Necítit se jako oběť, více mluvit a mít více trpělivosti. Ján Markoš je slovenským šachovým velmistrem a pro Forbes sepsal sedm doporučení pro lepší a krásnější rok 2023.
Jeho kniha Pod hladinou získala prestižní ocenění Kniha roku od Anglické šachové federace, což je šachová obdoba Pulitzerovy ceny. Markoš vedle toho přednáší manažerům firem o tom, jak se šachisté rozhodují a jak zvažují rizika tahu. Vede také kurzy kritického myšlení, které je předmětem jeho druhé knihy Síla rozumu v bláznivé době: Manuál kritického myšlení.
V další z jeho knih Mezi dobrem a zlem se věnuje etickým dilematům, která rezonují v dnešní společnosti. A v knize Blíže k sobě vysvětluje, jak si zachovat lidskost v době technologií, médií a vědy.
- Nepodléhejme pocitu, že jsme oběti.
Pandemie. Válka. Finanční krize. Valí se to na nás jedno za druhým. S takovou dávkou negativních zpráv je snadné začít se vnímat jako oběť. A přichází tendence hledat viníka: neschopné politiky, zkorumpované vědce, zlé mocnosti.
V některých ohledech je příjemné cítit se jako oběť, ale po nějaké době to otráví mysl. Podvědomí se naučí cítit se bezmocně, cítit se pod vlivem vnějších okolností. A to je nezdravý postoj, který křiví páteř. Odmítněme pozici oběti: nejsme bezmocní, vždy se dá udělat něco dobrého a konstruktivního!
- Všímejme si zranitelných kolem nás
Všude kolem nás jsou skutečné oběti této doby. Lidé, kteří jsou mnohem zranitelnější než my. Ať už jde o děti v Kyjevě, které tuto zimu stráví bez tepla a světla, nebo o nejchudší rodiny, které zastihlo nepřipravené zvýšení cen.
Pomozme těm, kdo to opravdu potřebují. Prostě jim pošleme peníze na jídlo a teplo a nepřemýšlejme příliš o tom, zda si za svou situaci nemohou sami a zda si naši pomoc vůbec zaslouží.
Pevně věřím, že když pomáháme druhým, pomáháme i sami sobě. Ostatně, kdy jste naposledy viděli štědrého člověka, který by byl nešťastný? Když darujeme, učíme své vlastní podvědomí, že jsme vnitřně bohatí a schopní natolik, že si můžeme dovolit rozdávat. A vrátí se nám to stonásobně: naše páteře se narovnají.
Někdy se zdá, že se naše společnost točí v kruhu. Válka nechce skončit, inflace nás bude provázet měsíce, možná roky. A člověk má chuť se vším zatřást, udělat čistý řez, přestěhovat se alespoň do Austrálie, ideálně na Saturn…
Radikální rozhodnutí mohou být v pořádku, ale neměla by být vedena zoufalstvím nebo hněvem. Držme se! Někdy nejsou změny k lepšímu viditelné na první pohled, ale odehrávají se skrytě někde pod povrchem. Zdravý les roste také sto let. Boží mlýny melou pomalu, ale melou jistě.
Přiznám se, že když jsem psal pro Forbes sedm rad pro předchozí rok 2022, doufal jsem, že bude jednodušší a pozitivnější než dva pandemické roky před ním. Bohužel se tak nestalo. Ale nevadí, nejsme z cukru, to snad vydržíme!
- Nemusíme tomu rozumět, stačí respekt
Teroristický čin na Zámockej ulici v plné nahotě odhalil dluh, který má naše společnost vůči komunitě LGBTI+. Tito lidé (a není jich málo, na Slovensku je jich více než čtvrt milionu, v České republice jde o zhruba tři čtvrtě milionu obyvatel) jsou tvrdě omezováni na svých právech a často je soudí a odsuzuje jejich okolí, od vlastní rodiny až po náhodné kolemjdoucí.
Nechápete, jak se někdo může cítit jako žena, i když má v občanském průkazu uvedeno mužské pohlaví? Nechápete, jak se do sebe mohou zamilovat dva chlapci? Nerozumíte, proč by si měl muž malovat rty rtěnkou a lakovat nehty? Ani nemusíte. Já sám tomu rozumím jen do určité míry.
Naštěstí tomu rozumět nemusíme, stačí to respektovat. Ani moje nebo vaše životní rozhodnutí však často nejsou pochopena okolím. Přesto chceme být respektováni.
Příroda, jak ji známe, mizí. Mění se počasí, v krajině je stále méně zvířat a samotné volné krajiny je stále méně, protože z ní ukrajujeme další kusy pro pole, silnice a logistická centra. Vnímejme ji, dokud máme tu možnost a je tu s námi!
Příroda má fraktální strukturu. I na malé ploše můžeme poznávat něco z jejích tajemství. Stáhl jsem si například aplikaci na určování rostlin a teď už vím, kde za naším domem roste kontryhel, bršlice, kosmatec nebo douglaska. A jako dárek jsem dostal knihu o počasí, takže z okna svého obývacího pokoje dokážu rozpoznat mraky a odhadnout směr a rychlost větru.
Není třeba jezdit na Maledivy. Malé divy jsou všude kolem nás. Prostě si je užijte naplno.
V posledních měsících jsem zavolal několika lidem, se kterými jsem léta nemluvil. Byla to jedna z nejlepších věcí, které jsem během podzimu udělal. Zkuste to také!
Konverzace – pokud je skutečně upřímná – je kouzelná. Když si promluvíme o problémech, hned se nám zdají o polovinu menší. Radost se zase hovorem naopak zdvojnásobuje.
Nevím, proč tomu tak je. Ale je to pravda. Zkoušel jsem to.
- Najděme něco, do čeho můžeme vložit svou lásku.
Když se moderátora Václava Moravce zeptali, jak se cítil v roce 2022, odpověděl: „Vyrovnaně.“ A vysvětlil proč: Politika byla skličující, práce těžká, ale jeho včelám se dařilo skvěle, vytočil až tři sta litrů vlastního medu.
Byly to včely, které vyrovnaly těžký rok pana Moravce. A troufám si odhadnout, že právě na své úly si vzpomněl ve chvílích, kdy mu bylo během roku 2022 těžko.
Myslím, že něco takového potřebujeme všichni. Útočiště, kam se můžeme uchýlit, když potřebujeme načerpat síly. Tímto azylem může být milovaná osoba, ale také malování, sport, zahrada nebo třeba včelaření.
Dovolme si být nepraktičtí a neefektivní a najděme si čas na to, co nám dělá radost. Díky tomu bude rok 2023 o něco jednodušší a také krásnější.
A právě takový šťastný rok 2023 vám přeji!
