Česká republika se nachází v obtížné situaci. Míra inflace se u nás vyšplhala na rekordních 12,7 procenta, nejvýše od roku 1998. Po Litvě a Estonsku jsme tak třetí zemí s nejvyšší mírou zdražování v Evropské unii.
Překotný růst nezastavilo ani dlouhodobé postupné zvyšování základní úrokové sazby České národní banky. Ta je aktuálně na úrovni nezvykle vysokých pěti procent, což je podle řady ekonomů a ekonomek hraniční míra pro výrazné oslabení investiční aktivity.
Evropská centrální banka naopak drží základní úrokovou sazbu stále na nule a podle všeho ji plánuje zvýšit – v reakci na nebývale vysokou inflaci v eurozóně v průměrné výši 7,5 procenta – až koncem tohoto roku o půl procenta. Je-li na tom eurozóna v obou základních parametrech lépe, nabízí se otázka: pomohlo by České republice přijetí eura?
Jako určité vodítko nám může posloužit porovnání, jak si v základních parametrech vedou i další státy V4 a Německo, na které je Česká republika nejvíce hospodářsky navázaná. Polsko i Maďarsko drží základní úrokovou sazbu tuzemských centrálních bank na vysoké úrovni 4,5 procenta a míra inflace činí přes osm procent, což jsou místa v první desítce zemí Unie.
Slovensko vykázalo k 22. březnu roční míru inflace 9,5 procenta. V Německu je přibližně poloviční než u nás a pohybuje se velmi blízko úrovni eurozóny (7,6 procenta k 22. březnu). Nestandardních a vzájemně protichůdných vlivů, vycházejících z pandemické a nyní z válečné situace, působí na naši malou otevřenou ekonomiku mnoho.
Názory, zda bychom se měli s eurem lépe, se nepřekvapivě liší. Jedna skupina hlasů říká, že v případě neexistence české koruny by neměla ČNB k dispozici svůj základní protiinflační nástroj v podobě měnové politiky – a inflace u nás by tak byla ještě vyšší.
Za překotné zdražování mohou zejména zvyšující se ceny energií, potravin, bydlení a proticovidová politika předchozí vlády. Rostoucí ceny energií přispívají podle dat Eurostatu suverénně nejvíce – čtyačtyřiceti procenty – i ke zdražování v eurozóně.
Jídlo a nápoje jsou na druhém místě s pouhými pěti procenty.
Druhá skupina názorů upozorňuje na skutečnost, že v tak malé otevřené ekonomice je měnová politika už překonaná. Optimálnější je nechat působit volné tržní síly a přirozenou konkurenceschopnost. Každý zásah autorit prý vede k umělé regulaci, která se nemusí vyplatit.
Zvyšování základní úrokové sazby ČNB na vysokou pětiprocentní míru může přiškrtit investiční aktivitu a tím přispět k nevítané stagnaci české ekonomiky – exporty mohou zdražit natolik, že ohrozí konkurenceschopnost českých firem v zahraničí.
„Česká národní banka jde svou politikou proti českému průmyslu, který je hlavním tvůrcem našeho HDP. Měla by nám vysvětlit své současné kroky. Zvyšováním úrokových sazeb zdražuje investice, které podniky potřebují pro inovace, a snižuje konkurenceschopnost našich exportů. Jako by už neměly ostatních problémů dost,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
„Čeká nás druhá ekonomická transformace, to znamená zaměřit se na produkci s vysokou přidanou hodnotou, nové finální výrobky. K tomu jsou potřeba investice. Firmám rostou náklady, jsou po covidu vyčerpané z cash-flow. Každé další náklady, vyšší cena peněz, jim komplikuje život,“ konstatuje.
Zvyšování základní úrokové sazby dopadá i na domácnosti. Odrazilo se ve vyšších úrokových sazbách hypotečních úvěrů, což je velmi nepříjemná zpráva zejména pro mladé rodiny ve velkých městech, které mají čím dál větší problém dosáhnout na vlastní bydlení a musí volit nájem.
Česká republika má aktuálně s průměrnou výší 4,62 procenta třetí nejdražší hypotéky v Evropské unii. Hůře jsou na tom pouze Rumuni s téměř identickou sazbou 4,73 procenta a Lotyši (úrok 9,28 procenta). Za námi jsou Maďaři, Poláci, Litevci, Chorvati a Bulhaři.
Protože je mezi desítkovou zemí s nejdražšími hypotékami šest zemí, které nejsou členy eurozóny, a protože Evropská centrální banka drží naopak své základní sazby mimořádně nízko, problém drahých hypoték se zdá být svázán s nečlenstvím v eurozóně.
Úrokové míry navíc ještě porostou. Dle všeho by se Česká národní banka nemusela zastavit na aktuální pětiprocentní sazbě – a pokud by soukromý trh dále reagoval, došlo by k dalšímu zdražování investic a hypotečních úvěrů.
Viceguvernér ČNB Marek Mora připouští další zvýšení základní úrokové sazby, až na rekordních šest procent. A není sám. S Morou souhlasí i jeho kolega a člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub.
„Při tak vysoké inflaci, a tak nízké nezaměstnanosti, nelze další cenové šoky ignorovat. Pro mě je ten inflační problém priorita z pohledu měnové politiky, takže já určitě budu hlasovat pro další zvyšování sazeb,“ přiznává.
Centrální banka může poslechnout volání proti pokračujícímu zvyšování úrokových sazeb a zkusit i další nástroje pro kontrolu inflace a cenové hladiny: například snižovat cenu finančních a nefinančních aktiv nebo posilovat korunu měnovými intervencemi.
Zastánci přijetí eura argumentují, že umělé zásahy do ekonomiky situaci ještě zhorší a povedou k dalším vychýlením, což v neklidné situaci není optimální. Společná měna vede podle nich k větší stabilitě. Za příklad dávají tendence k oslabování koruny v době války a podobně neuspokojivou situaci u naších maďarských a polských sousedů.
