Tomu vyznání dává půvab, že je vysloveno moravským nářečím. „Jsu hrdá na to, že jsu Čech,“ říká do kamery žena z Hodonínska v dokumentu s všeříkajícím názvem Tornádo – rok poté. Bez tří minut hodinový pořad uvede Česká televize ve čtvrtek 23. června, tedy v předvečer ročního smutného výročí, kdy se jihem republiky prohnala ničivá přírodní katastrofa.
Věta pronesená zpěvnou moravštinou je vyřčena v kontextu díků za nebývalou vlnou solidarity, jež do postižené oblasti přiletěla prakticky ihned po vichřici. Zmíněná žena pohnutým hlasem prozrazuje, že nebrečela nad tím, co všechno vinou tornáda spadlo, ale z dojetí nad nezištnou a obří pomocí mnoha neznámých.
Dojetí a zajíkavé výpovědi přes slzy jsou ve snímku režisérky Jany Počtové celkem časté. Jsou tak autentické a nezpochybnitelné, že automaticky budí silné emoce i v divákovi. A budí je samozřejmě i záběry rok staré pohromy – ač je na ně člověk připraven, stejně působí neuvěřitelným dojmem. Jako by nebyly součástí dokumentu, ale spíš nějakého akčního trikového filmu.
Obloha se potáhne zlověstnými mraky, krajinu pokryje temno, pak udeří devastující živel. Temné jsou nepřekvapivě i mnohé výpovědi. „Už jsem byl v pekle – nikdo mi nemusí vykládat, jak peklo vypadá,“ vzpomíná jeden z postižených.
Přesto dokument nevyznívá depresivně, to je možná jeho
hlavní plus. Temno ustoupí slunci, pohromu vystřídá naděje. Ta
spočívá právě v okamžité solidaritě, kterou Jana Počtová
zachycuje jako protiváhu tragédií.
Neziskové organizace vybraly na pomoc dohromady miliardu a čtvrt a ze svého přispěl přes nadaci, kterou řídí s manželkou Štěpánkou, 150 miliony také miliardář Karel Komárek.
Byznysmen a druhý nejbohatší Čech v televizním dokumentu vystupuje. Do záběru kamery vstoupí v celkem vtipné scéně, během níž si v hnědé kožené bundě tyká s místním známým, který přerušil jízdu na obstarožním kole. I Komárek je totiž místní – Hodonín je jeho rodným městem a ze stopadesátimilionové pomoci věnoval rovné dvě třetiny v jeho prospěch.
„Tornádo procházelo místy, kde jsme sportovali. Šlo přes všechny body, kde jsem trávil dětství,“ svěřuje se rodák v dokumentu. Nejen rodinné vazby jsou důvodem, proč podnikatel plánuje vybudovat za darované peníze v Hodoníně cosi trvalého, a když už tornádo zjizvilo tvář města, on jí chce dát nový a lepší „facelift“.
Kromě miliardářových kořenů stojí za touto snahou i filozofie jeho nadace Karel Komárek Family Foundation, která se mimo jiné dlouhodobě zaměřuje na proměny měst. Množství takových proměň už má ostatně za sebou, ambiciózní je kupříkladu revitalizace centrálního parku v Mostě.
Dopad tornáda znamenal spuštění takového projektu v Hodoníně, konkrétně v části Bažantnice, kterou pohroma zasáhla drtivou silou.
„Už předtím jsme nadaci oslovovali s nápady, protože se nám líbí, že myslí v dlouhodobé perspektivě a sází na udržitelnost. Byli jsme ve vzájemném kontaktu, ale pořád se nám nedařilo propojit se nad konkrétním projektem. Až teď, po tornádu,“ líčil hodonínský starosta Libor Střecha v reportáži ze zničených oblastí, která vyšla v tištěném Forbesu loni v říjnu.
„Záměr na revitalizaci Bažantnice jsme spustili nezávisle na katastrofě a dlouho před ní, chtěli jsme ji dotáhnout po etapách, nepočítali s žádnou finanční injekcí zvenčí. Sto milionů od Karla Komárka dává ale všemu úplně jinou dynamiku, je to ohromný bonus,“ řekl první muž hodonínské radnice.
Jinými slovy, ale v podstatě o tomtéž mluví v dokumentu, který příští týden poběží na ČT2, i Karel Komárek. Říká, že k motivaci vrátit společnosti část toho, co jeho firma KKCG vydělala, se přidává přemýšlení o tom, jak pozitivně předělat prostor. A dodává, že na konci katastrofy může být i něco hezkého. „A o to se tady všichni pokoušíme,“ zakončí miliardář.
Tornádo – rok poté? I po této době z události mrazí, očitá svědectví vyvolávají husí kůži, případně vlhko v očích. Rok po katastrofě je ale patrná i skutečnost, kterou jednoduchou větou v dokumentu shrnuje další z postižených: „Byl jsem vůči společnosti skeptický, ale není na huntě.“
