Ve svých třiadvaceti letech propadla Michaela Duffková závislosti na alkoholu. Trvalo tři roky, než se odhodlala nastoupit léčbu. O svém boji psala blog a následně vydala i knihu Zápisník alkoholičky. Před rokem a půl založila centrum Alkos, kde se snaží pomoci těm, kteří se stejně jako ona nedokázali závislosti zbavit sami.
Věděla jsem, že buď umřu, protože se upiju, anebo mě zabijí abstinenční příznaky.“ Přede mnou sedí mladá štíhlá žena a tichým, klidným hlasem pronáší slova, z nichž mrazí. Michaela Duffková působí křehce, za tenkou slupkou se ale skrývá odvaha a síla, kterou by jí mohl závidět lecjaký svalovec.
Její příběh je o vůli, skrytých démonech i o naději. A o pomoci. Nejdříve sobě a pak druhým. A o šťastném konci, k němuž vede dlouhá cesta. Prvorepubliková vila je ukrytá jako architektonický poklad v zahradě zbarvené v tuto dobu do podzimních tónů.
Tady, v Dobřichovicích u Prahy, sídlí už déle než rok Centrum Alkos. Sem přicházejí lidé, kteří potřebují pomoci se závislostí, protože vědí, že bez léčby se jí nezbaví. V prostorách funkcionalistického domu se učí znovu žít – bez alkoholu, bez drog.
Michaela Duffková nás vede po schodech nahoru, do své kanceláře. Právě ona centrum zakládala. Sama si léčbou prošla a možná právě proto tady teď sedíme nad hrníčkem čaje.
„Mým cílem bylo po všech těch mých zkušenostech pomáhat lidem jinak, než jak to nabízí státní systém. Proto jsem založila Alkos, v tomto prostředí, v této vile, aby u nás bylo klientům dobře a nebrali léčbu jako trest. Což bohužel někdy ve státním zařízení je,“ vysvětluje mladá žena.
Ona sama nastoupila stacionární léčbu, kterou nabízí klientům i v Alkosu. Jen přístup je tu jiný. Založený hlavně na individualitě.
„Neztotožňuji se s tím, aby byl na všechny stejný metr. Protože každý přichází s jinou minulostí, nese si jinak těžké břímě, a tak i ten přístup musí být jiný. Je důležité pracovat s klienty terapií, a ne režimem,“ zdůrazňuje Michaela Duffková.
V Alkosu se tak chtěla vyhnout všemu, co jí vadilo při její léčbě. Jediné, co zatím klientům nabídnout nemůže, je detox. Tedy oddělení, kde mohou vystřízlivět pod dohledem lékaře, aby se co nejvíce snížilo riziko, že dojde k nějakým komplikacím.
„To je můj cíl a sen, mít jednou kliniku, kde bude vše pohromadě. Ale zatím je to hudba budoucnosti,“ dodává. V tuto chvíli to tedy řeší tak, že pokud není klient schopen zvládnout situaci sám a hrozí vážné abstinenční příznaky, snaží se ho nasměrovat na detox do dostupných zařízení a následnou léčbu už absolvuje v Alkosu.
