Měl to být rok, kdy se globální ekonomika konečně vzpamatuje z pandemie. Americké, evropské i čínské prognózy signalizovaly návrat do normálu – jenže pak se v Evropě rozhořel největší válečný konflikt od roku 1945.
Jedním z důsledků ruské invaze na Ukrajinu je stále častější výskyt termínu ‚‚stagflace“, strašidelné kombinace nízkého či nulového hospodářského růstu s vysokou inflací, vedoucí k nárůstu nezaměstnanosti.
Za normálních okolností se za kombinaci silného růstu HDP a nízké nezaměstnanosti platí daň v podobě rychle rostoucích cen. A naopak, pokud se centrální bance daří držet inflaci nízko, většinou to provází přiškrcování ekonomiky, což znamená i víc lidí bez práce. Obě situace tak mají svá pozitiva a negativa. Se stagflací se však pojí pouze negativa.
Podle některých ekonomů – zejména zástupců keynesiánství – vyvolávají stagflaci nabídkové šoky: náhlá prudká zvýšení mezd či cen základních surovin, jako je například ropa. Jiní, třeba příznivci ekonomické teorie monetarismu, ji zdůvodňují příliš rychlým růstem peněžní zásoby.
V současnosti jsme svědky obou jevů, válka na Ukrajině způsobila skokový nárůst cen ropy a díky většině centrálních bank, které v posledních letech držely sazby blízko nule, je na trhu obrovské množství ‚‚levných“ peněz.
Inflace kvůli tomu v řadě zemí překonala i několik dekád staré rekordy. Kromě politiky centrálních bank se na tom podepsal i bezprecedentní objem peněz, které vlády do svých ekonomik napumpovaly ve snaze ochránit je před dopady pandemie. V Česku byly v únoru ceny o 11,1 procenta vyšší než před rokem, což představuje nejvyšší míru inflace od roku 1998.
Česká národní banka se ji přitom snaží udržet kolem dvou procent. Už od poloviny loňského roku proto rázně zvedá úrokové sazby. Podobně postupují i další centrální banky v regionu. Americký Fed minulý týden zvedl základní úrokovou sazbu poprvé od roku 2018 a analytici letos vyhlížejí zvedání i u evropské ECB.
Vyšší sazby zpravidla firmy přinutí omezit ekonomickou aktivitu, protože jim zdraží bankovní financování. To by za normálních okolností vedlo i ke snížení inflace. Jenže problémem je drahá ropa, kvůli omezeným dodávkám a strachu, že k dalším omezením teprve dojde.
Rusko, které je jedním z největších producentů a exportérů ropy, čelí kvůli své agresi na Ukrajině drastickým ekonomickým sankcím, které dopadají i na jeho energetický export. Spojené státy a Velká Británie už dovoz ruské ropy zakázaly a státy Evropské unie o tom jednají.
Drahá ropa se například prostřednictvím vyšších nákladů na dopravu propisuje i do cen jiných komodit, zboží a služeb. Takže snížení inflace je zatím, zdá se, v nedohlednu. V kombinaci se slabým hospodářským růstem kvůli zvedání úrokových sazeb a dopady války v Evropě to vypadá, že se stagflaci nevyhneme.
V Česku na tuto hrozbu tento týden upozornil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Válka podle něj zvýraznila ekonomické problémy, které měla ČR již dříve: vysokou inflaci a energetickou chudobu.
„Válka způsobí drastický růst cen komodit, a to zejména energetických, nebo poruchy v dodávkách. Určité stagflační prvky asi budeme pozorovat, protože inflace bude vysoká a růst začíná být ohrožen,“ řekl deníku E15 minulý týden guvernér ČNB Jiří Rusnok.
Obavy však zaznívají napříč Evropou. Německý ministr financí Christian Lindner v úterý prohlásil, že tamní vláda upraví výdaje ve státním rozpočtu tak, aby se stagflace největší evropské ekonomice vyhnula. ‚‚Cílem spolkové vlády je podpořit růst v Německu a zmírnit dopady inflačních rizik,“ uvedl v projevu v Bundestagu.
Chris Williamson, hlavní ekonom S&P Global, v deníku Financial Times varoval, že i Británii letos čeká zpomalení hospodářského růstu a nárůst inflace, který ‚‚vytváří nevítaný obraz stagflace pro ekonomiku v následujících měsících“.
Pro politickou scénu je to velice složitá situace – nakopnutí ekonomiky a snížení inflace je prakticky nemožné provést současně. Splnění jednoho z těchto cílů znamená, že ve druhé oblasti se situace ještě více zhorší.