Jak se Česko popralo s dalším náročným rokem ovlivněným pandemií? Forbes.cz oslovil přední české ekonomy s dotazem, jak by jedním grafem nejlépe charakterizovali vývoj české ekonomiky v uplynulém roce. Dnes odpovídá ekonom Martin Mašát ze společnosti Partners.
To, že může mít někdo trable se splácením svých dluhů, nepřekvapí, ale málokdo si uvědomuje, že začíná téct do bot i českému státu. Nejenže se za poslední dva roky státní dluh zvedl o šedesát procent, ale také úroky z dluhu se raketově zvedají.
Ještě na začátku roku 2020 byl státní dluh kolem 1600 miliard korun, ale ani ne po dvou letech již tlačíme dluhovou káru o velikosti 2500 miliard korun. A to se i v roce 2022 dočkáme dalšího solidního zářezu ve výši minimálně 300 miliard korun.
Ve výsledku budeme za tři roky skoro na dvojnásobku dluhu. Objem dluhu ještě jde skousnout, však také zadlužení České republiky je někde kolem čtyřiceti procent HDP, což nám většina Evropy může jen závidět. Ale tempo zadlužování je strašidelné.
Co také začíná bolet, jsou úroky z tohoto dluhu. Ještě v roce 2020 byly výnosy dvouletých státních dluhopisů na úrovni prakticky nulové. To byla paráda se zadlužovat, když skoro nic neplatíte. V roce 2020 proto byla dluhová služba státu (placené úroky) jen kolem dvaceti miliard korun a v rozpočtu se ztratily.
Bohužel, investoři už nechtějí být věřiteli státu a nemít za to žádné úroky. A důvodů je hned několik: od extrémního nárůstu dluhu přes inflaci letící k deseti procentům po blížící se ohromné deficity.
V letošním roce se výnos dvouletého českého státního dluhopisu prozatím posunul z „nuly“ na 3,3 procenta a podobným tempem rostou výnosy i u ostatních státních dluhopisů. To znamená, že stát bude muset platit v budoucnosti mnohem více. Už nemluvíme o dvaceti miliardách, které se budou muset zaplácnout z rozpočtu, ani o čtyřiceti miliardách, ale osmdesáti miliardách korun.
Pokud budou investoři požadovat, aby stát zaplatil ještě více, což je velmi pravděpodobné při aktuálním vývoji zadlužení a inflace, tak se můžeme velice rychle dostat do situace, že na úrocích budeme ročně muset zaplatit třeba 150 miliard. A to je příslib pořádných škrtů v rozpočtu, nebo naopak pěkného zvýšení daní.
Dluhopisoví investoři budou bedlivě sledovat, jak vláda tento problém vyřeší. A pokud výsledek nebude dostatečný, porostou úroky a to bude bolet všechny. Ne jako v případě hypoték pouze jednotlivce.
