„Když se ohlédneme za těmi třemi
lety, tak jsme nadšení, že jsme původní koncept nemuseli nijak
zásadně měnit,“ říká Ivan Hronec, který takřka na den
přesně před třemi lety spustil v Praze butikové kino Edison
Filmhub.
Zmíněný koncept už zahrnoval vše, za čím se dnes do pětasedmdesátimístného sálu Edisonu hrnou dvě až tři tisícovky diváků měsíčně. A tento měsíc navíc poprvé od koronavirové pandemie znovu generuje měsíční obrat na hranici milionu korun.
„V základu stála vždycky idea spojit kino se zážitkovou ekonomikou,“ říká Hronec, který kino vybudoval jako fyzický stánek pro filmy své distribuční společnosti Film Europe.
Edison Filmhub není jen kinosál – je to také kavárna, do níž je z kinosálu před každou ze čtyř až pěti projekcí denně vidět, dokud se v sále nesetmí a decentně se nezatáhnou opony. Současně jsou to také programy, při nichž filmy uvádějí na slovo vzatí profíci a následně po nich diskutují s diváky.
Součástí zážitku z Edison Filmhubu je také online platforma Edisonline, jejíž rozvoj akcelerovala právě pandemie a která dnes místo původních patnácti filmů nabízí bytelný filmový archiv uleželých i úplně čerstvých snímků z distribuce Film Europe.
„Co se ale změnilo zásadně a za co jsem neuvěřitelně rád,“ dodává Hronec, „je fakt, že se to tu postupem času proměnilo v rodinný podnik, který dnes zaměstnává celou naši rodinu.“
Hroncův syn Dominik, který vystudoval religionistiku v Londýně, je tu dnes kreativním ředitelem – a válí takovým způsobem, že se na začátku roku zařadil do prestižního výběru mladých talentů 30 pod 30 slovenského Forbesu.
Manželka Ivana Hronce Silvia, bývalá ředitelka Opery Národního divadla v Praze i Slovenského národního divadla, tu má na starost operační management a ekonomiku, Dominikova manželka Veronika, která má praxi z Barbican Centre v Londýně jako manažerka putovních výstav, je zase šéfkou konceptu kavárny a projektů propojených s programem.
„Vždycky jsme chtěli, aby se kino s kavárnou doplňovalo,“ říká Dominik Hronec. „Zatímco klubová kina si pro své kavárny běžně najímají jinou firmu, u nás musí jít dobré gastro s dobrým filmem ruku v ruce.“
Jedním z provozních „hacků“, které tenhle koncept v Edisonu utužují, je například taková drobnost, že ten, kdo je za barem, musí mít dokonalý přehled o tom, co se děje v kině – a stejně tak ten, kdo se stará o diváky v sále, musí mít v malíku i dění v kavárně.
Zážitková ekonomika tohoto
charakteru souvisí s tím, že otec a syn Hroncové neinvestují
žádné větší položky do externí reklamy. „Ten největší
marketing se děje tady. Divák musí mít tak dobrý zážitek, že
se chce vrátit – a vezme s sebou pár kamarádů, nebo jim o tom
alespoň poví.“
A skutečně, dovolíte-li osobní připomínku autora článku, do Edison Filmhubu se vracím nejen proto, že tady hrají tak neuvěřitelné bomby, jako je noční představení Seveřana Roberta Eggerse, a nejen proto, že si tu můžete s bandou spřízněných diváků v sále podiskutovat nad pět let starou klasikou Michela Hanekeho Happy End, neboť projekci předchází obeznámený úvod a následuje inspirativní debata.
Můžete tu zhlédnout i něco tak traumatizujícím způsobem stupidního, jako je nová marvelovka Morbius, a přesto si nakonec odnesete fajn zážitek, protože si k tomu dáte jedno dvě piva a pak se z toho jdete ještě vybrečet těm sympatickým lidem na baru.
Je to koneckonců právě kavárna, která tvoří většinu obratu. Pokud bar generuje 600 tisíc měsíčně, kino jej dohání s 300 tisíci. Počáteční investice v řádu osmi milionů korun počítá s návratností v rámci následujících pěti až osmi let, v operačním profitu však Edison už je.
A nadále se daří. Diváctvo se vrací do kina a jeho zájem se překvapivě odráží v onlinové videotéce až zrcadlově. „Distribuce Film Europe má dnes v Česku jedno procento kinotrhu a platforma Edisonline se přibližuje tomu samému,“ říká Ivan Hronec.
To všechno nyní měsíc od měsíce stoupá. Edison Filmhub je aktuálně na 85. příčce z 300 nejnavštěvovanějších kin po celé republice, přičemž ve čtvrtém kvartálu minulého roku bylo ještě na místě 99.
„Padesátiprocentní jádro našeho programu tvoří filmy z distribuce Film Europe,“ říká Ivan Hronec a Dominik Hronec dodává: „Kritérium té druhé poloviny je, aby si každý divák alespoň jednou za měsíc našel jeden film pro sebe.“
Z toho důvodu je zdejší kinematografie tak rozmanitá: fungují tu jak artové niche věcičky, tak pravidelná pásma starších snímků s diskusí, a stejně tak tu frčí i exkluzivní předpremiéry hollywoodských trháků: byl tu poslední James Bond, byl tu nový Spider-Man a chystá se předpremiéra druhého Top Gunu.
„Snažíme se filmu vrátit to, o co ho připravil Netflix,“ říká Dominik Hronec, který bere inspiraci k fungování Edison Filmhubu i ze svého mnoholetého pobytu v Londýně a z tamních butikových kin. „Chceme z toho udělat takový originál s takovým zážitkem, který nelze vidět nikde jinde.“
Kino s barem u Jindřišské věže se
tak dostává do pozice garážové firmy, jejíž tvůrci s ní
prošli nereplikovatelným vývojem a vytvořili skutečný originál,
který se nedá rychle zkopírovat. Nabídky na akvizici už padly,
ale otec a syn Hroncové je zatím odmítají. „Asi k tomu dříve
nebo později dojde,“ přikyvují, „ale teď je na to ještě moc
brzo.“
Chtějí totiž ještě nějakou dobu
růst. Chtějí druhé kino v Praze, ideálně ještě jedno další
v Česku, budují také zbrusu nový Edison Filmhub na Slovensku –
rovněž ve skvělé lokalitě, hned vedle Michalské věže v
Bratislavě.
„Je to byznys,“ dodává Ivan
Hronec. „A milion korun měsíčně na 300 metrech čtverečních
je přece nezanedbatelná částka.“
