Strašně ho to štvalo. Debaty o výši platu, o tom, o kolik by si kdo měl říct a kdo ve firmě kolik bere, přiměly švýcarského podnikatele k radikálnímu kroku. Manuel Wiesner jednoduše zveřejnil všechny platy ve svém podniku FWG.
Nejde přitom o nějaký malý startup, ale o zavedenou rodinnou firmu, která má ve Švýcarsku přes třicet restaurací, vede ji už druhá generace a pracuje pro ni skoro tisíc lidí.
„Hra na schovávanou okolo platů mě nervovala hlavně při přijímacích pohovorech. Místo dohadování o jejich výši chci radši zjistit, jestli se k nám ten člověk hodí,“ říká Wiesner v rozhovoru pro švýcarský deník NZZ.
Netradiční rozhodnutí být zcela otevřený i v tématu, které stále platí ve většině firem za tabu, se týká i samotných majitelů. „Nemáme co skrývat a platí to i pro nás majitele. Jsme přesvědčeni, že v našem oboru platíme spravedlivé mzdy,“ dodává Wiesner, jehož roční plat vychází na 245 tisíc franků, tedy přes pět a půl milionu korun.
Právě zveřejněním vlastních platů ostatně novou éru ve firmě začali. A reakce zaměstnanců byly prý převážně pozitivní. Wiesner to vysvětluje tím, že majitelé oproti nejnižším platům ve společnosti vydělávají 5,4krát víc, což je ve srovnání s jinými společnostmi takové velikosti málo.
Podniku, který funguje už třicet let, se v posledních letech daří velmi dobře, jeho roční obrat dosahuje osmdesáti milionů franků. I přes takovou velikost v něm ale Wiesnerovi pořád chtějí držet rodinnou kulturu a k tomu podle nich patří otevřenost – i v tématech, jako je výše platů.
Druhý krok na cestě k úplné transparentnosti spočíval ve zveřejnění nástupních platů u nově vypsaných pozic, k čemuž firma přistoupila loni na podzim. Ani tak ale majitelé necítili, že by jejich zaměstnanci byli zcela spokojení. Jak píše deník NZZ, v průzkumech se totiž ukazuje, že dva ze tří lidí jsou nespokojení se svým platem a jedním z důvodů může být i to, že mnoho lidí zároveň přeceňuje výši platu svých kolegů.
A tak se nakonec společnost rozhodla i ke třetímu kroku a odtajnila všechny platy, aby si jejich personál nemohl myslet, že je někdo placený málo, zatímco jiný bere příliš. Když někdo chce vědět, kolik bere jeho kolega nebo šéf, stačí se zeptat na personálním oddělení.
Lidé se pak snadno dozvědí, že například ředitel restaurace bere přes 75 tisíc franků, zatímco kuchař má asi o deset tisíc franků méně. Zároveň lidé snadno zjistí, o kolik si můžou polepšit, když si zvýší kvalifikaci a pracují na svém profesním rozvoji.
Důležité pro Wiesnerovi bylo také to, aby lidé viděli, že ženy u nich vydělávají stejně jako muži a že to stejné platí jak pro Švýcary, tak pro zaměstnance ze zahraničí.
Jak nyní švýcarský restauratér odvážný krok hodnotí? Převážně pozitivně. „Lidé jsou víc uvolnění a drží víc při sobě,“ říká.
I v Česku se objevují podobné případy, kdy firmy netají platy svých zaměstnanců. Snad nejznámějším příkladem je softwarová firma Applifting z pražského Karlína.
Ještě odvážnější přístup zvolili v argentinské IT společnosti 10Pines, ve které se třikrát ročně sejdou zaměstnanci a společně si určí, kolik bude kdo vydělávat.
