Vystudovaného právníka Petra Procházku něco překvapí jen málokdy.
Svůj byznys bere vážně a na všechno se pečlivě připravuje. Ať už je to účast na zahraničních veletrzích, jednání s obchodními partnery, nebo třeba úspěšná kampaň na americkém Kickstarteru, kde před dvěma lety pro svůj projekt „ponožkobot“ Skinners vybral v přepočtu asi 16 milionů korun.
Čtěte také: Bez manželské krize, která mě srazila na dno, bych nikdy nezačala
Když mu ale před pár týdny přišla objednávka ze Saúdské Arábie, zaskočilo ho to. „Ozval se mi nějaký obchodník, že by potřeboval 30 tisíc párů. A že to potřebuje hodně rychle,“ vypráví osmadvacetiletý Procházka. Jak na jeho produkt v pouštní zemi přišli a k čemu ho v téhle zemi chtějí a proč tak rychle, pořád netuší.
Tenhle minipříběh ale ukazuje, jak se mladé firmě z Brna daří. Za poslední dva roky už prodala přes 150 tisíc párů svých ponožkobot a většina z nich mířila do zahraničí. Díky kampani na Kickstarteru, kterou podpořili lidé z celého světa, putovala tahle alternativa klasické obuvi k zákazníkům z víc než 120 zemí.
Loni měla firma, kterou Procházka vlastní spolu se svou partnerkou Michaelou Matějkovou, obrat přes 52 milionů korun, tedy skoro třikrát víc než v předchozím roce.
„Je ale těžké držet takové tempo růstu, aby to vypadalo jako krásná hokejka. Máme trochu nevýhodu oproti jiným startupům, že náš výrobek nefunguje přes předplatitelský model. Každý rok musíme získat nové zákazníky,“ vysvětluje Procházka.
Další růst navíc omezuje i kapacita výroby, kterou se momentálně snaží rozšířit zaváděním inovací. Firmu ale podobně jako mnoho dalších brzdí i nedostatek lidí hlavně v manažerských pozicích.
Procházka vymyslel skinnersky sám, když si jeho kamarád v Norsku zranil nohu a nemohl nosit klasické boty. Vzal tehdy izolaci z nedaleké stavby a oblepil jí ponožky tak, aby se v nich dalo chodit i venku.
Už v tu chvíli mu bylo jasné, že jeho nápad by mohl mít byznysový potenciál. „Hned jsem začal hledat na internetu, jestli už něco takového existuje, a když jsem zjistil, že ne, bylo mi jasné, že jsem právě našel příležitost, jak začít podnikat,“ vypráví.
Podobně systematicky, jako bral přípravu na crowdfunding na českém HitHitu před třemi lety a o rok později na americkém Kickstarteru („Asi rok jsem studoval do detailu, jaké kampaně jsou úspěšné, co obsahují, na co si dát pozor.“), postupuje se svým podnikáním i teď, když vstupuje na nové trhy a buduje distribuční síť na celém světě.
„Osvědčují se nám veletrhy, nedávno jsme byli třeba v USA, hodně jezdíme do Německa. Člověk se ale musí umět prodat,“ říká Procházka s tím, že nejprve se asi rok jezdil na veletrhy jenom dívat a učil se od ostatních, jak vystavovat.
„Je to jako s hospodou, nikdo nechce jít do té, která je prázdná. Lidé jsou různí a vy musíte vymyslet, jak upoutat pozornost co největšího počtu návštěvníků.“
Každopádně se mu tahle investice do zkoumání veletrhů osvědčila. Dneska už prodává kolem 70 procent výroby (ta probíhá v Česku) v USA. Velký odbyt ale má i v Německu, Velké Británii, Austrálii, Japonsku, Koreji.
„Překvapil mě jen ten Blízký východ, dodnes nevím, co se tam přesně stalo a jak se na nás dostali. Začalo to v Kataru, pak jsme měli zakázku ze Spojených arabských emirátů a teď ta Saúdská Arábie,“ kroutí nevěřícně hlavou Procházka.
Doby, kdy se svou přítelkyní balil boty neboty v pronajatém bytě v Brně a sám je posílal zákazníkům, jsou dávno pryč. A i když firma roste a je úspěšná na celém světě, autor skinnersek sám úplně nadšený není.
„Je to fajn, ale když vidím jiné startupy v retailu, třeba z USA, tak to je ještě větší jízda. O to víc mě mrzí, že nejsme ještě lepší, protože věřím, že náš produkt má obrovský potenciál, který jsme ještě nevyužili,“ dodává.
Aby ho mohl rozvinout tak, jak si představuje, nevylučuje spojení s investorem nebo strategickým partnerem, který by firmu posunul dál. Jednání přitom běží už několik, s českými i zahraničními potenciálními partnery. Jak dopadnou, zatím nechce Procházka předvídat. Jedno ví ale jistě: „Nechceme skinnersky zbytečně brzdit. Je to globální produkt.“
