Zdejším parkem kráčí auto a vzhůru míří olbřímí vztyčený prostředníček. Na tyto artefakty narazíte v zámeckém areálu v Bechyni. Patří do něj díky Nicole Stava, které zase patří jihočeské panství. Respektive patří její rodině. Majetkem rodiny se Bechyně stala díky Josefu Šťávovi a je kolem toho vcelku šťavnatý příběh.
Starost o zámek kloubí Nicole Stava ještě s jiným byznysem. Nejen v Česku je uznávanou a vyhledávanou konzultantkou na trhu s uměním a spolupracuje s nejprestižnějšími aukčními domy Christie’s či Sotheby’s.
Ve 23 letech dokonce usedla do křesla šéfky pražské kanceláře Christie’s – žádný z regionů nevedla mladší osoba. Za rok pod ni navíc kromě Česka spadlo i Slovensko, za další dva celá střední a východní Evropa.
Měla za úkol otevírat nové obchodní příležitosti, vyhledávat klienty a pečovat o ně nebo pořádat společenské akce, večírky a přednášky. Výsledek? „Když jsem pobočku přebírala, měla obrat v desítkách tisíc liber ročně, nakonec to byly miliony.“
Stava se ještě nakrátko přesunula do ústředí Christie’s v Londýně, pak se vrátila do Bechyně a splnila tak slib, který dala sestře Silvii. Nevzdala se kariéry v byznysu s uměním, jen se osamostatnila. A vedle toho zároveň pečuje o historické sídlo vypínající se na skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice.
„S otcem a sestrou, která má na rozkvětu Bechyně největší zásluhu, jsme se přesunuli na panství a hospodaříme tu. Naším hlavním byznysem jsou lesy a dřevařství,“ popisuje s tím, že o lesy, kterých má panství pět tisíc hektarů a dalších 500 obhospodařuje v pronájmu, se stará právě sestra, která také rozvíjí nové developerské projekty v Bechyni.
Nicole má jiné úkoly. Na zámku nadále hýčká svět umění. Během krátké exkurze, při níž se zhostí role průvodkyně, upozorní na několik Škrétových obrazů. A v parku má – jak bylo zmíněno na úvod – půjčené ikonické skulptury výtvarníka Davida Černého včetně chodícího trabantu a vztyčeného prstu mířícího před lety coby nedvojznačný vzkaz z pontonu na Vltavě na Pražský hrad.
V péči ale zdaleka nemá jen umělecké předměty. Do její gesce spadá také provoz zámku i hotelů, které do majetku panství rovněž patří. Nicole Stava zajišťuje konference i společenské akce.
„Letos tu
třeba měla kongres Česká golfová federace, protože zde máme i
golfové hřiště. Několik let jsem lidi z federace otravovala, aby
přijeli právě k nám, tak to nakonec udělali, asi proto, aby ode
mě měli konečně pokoj,“ líčí s nadsázkou.
Další a největší výzva na energickou dámu v nejbližší budoucnosti čeká. Bude modernizovat celý zámek včetně rozlehlé budovy bývalého zámeckého pivovaru, který se do portfolia panství vrátil po více než padesáti letech a má v něm být v nájmu Alšova jihočeská galerie. „Chceme, aby se z Bechyně stal uznávaný art hub,“ prozrazuje paní Nicole.
První písemná zmínka o hradišti v Bechyni pochází z 9. století, před rokem 1268 ho získal král Přemysl Otakar II. a vybudoval tady kamenný hrad. K jeho mohutnému opevnění došlo v 15. století, v druhé polovině 16. století byl pánem Petr Vok z Rožmberka.
Skrz dramatická staletí se Bechyně prodrala až do dnešních dnů a v roce 1998 byla vůbec poprvé v historii zpřístupněna veřejnosti – z vůle současných vlastníků, kteří do rekonstrukce vložili přes 200 milionů korun.
Rok 1998 byl milníkem. Jiný milník, který přes peripetie osudu v konečném důsledku spojil rodinu Šťávových s Bechyní, přišel o třicet let dřív. V osudovém osmašedesátém vjely do tehdejšího Československa „spřátelené“ tanky, jejichž pásy rozdrtily pražské jaro a s nimi naopak dorazil mráz z Kremlu, pod jehož vlivem přituhly poměry, republika strnula v šedi normalizace.
Život Josefa Šťávy byl ovšem barevný. Do Československa
vjely tanky, on z Československa odjel. Bylo mu osmnáct a na přání
prozíravé matky, jež pochopila, jaká doba se blíží, emigroval
do Švýcarska.
V nové vlasti posléze založil farmaceutickou společnost Diag Human, jejíž název dlouhá léta rezonuje zemí: mediálně sledovaný a komplikovaný spor mezi Diag Human a Českou republikou se vleče od roku 1996, ve hře je mnoho miliard, Bechyně se však týká jiný Šťávův počin.
Líčí ho dcera Nicole: „V sedmdesátých letech minulého století se táta seznámil s Alfonsem Paarem, potomkem šlechtického rodu, kterému Bechyně před poválečným znárodněním patřila. Když přišly restituce, otec získal společně s Alfonsem Paarem Bechyni zpět, majetek vložili do společné firmy, z níž jsme Alfonse Paara postupně vypláceli, až byl zámek a celé panství vlastnictvím naší rodiny.“
Z rodného Švýcarska se Nicole do Bechyně přesunula ve
čtrnácti a v někdejším šlechtickém sídle nyní s rodinou v
soukromých prostorách bydlí. Okno v kuchyni expertky na obchod s
uměním rámuje scénu se soutokem řek do nepřehlédnutelného
impresionistického obrazu, v němž se navíc se střídajícími se
ročním obdobím proměňují barvy. Marná sláva, tenhle obraz má
zkrátka… Šťávu.
19. 12. 20215 min
Filip Saiver
redaktor Forbes Česko
Ve Forbesu od ledna 2020, novinářem od roku 1994. Baví jej hledat velké příběhy i tam, kde zdánlivě nejsou. Věří totiž, že velké příběhy jsou všude.