla, které se čumákem zaboří do země, aniž se od ní odlepí – okamžitě zkrachovali.
Stejný osud postihl kvůli dluhům i druhou firmu, ale Disney ukázal, že je ve svých vizích nezničitelný a silnější než Pepek námořník, jedna z jeho pozdějších slavných figur. Přestěhoval se do Hollywoodu a tam postupně sbíral renomé.
Takže let vzhůru? Už žádný čumák zabořený do země?
Počkejte, vážně byste chtěli, aby velké příběhy byly takhle
jednoduché?
Disney Brothers Studio, které Walt založil s bratrem Royem a později přejmenoval na Walt Disney Studio, slavilo díky práci spřátelených animátorů úspěchy, první výrazný přinesla postavička králíka Oswalda. V růžovém oparu počáteční slávy se Walt vydává do New Yorku, aby si nadiktoval lepší finanční podmínky na chystaný film.
Jenže ke svému šoku se nedozví pouze to, že rozpočet bude naopak snížen. Dozví se také skutečnost, že přišel o práva na Oswalda a také o většinu zaměstnanců, které přetáhla konkurence. Věrný Iwerks zůstal, takřka to ale vypadalo, že ti dva v sobě mají magnety, na které se chytá smůla.
Bez většiny spolupracovníků a bez králíka. Oblafnutý Disney cítil vztek a z něj vyrostla zásada, že už nikdy nebude pracovat pro druhé. Že vyrobí dílo a teprve to nabídne distributorům. Dobré rozhodnutí? Jistěže, scházela však „maličkost“. Tvůrce neměl co nabídnout. Oswald byl v jiné „králíkárně“ a jemu scházela postava.
A tak se z králíka stala myš. V pohádkové evoluci se stala myš i z Walta Disneyho – tak by šlo v nadsázce popsat, že propůjčil kreslené postavičce vlastní hlas. Ub Iwerks předělal jeho náčrty, aby šly lépe animovat, a Mickey Mouse se rozhýbal na plátně tak mocně, až se z něj stal postupem času kult.
Synchronizace animace a zvuku byla na tu dobu dokonalá, nevídaná. Společnost posunula v tomto směru hranice a být na úplné technologické špičce se pro ni stalo samozřejmou výhodou ve srovnání s rivaly. V následujících desetiletích, a to včetně hospodářské krize, vytvořil Disney první barevné filmy a také první celovečerní animovaný film – Sněhurka a sedm trpaslíků.
Pohádky o Disneym ale pořád není konec. Dokud zvonec neohlásí „žil šťastně až do smrti“, jsou tu stále rozličná protivenství. Výroba filmů, které dnes považujeme za absolutní klasiku, byla extrémně drahá a marže nízká, takže studio tonulo v dluzích.
Aby mohl dokončit Sněhurku, ukázal její část úředníkům Bank of America, kteří mu poskytli úvěr. Film posbíral osm Oscarů, ale nedá se říct, že by se tím studio definitivně zbavilo finanční tísně a bojů s napnutými rozpočty. Ani to však nezabránilo vzniku snímků Pinocchio, Fantasia, Bambi, Alenka v říši divů ani seriálů s Mickey Mousem, Kačerem Donaldem, Goofym či Plutem.
Disnyeho taktikou nebylo ani v hubenějších érách škrtit kohoutky. Snil ještě víc. S bratrem kupříkladu založil distribuční společnost Buena Vista a začali produkovat filmy o přírodě, které přinášely zisk a ten se přeléval i na provoz animačního studia.
Živit některé sny, hlavně ty nejsmělejší, ovšem vyjde neskutečně draho. Přesto se Walt vytrvale držel ideje vybudovat „nejšťastnější místo na světě“ a díky finančním manévrům se mu to podařilo: Disneyland, vybudovaný za sedmnáct milionů dolarů, otevřel v kalifornském Anaheimu své brány 17. července 1955 a dnes Walt Disney Company provozuje dohromady šest zábavních parků po celém světě.
Někdejší mladík si vyhrnoval límec před nepřízní osudu. Coby zralý muž na vrcholu použil deštník: jedním z jeho posledních celovečerních filmů byl snímek Mary Poppins a – jak jinak – i z něj se stal obrovský komerční hit.
Patnáctého prosince 1966 se Walt Disney vydal do míst, kam za ním živí jít nemohou. I tam jako by jej provázela vlastní slova: „Otevíráme nové dveře a děláme nové věci, protože jsme zvědaví. A zvědavost nás vede po nových cestách…“
