Ruský rodák Igor Buchman, který rozjel miliardový herní byznys v podobě společnosti Playrix, se musí potýkat s tím, že se tisíce jeho zaměstnanců ze dne na den ocitly na různých stranách barikád. Buchmanův interní boj nabízí nejedno ponaučení.
Ráno 24. února probudila Igora Buchmana, který se právě nacházel ve svém domě v západním Londýně, zpráva od manažera jednoho z ukrajinských studií jeho společnosti Playrix. Stálo v ní jediné: „Začalo to.“ Následovala fotografie zobrazující manažerovu manželku, jak se spolu s dcerkou před ruskými nálety ukrývají ve sklepě.
Buchman si hned zapnul televizi, kde se to jen hemžilo zprávami o ruské invazi. Pak prolétl zpravodajské aplikace v mobilu. „Do posledního okamžiku jsme nevěřili, že se něco takového může stát,“ vzpomíná ruský rodák, pro nějž pracují tisíce lidí v Rusku i na Ukrajině. Zatímco sám Buchman zůstal stát jako opařený, jeho ukrajinští zaměstnanci začali bez váhání jednat.
Firemní komunikační platformu Slack, která je jinak plná přátelských rozhovorů, vtipných memů a aktuálních informací o firemních produktech, zaplavily zprávy o evakuaci a materiální pomoci. „Nebyli jsme na něco takového připraveni. Začali reagovat mnohem dřív než my,“ říká Buchman o svých 1500 zaměstnancích, kteří se ocitli ve válečné zóně. „Věděl jsem o hlavních rozhodnutích a poskytl jsem prostředky. Upřímně jsem ale věřil, že to celé skončí do několika dnů.“
Před osmnácti lety spolu Igor a Dmitrij Buchmanovi založili společnost, stojící za hrami jako Fishdom či Gardenscapes, které jim už na společném jmění vydělaly více než šestnáct miliard dolarů. Nyní oba bratři přecházeli sem a tam po historických londýnských ulicích v jejich luxusní čtvrti Kensington a snažili se přijít s nějakým plánem.
„Nejsme velká společnost,“ říká čtyřicetiletý Buchman. „Chci říct, máme sice vysoké příjmy, ale jsme na všechno jen dva. Máme sice manažery, ale ti pracují přímo na hrách. Nemáme žádný plán B.“
Do několika hodin potom, co začala válka, poslali Buchmanovi své zaměstnance na Ukrajině na placenou dovolenou. Pár dní nato už fungovaly nouzové linky, jejichž cílem bylo pomoct s evakuací. A neuběhlo ani 48 hodin, kdy byl všem čtyřem tisícům zaměstnanců (včetně 1500 nacházejících se na území Ruska) vyplacen bonus v rozsahu měsíční výplaty.
Podle Buchmana měly tyhle peníze pracovníky ujistit, že je jejich firma stabilní a že je připravena poskytnout podporu nejen Ukrajincům sužovaným válkou, ale i Rusům zasaženým kolapsem rublu.
Jenže to zdaleka nebyl konec jejich problémů. I přes veškerou hrůzu celé situace, kdy se stovky lidí zoufale snažily dostat do bezpečí, začalo mezi zaměstnanci Playrixu na Slacku docházet ke střetům. Jeden ze zaměstnanců nacházejících se na Ukrajině už to nevydržel a na komentáře několika vtipálků se ohradil: „Vám se tady vtipkuje, co? Vás v pět ráno neprobudil výbuch.“
„Během několika následujících dnů se tyhle ostré výměny mezi našimi zaměstnanci vyhrotily do nenávistných výlevů,“ uvádí Buchman. Nejprve se bratři snažili vyzývat k ukončení veškerých „politických“ diskusí, poté začala společnost příspěvky mazat a došlo až na to, že byl firemní kanál na Slacku zrušen úplně. Někteří zaměstnanci byli vzteky bez sebe, následovala aspoň jedna výpověď.
