Pokoušet se být 1. dubna vtipný je ošidná disciplína a dějiny jsou plné všelijak (ne)povedených korporátních vtipů. Namátkou třeba BMW představilo kabriolet, který i s otevřenou střechou odráží déšť, McDonald’s zase dipy s příchutí mléčných koktejlů a Amazon sluchátka pro ryby.
Ohromná legrace, nebo spíš trapnost? To necháme na vašem uvážení. Přesto je aprílové datum pro dějiny podnikání zásadní: v roce 1976 o tomto rozporuplném dnu vznikla aktuálně nejhodnotnější firma světa.
S dnešním gigantem Applem se pojí téměř aprílový příběh, byť s hořkým nádechem. Jeho hlavní postavou je totiž muž, který o sobě řekl: „Rychle jsem zjistil, že byznys není můj byznys.“
Jmenuje se Ronald Wayne a náleží mezi tři zakladatele Applu – skutečně jich bylo tolik. Wayne pracoval v Atari a jakožto harcovník z oboru souhlasil, že se přidá po bok Steva Jobse a Steva Wozniaka. Odměnou mu bylo deset procent akcií, Jobs s Wozniakem jich drželi po pětačtyřiceti procentech, čímž si chtěli pojistit, že žádné hlasování neskončí patem.
Jde tak o story, která má předpoklad trumfnout i legendární Pizza Day, tedy datum, kdy proběhl první zaznamenaný nákup za bitcoiny. Programátor a vývojář maďarského původu Laszlo Hanyecz dal v roce 2010 za pizzu částku, která by dnes znamenala miliardy korun. On sám si ale tehdy připadal, že dostává jídlo zadarmo, což je vždycky fajn pocit.
Wayne to měl podobně. Do garáže Jobsových rodičů v Los Altos se ani nemusel učit cestu. Vycouval už 12. dubna, po necelých dvou týdnech, protože se s kolegy shodli, že se neshodnou. Wayne byl sice autorem úplně prvního loga Applu, jenže měl za sebou traumatickou zkušenost s předchozím podnikáním – zkrachoval mu obchod s výherními automaty.
Jobsovo konání přišlo Wayneovi příliš riskantní, a tak prodával. Za 800 dolarů.
Wozniak sice později rozporoval časový úsek a mluvil o „několika měsících“, na částce ovšem shoda panuje. O rok později dostal Wayne ještě extra sumu 1500 dolarů, spolu se smlouvou o tom, že se vzdává jakýchkoli budoucích nároků. Podle Wikipedie by inkasované peníze dnes činily přibližně deset tisíc dolarů, a vystačily by tudíž na hezkou dovolenou, sérii parádních večeří nebo levnější auto.
Nákup první pizzy za bitcoiny je proti tomu v podstatě neškodné utrácení. Hodnota Applu je odhadována na 2,8 bilionu dolarů, hypotetický desetiprocentní podíl by dnes znamenal 280 miliard dolarů. Pokud by Wayne byl člověkem, který nikdy a nikomu neprodává.
„Co na to říct? Nejspíš bych skončil jako nejbohatší chlap z celého hřbitova,“ pronesl později Wayne. „Člověk prostě činí rozhodnutí na základě toho, jak chápe aktuální podmínky. A pak s tím musí umět žít,“ dodal.
Aby ironie nebylo málo, Jobs zkoušel i poté Waynea lanařit – ten ale zůstal věrný Atari. Nejspíš i proto, že si se Stevem moc nesedli osobně. Jemu bylo dvaačtyřicet let, budoucí byznysové ikoně přesně polovina. A jedenadvacátník se s chlapem ve věku svého otce vůbec nemazal.
„Na Jobsovi bylo pozoruhodné, že se extrémně zaměřoval jen na věci, které ho zajímaly. Ale pokud něco nespadalo této kategorie, nevěděl o tom zhola nic,“ líčil Wayne v rozhovoru pro Business Insider.
Praktický příklad? „Jobs třeba ani nevěděl, že hliník je vodič. Proč se tím vůbec obtěžovat? Nakreslil jsem kompletní prototyp Applu 1, se všemi diodami, rezistory a kondenzátory. Každý měl nějaké pojmenování a Jobs chtěl vědět, na co to je. Vysvětloval jsem mu, že bez toho se žádné schéma neobejde, ale on jen opáčil: Nelíbí se mi to, dej to pryč,“ vzpomínal.
Pro Waynea šlo zkrátka o neúnosný střet dvou úplně jiných světů. Zároveň chápal, že půjde o Jobsův trademark. „Já nasbíral ve světě elektrotechniky dvacet let zkušeností a on mi bude říkat, co mám dělat?“ vybavoval si i s odstupem času.
Jobs se později stal celoplanetární ikonou a vzorem, zato Steve Wozniak platí za ztělesnění tichého génia, kterému mnozí z nás v souboji s byznysmenem typu Jobse vlastně fandí. I jejich kolega Wayne s tím souzněl.
„Woz… Ten chlap je úžasný. Zato Jobsovi jsem říkal, ať nikdy nezapomene, že peníze jsou jen prostředek k tomu, abyste mohl něco tvořit,“ říkal. „Jenže on už vydělával jen kvůli dalšímu vydělávání. Co vám dá 200 milionů dolarů oproti tomu, když máte sto milionů?“ ptal se po podstatě bohatství.
Tím zároveň Wayne ukázal, že situaci ne zcela pochopil. Jobse hnala kromě výdělku i touha po změně, po pokroku – a rozhodně také jeho osobní ambice. Jeho někdejší kolega je nikdy neměl, proto i po sedmdesátce prodával známky a mince.
„Abych si přilepšil k důchodu,“ řekl reportérovi listu The Mercury News, který ho v roce 2010 vypátral v nevadském městečku Pahrump a nazval ho jedním z největších smolařů v dějinách Silicon Valley.
„Snažím se neplýtvat čas tím, že bych přemýšlel nad věcmi, které se nepovedly,“ líčil Wayne. „Odešel jsem z Applu z důvodů, které mi tehdy přišly důležité. Kdybych nad tím dokola dumal, skončil bych v blázinci. Pro celý můj život je ostatně typické, že jsem vždycky přišel o den později – a pokaždé mi chyběl jeden dolar,“ shrnul upřímně.
Že promarnil šanci, jakou dostaně zhruba jeden člověk z miliardy? Inu, apríl!
