Vodu, veřejný prostor a oživení míst, která ztratila něco ze své původní krásy a funkčnosti, má architektonické studio Brainwork ve své DNA. Obnovení pražských náplavek, jejichž nejvýraznějším prvkem je využití původně ladem ležících kobek, které se teď otevírají k řece a jsou plné života i byznysu, bylo dokončené na podzim 2019. A kobky se staly, především v letní sezoně, jedním z nejnavštěvovanějších míst v Praze.
Teď se architekt Petr Janda snaží vydobýt pro Prahu další projekt. A opět se týká veřejného prostoru a vody. Janda by rád promluvil do neutěšeného prostoru v přímém sousedství vinohradské sokolovny na území Prahy 2. Na okraji Riegrových sadů by podle jeho návrhu mohly vzniknout nové městské lázně včetně venkovní letní plovárny.
„Městské lázně Praze chybí zrovna tak, jako jí dramaticky ve své době chyběl například plavecký stadion v Podolí,“ říká architekt Janda, který si od iniciační studie slibuje, že by mohla nastartovat proces přeměny této části Riegrových sadů.
Iniciační studie navrhuje na Vinohradech vybudovat několik venkovních i vnitřních bazénů, prostory pro wellness, restaurace a kavárny. „Předkládáme zde formou aktivismu, což je bohužel v dnešní době kontaminované označení, ucelený názor představující, jak a proč se Riegrovými lázněmi zabývat,“ dodává.
Ateliér Brainwork se tématu lázeňství věnuje dlouhodobě a snaží se pomoci městu dohnat deficit, který podle Jandy v tomto typu veřejné vybavenosti má. Podobným příkladem je i návrh plovoucích lázní na Rašínově nábřeží. Ty si vysnilo vedení Prahy v roce 2017, kdy městu vládla Adriana Krnáčová. Výstavba měla začít už v roce 2020, nakonec se ale plány odložily.
Projekt plovoucích lázní ovšem vyhrál ocenění newyorského webu Architizer jako nejlepší dosud nerealizovaný projekt na světě v kategorii návrhů v oblasti sportu a rekreace. A v letošním roce se podle dřívějších vyjádření primátora Zdeňka Hřiba měla připravovat studie proveditelnosti a Praha s lázněmi u náplavek zatím do budoucna stále počítá.
„Architektura je velmi pomalá disciplína a vytváří často mylný dojem, že je projekt u ledu nebo mrtvý. Za stejnou dobu, za kterou architektura urazí cestu od první iniciace do zhmotnění v reálném prostoru, dokážou aktéři vystřídat několik manželství, automobilů, politických stran, zastupitelstev… nebo zakotvit úspěšně v tratolištích dějin. A naše projekty v tomto intervalu stále žijí a postupně se posouvají ke své realizaci nebo dalším fázím své existence,“ říká k tomu Janda.
To podle něj platí i pro návrh Riegrových lázní s tím, že aktuální iniciační studii by později měly doplnit studie týkající se provozu lázní, který musí být efektivní a také udržitelný, a to nejen ekonomicky.
Foto: Michael Tomeš
Petr Janda | foto Michael Tomeš
Celý komplex lázní, který má pojmout až dvanáct set lidí, přitom ateliér navrhuje jako pokračování kopce a je tak vlastně skrytý pod terénem. „Náš koncept vytváří symbiózu s parkem a jeho charakteristickou profilací. Stavba samotná není artikulována jako objekt postavený na pozemku. Je sama pozemkem navráceným parku pomocí zelené střechy,“ vysvětluje architekt a dodává, že jde především o zhodnocení území a propojení s duchem místa.
„Prohnutí střechy umožňuje její vyzvednutí vstříc oslunění bez potřeby zásahů do vzrostlé zeleně lemující pozemek a zároveň umístění jednoho z bazénů a kavárny na střeše,“ říká. Právě lázně jsou podle Jandy to, co by prostoru kolem vinohradské sokolovny nejvíce prospělo. „Prostor funguje samospádem a těží z podstaty definované před více než sto lety, přičemž nechává chátrat a morálně zastarávat to, co je jeho původně svěží až revoluční podstatou,“ říká.
Jelikož jde zatím o takzvanou iniciační studii, není to plán, na kterém by zatím byla na úrovni města shoda. Ačkoli Praha 2 o návrhu ví a architekti s jejími představiteli jednají, zatím o něm její úřady nijak nerozhodovaly. A podle vyjádření radnice v současné době není s ohledem na ekonomickou situaci případná výstavba příliš reálná. Navíc se o pozemky, na nichž by měly městské lázně vzniknout, dělí stát, Sokol a Praha 2. Podle Jandy je však návrh reálným záměrem, který má silný potenciál.
„Vize přesahující volební období se vždy komentují opatrně, a vzhledem ke stavu jednání a krátkému intervalu od zveřejnění návrhu je velmi brzy na relevantní komentáře. Náš záměr má mnoho atributů a konsekvencí, které mohou pro oblast znamenat zásadní impulz pro rehabilitaci do kvalit odpovídajících době, v níž nyní žijeme,“ myslí si Janda.
Z pohledu veřejného prostoru i architektury ve městě se staly velmi úspěšné zmiňované kobky na náplavkách podél Vltavy, které nechala Praha zrevitalizovat právě podle návrhu studia Brainwork.
O úspěchu návrhu Petra Jandy a jeho týmu svědčí i to, že se kobky dostaly například na shortlist Mies van der Rohe Award 2022 mezi čtyřicet nejlepších evropských staveb. V dříve prázdných kobkách teď sídlí třeba zero waste bistro LAb, (A)void Gallery nebo Marina Gallery bar. V jedné z kobek je také prostor pro výstavy, workshopy a další akce.
„Náplavka se stala nejcitovanějším současným architektonickým dílem u nás a díky tomu se průběžně podílí na kultivaci turismu jiným zacílením, než je levný alkohol a vyprodávání naší historie skrz laciné atrakce v centru města,“ hodnotí fungování náplavek s revitalizovanými kobkami Janda.
