Před osmi lety prodal Petr Krogman svůj prosperující zemědělský byznys v Česku, aby ho krátce nato znovu rozjel na Ukrajině. Teď se jeho podnikání ocitlo pod palbou a může o něj úplně přijít. On přesto začal sít a dál investuje.
Život má smysl pro ironii. Zvlášť když se rozhovor o zlu války, kterou Rusko rozpoutalo na Ukrajině, odehrává v ulici pojmenované po padlém sovětském vojákovi.
Právě v Churnajevově ulici v pražských Modřanech má shodou okolností oficiální české sídlo společnost Resilient podnikatele Petra Krogmana, který už osmým rokem buduje na Ukrajině svůj zemědělský byznys pod značkou Agromino, takže se myšlence na osudovou symboliku těžko vyhnete. A když už jsme u symboliky: Resilient znamená odolný, houževnatý, a taková je nejenom firma, ale jak brzy poznáte, i její majitel.
„Vidíte ten kouř v dálce? Asi před čtyřmi hodinami tam Rusové trefili raketou sklady státních rezerv a pořád to hoří, protože je tam i nafta,“ ukazuje devětačtyřicetiletý podnikatel na jednu z obrazovek pokrývajících stěnu velké kanceláře spojené s kuchyňkou v přízemí moderní vily.
Právě na těchhle obrazovkách může Petr Krogman v přímém přenosu sledovat, jak se jeho farmám rozprostřeným po střední Ukrajině a v Charkovské oblasti daří. Na jedné můžete pozorovat krávy při krmení, na další zatím po zimě prázdné pole. Ale právě ten kouř jen zhruba devět set metrů od jedné z kamer je to, co váš znepokojený pohled vždycky přitáhne zpátky.
Sám Petr Krogman ale vypadá klidně. Možná proto, že tenhle vysoký a štíhlý muž s pronikavým pohledem zažil v posledních týdnech tolik otřesů, že ho jedna bomba už nemůže příliš rozhodit. Na Ukrajině začal podnikat v roce 2014, krátce poté, co se společníky prodali firmu Spojené farmy do rukou českého realitního magnáta Radovana Vítka za 1,7 miliardy korun.
Krogman, který se v zemědělství pohyboval už od roku 1996 a podařilo se mu udělat ze Spojených farem největšího producenta bio hovězího masa v Česku, si tehdy chtěl dát od farmaření oddech. Když se však už po pár měsících objevila nabídka na koupi malé farmy na Ukrajině, nakonec neodolal. Dnes obhospodařuje 42 tisíc hektarů ukrajinské půdy, do kterých už investoval 1,1 miliardy korun, většinu svého majetku. O něj teď může snadno přijít.
Když na Ukrajinu vpadli Rusové, Petr Krogman se zachoval stejně jako sami Ukrajinci – odmítl se vzdát. Pro svou společnost zajistil dvanáct milionů dolarů, aby mohla nadále fungovat, a svým zaměstnancům vyplatil mzdu na měsíc dopředu, aby jim zajistil základní rezervu pro případ nouze.
V Česku se zapojil do iniciativy Svobodu Ukrajině, která přímo podporuje ukrajinský boj za nezávislost. A přestože v posledních letech vůbec nevystupoval v médiích, teď nahlas a odhodlaně kritizuje podle něj malou ochotu západního světa bojovat s ruskou agresí.
„Nejde o můj byznys. I kdyby úplně skončil, bylo to hezké období. A rodinu vždycky uživím, o to nemám strach. Já chci, aby si lidé uvědomili, že Ukrajinci bojují i za nás, aby válka nedorazila k našim domovům a abychom jim pomohli, jak jen to jde,“ říká přesvědčeně.
Díky kamerám na vašich ukrajinských farmách sledujete na monitorech válku v přímém přenosu. Není to emočně příliš náročné?
Je. Kouř, který vidíte právě teď, je z ukrajinského státního podniku, kousek za naší farmou, zřejmě trefili nějaké naftové rezervy. Když ale vidíte, co tam Rusové dělají, jak ničí města… V sobotu nám v kyjevské kanceláři spadl strop. (ukazuje video na mobilu) V té kanceláři jsem byl naposledy 14. prosince.
Na to se nedá moc říct.
Je to hrozné. Ale Ukrajinci bojují doslova jako o život. Člověk je vděčný za to, že neztrácejí naději. Tolik lidí mi říkalo, že Ukrajinci nemají sebemenší šanci, ale já byl od začátku přesvědčený, že je podceňují. Češi vůbec Ukrajince podceňují, ti lidé u nás berou podřadnější práce navzdory tomu, že jsou vzdělaní. Ta země se za osm let, co se dostala z ruského područí, neskutečně změnila. Pevně věřím, že nekapitulují.
Jak a od koho jste se vlastně o útoku na Ukrajinu dozvěděl?
Asi ve čtyři hodiny v noci na 24. února mě vzbudil telefonem náš CEO Petr Toman, který byl v té chvíli v Charkově, s tím, že začala válka, že je Charkov bombardován, v ulicích jezdí tanky a nad městem létají stíhačky. Spolu s ním tam byli ještě další naši manažeři z Kyjeva.
Když válka vypukla, začali se okamžitě přesouvat zpět do Kyjeva a Petr se vydal směrem do Česka přes rumunské hranice. Tam se dostal asi za 24 hodin a odtud na letadlo do Bukurešti a pak do Prahy. V pátek odpoledne byl v Česku. Jinou cestu zvolil agronom, který byl na střední Ukrajině a jel přes polské hranice.
Co jste v tu chvíli řešili?
V tu chvíli jsme hlavně rychle probrali, co je potřeba udělat okamžitě. V 6:16 ráno jsem všem zaměstnancům rozeslal e-mail, že jim hned vyplácíme mzdu na měsíc dopředu, aby měli dostatek financí koupit si vše, co je potřeba.
Co dalšího bylo potřeba udělat?
Hodně jsem o tom přemýšlel. Dostali jsme doporučení nezakládat žádnou další sbírku, spíš se připojit k nějaké, která má smysl. Proto jsme součástí iniciativy www.svoboduukrajine.cz, která pomáhá ukrajinské ambasádě. Ta efektivně nakupuje obranný materiál.
