„Představte si vyhledávač, kterým se ale můžete procházet,“ říká chlapík v dokumentu o retailové značce, jejíž jméno není pro následující text důležité. „Představte si nákupní katalog, který bude skutečným místem!“ přisazuje a zatímco mu v očích hrají vizionářské plamínky, já si představuji místa dávno konkrétní: knihovnu a obchodní dům.
Podobné déjà vu mě přepadá pokaždé, když narazím na oslavování konceptů a projektů souvisejících s metaverzem. A je to déjà vu rovnou dvojité, protože bere dávno vymyšlené a fungující věci a přenáší je do… dávno vymyšlených a fungujících virtuálních světů.
Co myslíte, že jsem dělal už kolem roku 2000? Procházel se s digitálním avatarem po – mimochodem stále fungujícím – vesmíru Davida Bowieho. Vznikl jako prostor k propagaci umělcovy tvorby i socializaci jeho fanoušků, samozřejmě v mantinelech tehdejších technologií. Vše vypadalo napůl legračně, ale pokud jste chtěli například slušivější outfit pro svého avatara, přišel vás na reálné peníze.
O šest let později se na obálce časopisu BussinessWeek objevuje „kyberdeveloperka“ Anshe Chung, podnikající ve (virtuálních) realitách online světa Second Life. „Její firma momentálně drží virtuální pozemky v hodnotě 250 000 dolarů,“ vypočítává v tehdejší reportáži novinář Robert Hof.
Sama developerka, respektive její anonymní majitelka, dodává: „Virtuální ekonomika už je natolik silná, že stahuje schopnosti a služby z ekonomik skutečných.“
Foto Bloomberg
A kdyby snad její slova nestačila, o pár odstavců dál shrnuje trend zakladatel eBay a investor Pierre Omidyar. „Generace, která vyrostla na videohrách, smazává hranici mezi hrami a skutečností,“ konstatuje a nemluví do virtuálního větru.
Jeho Omidyar Network se už v roce 2004 podílela na investičním kole, v rámci kterého získali tvůrci Second Life, vývojářské studio Linden Lab, osm milionů dolarů. Titulek, který investici před osmnácti lety oznamoval? Linden Lab cílí na metaverzum.
Další, jedenáctimilionové investiční kolo přilákalo dokonce i Jeffa Bezose, ale ani jeho zájem nezajistil Second Life budoucnost, vykreslovanou článkem. „Někteří technologičtí komentátoři se domnívají, že Second Life bude vyzyvatelem Microsoftu, protože nabídne jednodušší tvorbu zábavních i byznysových služeb,“ psal v roce 2006 BussinessWeek. Neuvěříte, co se stalo pak!
Dnes žijí v Second Life své druhé životy statisíce uživatelů, což je číslo závratné jen bez kontextu stamilionů hráčů a hráček z online světů tvůrčích her jako Roblox nebo Minecraft. A jakkoli můžete v Second Life nadále utrácet takzvané Linden dolary, jejich kurz vůči dolaru americkému trčí na 0,00313 a marně vyhlíží ocásky všemožných memecoinů naší doby – například DOGE pořídíte v době vydání tohoto článku za 0,1409 dolaru.
Second Life dobu paradoxně předběhl, jen aby mu utekla: pokud dnes potřebujete uložit kapitál do virtuálních aktiv, Linden dolary na to s největší pravděpodobností nevyužijete. Miliardové objemy tečou jinudy a časem se možná posunou o řád výš: finanční kolos Morgan Stanley odhaduje tržní potenciál metaverza na osm bilionů dolarů – a tenhle odhad přitom nezahrnuje několikamiliardový trh s NFT.
Stejná zpráva ale zahrnuje klíčový háček, na který věrozvěstové metaverza zapomínají totožně, jako se zapomnělo na obálkovou Anshe Chung. „Aby si metaverzum získalo pozornost konzumentů, musí nabídnout něco výrazně lepšího, než zvládají stávající digitální média a e-commerce služby,“ připomínají z Morgan Stanley a velice přesně tím postihují i v úvodu zmíněné déjà vu.
Že si mám představit vyhledávač, kterým se budu moci procházet? Proč, když mi vyhledávače stávající odpoví násobně rychleji, než stihnu říct „kde mám ty virtuální brýle, sakra“? Že si mám představit Facebook ve třech rozměrech, plynule integrující kruhy mých přátel do imerzivního interaktivního kyberprostoru? Díky za líbezná slova na „i“, ale vidím spíš tohle:
Virtuální světy samozřejmě čeká velká budoucnost – protože už mají velkou přítomnost a neméně velkou minulost. Jejich limity zároveň nezmizí, jen protože někdo řekne „blockchain“. Jsou pozoruhodné, otevírají široké tvůrčí i uživatelské možnosti, ale nepřestávají být nepředvídatelné, v kombinaci s jakoukoli formou trojrozměrného zobrazení těžkopádné, technologicky enormně náročné a především – nepraktické.
Jediné, co se od časů největší slávy Second Life ve virtuálních světech změnilo? Už se do nich eskapisticky neschovávají jen nespolečenští solitéři, ale kapitál, který se nevejde jinam. Jak absurdní je to v časech, kdy by masivní investice například do infrastruktury užil svět skutečný, nechávám na imaginaci čtenáře.
Jakožto muž ve středních letech křičící na cloud se samozřejmě vystavuji riziku, že mě budoucnost usvědčí z nedostatečného důvtipu a k předchozím řádkům povedou jen metaverzové chodníčky osázené posměšnými 3D emotikony.
Obavu konejším citátem spisovatele Frederika Pohla, podle nějž dobrá sci-fi nepředvídá auta, ale dopravní zácpu. Jakou budoucnost vidíte při pohledu na metaverzového Marka Zuckerberga vy?
