Nekousat, jen položit na jazyk a rozmáčknout horním patrem. Pak už jen nechat pomalu rozpustit v puse a s přimhouřenýma očima poznávat chutě, které byly ukryté pod tenkou vrstvou prémiové čokolády.
Odměna. Radost. A taky trochu hřích. Tohle všechno spojují pralinky vznikající v malé dílně kousek od centra Kladna pod rukama Jakuba Vobořila. A první odstavec tohoto článku je návodem, jak si je maximálně vychutnat.
Pocit zažívají vybraní klienti J&T Banky, znají ho návštěvy kavárny v centrále PPF, hosté pražského hotelu Hilton i nakupující v luxusních obchodech v Pařížské ulici, kteří dostali pozvánku třeba na představení nové kabelky Louis Vuitton nebo přehlídku v butiku Dior.
Pralinky ze zakázkové čokoládovny Jakub Vobořil Chocolatier měly být bez správných konexí nedostupné. Jenže exkluzivní plány Jakuba a jeho partnerky Heleny se nepotkaly s realitou podepřenou tvrdými čísly.
Ale žádná hrůza, naopak. Díky úpravě obchodního modelu se ručně vyráběné pralinky dají koupit na e-shopu a od září budou k dostání i v obchodním centru Westfield Chodov. Otevření vlastního obchodu oba kladenští pralinkáři vnímají jako další metu, které po třech letech společně dosáhli.
Partnerskou dvojici k sobě svedla práce. On byl kuchař ve známé restauraci Salabka v pražské Troji, ona someliérka a zástupkyně manažera restaurace tamtéž. To by byl ten vztah – pralinky jsou Jakubův nápad, ke kterému ho nepřímo dovedl jeho šéf.
„Někdy před čtyřmi lety za mnou přišel šéfkuchař, jestli bych si nevyzkoušel cukrařinu. Na tuhle pozici jsme totiž nemohli dlouho nikoho sehnat, protože cukrářů je málo. A těch schopných, kteří umějí restaurační cukrařinu, ještě méně,“ vzpomíná někdejší člen juniorské kuchařské reprezentace.
Na nabídku kývl, aniž by věděl, jak zásadní bude pro jeho budoucnost. Následovala šance vyrazit na několikadenní kurz do slavné francouzské čokoládovny Michel Cluizel. Ta funguje od roku 1948 a je to jedna z posledních čokoládoven na světě, kterou po generace vlastní jediná rodina.
Právě tam Jakub přičichl k pralinkám, a když se vrátil do Prahy, metodou pokus omyl je začal zkoušet sám. Někdy „až nesnesitelný perfekcionista“ propadl snaze stvořit co nejlepší pralinku a snažil se o jejich výrobě zjistit vše, co se dalo. Skvěle se tak hodily kontakty nasbírané při cestách s kuchařskou reprezentací.
„Začal jsem s otázkami na techniku výroby oslovovat cukráře ze světa, kteří většinou ochotně poradili. Snažil jsem se ptát i v Česku, ale před čtyřmi roky tu specialisté na pralinky chyběli,“ vysvětluje Vobořil, který hostům restaurace první pralinky předložil až po šesti měsících tréninku.
Zároveň si začal pohrávat s myšlenkou, že tohle by mohla být cesta, jak rozjet vlastní byznys. První větší zakázku mu pomohla obstarat maminka, pracující pro výrobce střešních tašek. Jakub s Helenou v domě jeho rodičů připravili vánoční bonboniéry za 200 tisíc korun.
„Nebylo to nic velkého, ale bylo hlavní, že jsme si vyzkoušeli schopnost pralinky vyrobit i ve větším množství,“ vzpomíná Jakub. V lednu 2019 pak oba dali výpověď v Salabce, za zhruba čtvrt milionu nakoupili suroviny, formy a krabičky, a začali podnikat s myšlenkou, že když byznys nevyjde, se svými životopisy nebudou mít problém práci znovu najít.
Zatímco Jakub dělal pralinky, Helena oslovovala firmy, hotely nebo kavárny. Zájem byl – pralinky se líbily i chutnaly. Problém obvykle nastal, když došlo na cenu. „Většinou to skončilo tím, že jsou moc drahé. Tehdy jsme velkoodběratelům nabízeli pětadvacet korun za kus, aby mohli prodávat o deset až patnáct korun dráž,“ konstatuje Jakub.
Zlevnit ale nechtěli, jakkoli je přesvědčoval kdekdo, včetně členů rodiny. „Věděli jsme, kolik času a práce v tom je, takže jsme si stáli za svým. Navíc jsme chtěli udržet exkluzivitu. Naše pralinky nejsou takové, abyste jich snědli deset denně. Je to něco, co si dáte za odměnu,“ vysvětluje.
První rok tak z finančního hlediska popisuje jako udržitelný, kdy se dařilo prodat kolem tisícovky pralinek za měsíc. Dnes? Osmkrát až desetkrát víc. Prodeje výrazně nakopla pandemie, která pár donutila rozjet e-shop a začít nabízet pralinky všem.
Jejich výroba teď naplno živí tři lidi – vedle Jakuba s Helenou ještě člověka, který se stará o vyřizování objednávek. Několik dalších externistů je najatých na marketing, sociální sítě, grafiku nebo produktové fotografie.
Loni musel stačit roční obrat 2,6 milionu korun, plán je dostat se na miliony čtyři. Jakub ale přiznává, že vzhledem k současné situaci, kdy se lidé musí vyrovnávat se zdražováním a nejspíš začnou šetřit, letos cíle nedosáhnou.
Zatím však zákazníci nakupují dál, v průměru za tisíc korun. Nejčastěji si tak vedle něčeho menšího objednávají balení připomínající šperkovnici, s dvanácti pralinkami v krabičce od české rodinné firmy. Čtyři hořké, čtyři mléčné a čtyři bílé – tahle dvanáctka představuje základ Vobořilovy nabídky a dělá zhruba devadesát procent prodejů.
Nabídku kladenští obměňují jednou za rok, obvykle po Vánocích. Dvě příchutě ale zůstávají: slaný karamel a kombinace jahody s balsamicem, oceněná stříbrnou medailí ze soutěže International Chocolate Awards.
„Kdybych je přestal nabízet, byl bych jako zmrzlinář, co nemá vanilkovou a čokoládovou zmrzlinu,“ konstatuje Vobořil, který stálou nabídku doplňuje pralinkovými speciály. Zatímco většina produkce vzniká z takzvané blendové čokolády z kakaových bobů původem z různých zemí, na speciální pralinky používá výběrovou čokoládu z kakaa pocházejícího z jedné konkrétní plantáže.
Kromě chuti je to tak poznat i na nákladech, které jsou oproti „běžné“ pralince jednou tak vyšší. Přesto se daří bez problémů prodat. Slast z úvodního odstavce za to zákazníkům evidentně stojí.
