Raketa Falcon 9 právě teď v rámci mise Transporter 3 vynáší do kosmu první českou družici, která se na oběžnou dráhu dostane na palubě plavidla firmy Space X Elona Muska.
Jedná se o v pořadí druhý nanosatelit typu CubeSat Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ) s názvem VZLUSAT-2. Start rakety můžete sledovat v přímém přenosu na tomhle odkazu.
Zatímco první nanosatelit VZLUSAT-1 vynesla do vesmíru indická raketa, VZLUSAT-2 startuje na palubě Muskovy společnosti, která dnes létá do kosmu nejčastěji. „Když dnes chcete být ve vesmíru rychle, tak se nedomlouváte s Rusy, s Indy nebo s evropskou kosmickou agenturou ESA, ale uděláte smlouvu se Space X,“ komentuje současnou akci Josef Kašpar, generální ředitel VZLÚ.
„Namísto běžných dvou let, které by tak cesta do vesmíru trvala, jsme u Space X čekali jen tři čtvrtě roku,“ dodává. Projektu nahrává i fakt, že cena současných „výstřelů“ na orbit otevírá vesmír více subjektům než kdy dřív. „V minulosti stálo vypuštění jednoho kilogramu nákladu přibližně jeden milion korun,“ říká ředitel Kašpar. „Jak se ale teď létá častěji, dá se dosáhnout ceny pod půl milionu korun za kilo.“
Současný „výstřel“ VZLUSAT-2 z amerického Mysu Canaveral tak vyjde přibližně na dva miliony korun. Náklady na celou družici, které zahrnují její samotnou konstrukci, integraci detektorů, palubní počítač, řídící systém a software, pak vyšly přibližně na dvacet milionů korun.
Na palubě nanosatelitu se nacházejí zařízení hned od několika českých společností a univerzit. „Hlavní misí je pozorování Země, pročež máme na palubě satelitu dvě velice přesné kamery, nachází se na ní také komplexní řídící systém a dále detektory radiace, dozmetrické systémy nebo detektor gamazáblesků,“ popisuje Kašpar náklad satelitu, který má především testovat sám sebe a ověřit technologie pro mise chystané české satelitní konstelace, která by měla fungovat v roce 2030.
Proto také v rámci mise ještě není řeč o návratnosti; VZLUSAT-2 míří do kosmu proto, aby ověřil technologie, které tam nese. Představuje tak určitý předvoj k fázi, která už zahrnuje byznys.
„Předtím, než lze prodávat technologie dalším subjektům, ať jde o řídící systémy, softwarová zabezpečení nebo vlastní konstrukci nanosatelitu, musíte prokázat, že jsou takzvaně space qualified – čili nejen vyzkoušené na Zemi, ale také odzkoušené na orbitě,“ vysvětluje Josef Kašpar.
Proto se vytvářejí technologické družice, jako je tato – aby se zařízení prokázala v reálných kosmických podmínkách a následně mohla reálně vstoupit do byznysu. Vedle ČVUT, Západočeské univerzity či Masarykovy univerzity se na obsahu současné družice podílely subjekty jako esc Aerospace, TTS, Rigacu Innovative Technologies či Konkoly Observatory.
„Relevantní studie svědčí o tom, že aktivity ve vesmíru mají dnes nejvyšší přidanou hodnotu,“ říká Kašpar. „Zahrnují velmi široké spektrum činností na zeměkouli, ať jde o mýtné systémy, či bezpečnost. Mnoho států má dnes už v rámci svých armád složky vesmírného velení, space command.“
Šéf VZLÚ nepochybuje o tom, že je stěžejní, aby ve správný čas a na správném místě, tedy v kosmu, bylo i Česko. Jemuž se to zatím daří.
První satelit VZLUSAT-1 je v současnosti nejdéle sloužící CubeSat na Zemi – tedy nanosatelit o rozměrech 10x10x10 centimetrů. Druhý nyní letí do vesmíru a třetí se chystá. „Naším cílem je dostat do roku 2030 do vesmíru celou konstelaci čtyř českých satelitů, s níž se Česko dostane do poměrně významného klubu dvou desítek zemí, které jsou něčeho takového schopné,“ říká Kašpar.
Až se dnes VZLUSAT-2 dostane do kosmu, bude trvat ještě sedm dalších dní, než začne plnit svou misi. Z rakety Falcon 9 se totiž po startu vypustí takzvaný oddělovač, který má na orbitě vlastní misi. Bude proto poháněn vlastním pohonem cestovat na různé oběžné dráhy, než se dostane na tu „naši“, kde český nanosatelit vypustí a ten se pustí do svého vlastního dobrodružství.
Pro kompletní obrázek ještě ilustrujme, že zmíněný oddělovač od společnosti D-Orbit je v podstatě takový velký botník, který obsahuje spoustu přihrádek pro spoustu malých satelitů typu CubeSat. Satelity mají stejnou šířku a výšku (10×10 cm) a pak už jde jen o to, jakou mají délku, která se do přihrádky napěchuje.
A český VZLUSAT-2 má délku tří „cubesatů“, tedy třicet centimetrů. To jen pro přehled, kdybyste si chtěli představit, jak tam na orbitě někde vysoko nad vaší hlavou létá.
