Desetimiliardový projekt Dock dokončil loni v létě, teď se Omar Koleilat soustředí na to, aby dotáhl k nejlepšímu možnému konci palác Savarin. Jedinečný projekt v historickém jádru Prahy za dalších deset miliard bere zakladatel Crestylu jako obrovskou zodpovědnost.
Mezi kancelářskými budovami libeňského projektu Dock se proplétá úzká běžecká dráha z červeného tartanu. I v únorové zimě na ní narazíte na běžce, kteří si z okolních kanceláří vyběhli rozhýbat ztuhlá tělá. Na jednom místě vám dokonce displej ukáže, jakou rychlostí běžíte. Nebo jdete.
Kolem dokola stojí jednotlivé etapy, které investiční a developerská skupina Crestyl dlouhých sedmnáct let od nákupu pozemků budovala, investovala do nich přes deset miliard korun a loni v srpnu také kompletně dokončila.
V místě, kde byly původně jen bažiny nebo sklady, jsou teď kanceláře velkých firem i dravých startupů a v marině zase bytové domy včetně luxusních penthousů. Jeden z apartmánů si v projektu, který považuje za výkladní skříň Crestylu, ponechal i jeho zakladatel Omar Koleilat.
A za sousedy má třeba Českou basketbalovou federaci nebo bývalého reprezentačního trenéra basketbalistů Michala Ježdíka. Proč zmiňujeme basketbalisty? Protože jakmile přijde řeč na basketbal, Omar Koleilat se rozzáří a začne vyprávět třeba o zápase NBA, jehož závěr stihl díky brzkému vstávání i přes časový posun sledovat živě.
„Pojďte za mnou, něco vám ukážu,“ prohodí cestou do své pracovny, když zjistí, že o basketbalu může být společná řeč. „Tady mám podepsaný dres od Julia Ervinga,“ ukazuje na artefakt od legendárního hráče umístěný na stěně mezi uměním a pak se pochlubí míčem podepsaným ještě větší legendou – Magicem Johnsonem.
Sport s bezednými koši totiž rodáka z Libanonu, jehož matka je Češka, do Česka vlastně přivedl, respektive se tady i díky němu Koleilat nakonec usadil. Na nějakou dobu jako ligový hráč Chomutova, poté jako úspěšný podnikatel.
„Já bych si strašně chtěl zase zahrát, ale loni jsem se zranil a byl jsem šest měsíců o berlích. Takže teď nedělám žádný sport, kromě toho, že chodím do fitka, abych nebyl obézní,“ zmiňuje Koleilat se smíchem a dodává, že basketbal je stále jeho vášeň. A asi i proto se v Docku vytvořila taková malá basketbalová komunita.
Místní komunita je také něco, na co je v rámci dokončeného libeňského Docku Koleilat obzvlášť hrdý. „Říká se, že samochvála smrdí, ale já si opravdu myslím, že jsme tu vytvořili něco skvělého. Není to tu uzavřené, nejsou tady ploty, žije to. Vidíme, že lidé jsou tu spokojení,“ popisuje developer. „A je to tady pořád lepší a lepší.“
Je pravda, že Dock čekají pravděpodobně ještě lepší časy. I díky tomu, co se plánuje v jeho okolí. Hlavní město se například chystá na opravu sousedního Libeňského mostu, pod jehož architektonicky cennými oblouky to má v budoucnu díky plánům na vybudování piazzety nebo skateparku také začít žít, a nedaleká Palmovka čeká už dlouho na svou proměnu, kterou nakopne kupředu i nové sídlo Evropské kosmické agentury EUSPA.
„Dock také nastavil určitý standard pro ostatní developery v okolí,“ říká sebevědomě Koleilat, na němž je vidět, že Dockem opravdu žije. A nejen proto, že v něm má svůj apartmán a Crestyl kanceláře. Patrné je to třeba, když mezi focením nadšeně vypráví, že loňskou zimu udělali ze zamrzlé mariny improvizované hřiště na curling.
To ostatně ilustruje, jaký je Omar Koleilat při osobním setkání. Přátelský, otevřený a hlavně nadšený pro to, co dělá. I to, že se k rozhovoru nesetkáváme ve sterilních kancelářích, ale u něj doma, něco napovídá.
S loňským dokončením tohoto obrovského projektu, ve kterém vzniklo 429 bytů, přes 73 tisíc čtverečních metrů kanceláří i Yacht Club, se nabízí otázka, jaký je to pro developera pocit, když má někde už doopravdy „hotovo“.
Zakladatel Crestylu ovšem cítil, že je práce splněná, už někdy v době, kdy se dokončila předposlední etapa. Tehdy byl hotový třeba centrální park a posledním kamínkem do skládačky zůstávala budova Dock In Five, která na konci loňského roku získala ocenění za nejlepší kancelářský projekt v rámci prestižní soutěže CIJ Awards.
Jelikož Omar Koleilat věří, že firma svou práci kolem libeňského slepého ramene Vltavy odvedla dobře, byl pocit z dokončeného projektu především naplňující. „Rád se tady jen tak procházím mezi budovami a vím, že tu můžu chodit se zdviženou hlavou.“
Stejný pocit by Koleilat chtěl mít i z dalšího velkého projektu Crestylu, který je ale naprosto odlišný od toho, co skupina budovala v Libni, a jenž je teď jejím asi nejsledovanějším počinem.
V samém centru Prahy, mezi Václavským náměstím a ulicemi Na Příkopě, Jindřišská a Panská, má Crestyl ambiciózní plán zrekonstruovat, přestavět a doplnit historický palác Savarin.
Projekt za deset miliard je vedle Masaryčky, kterou buduje u Masarykova nádraží Penta, druhým zásadním developerským počinem uvnitř historického jádra hlavního města.
Jenže zatímco Penta staví na brownfieldu a přidává úplně novou budovu někam, kde předtím byla díra uvnitř města, Crestyl doplňuje budovy, jejichž historie sahá do poloviny osmnáctého století a jejichž fasády směřující ven do města musí kvůli přísné památkové ochraně tuto historii respektovat.
Foto Michael Tomeš
„Jsou to zcela odlišné zásahy a myslím si, že ten náš je přece jen o něco těžší,“ konstatuje Koleilat, který v Libanonu vystudoval architekturu a v Anglii investice do nemovitostí na College of Estate Management.
O Savarinu se hodně mluvilo loni v létě. To když se v polovině června objevila zpráva, že ministerstvo kultury přestavbu paláce zamítlo.
Některá média zprávu podala tak, že je s desetimiliardovým projektem i plánovanou galerií pro Slovanskou epopej amen a CEO Cresytlu Simon Johnson pak musel vysvětlovat, že věc se má trochu jinak a že projekt rozhodně nekončí.
Ministerstvo totiž sice vydalo negativní stanovisko ke kladnému rozhodnutí pražských památkářů, to se ale týkalo podoby projektu z roku 2017, tedy původního návrhu od Jakuba Ciglera, se kterým už ale nikdo nepočítá. Jediné, co dostalo zdrcující ránu, byly zbytky víry v tuzemské povolovací procesy.
„V situaci, ve které jsme, kdy je na podobě projektu jasná shoda, bychom měli mít povolení už půl roku. Ale nemáme,“ podivuje se Koleilat. Vzápětí ale dodává, že táhnoucí se procesy nakonec možná přišly vhod.
Kdyby Crestyl zahajoval projekt v covidových letech, mohl také být ve výsledku v horší pozici. „Očekávám teď velký návrat retailu, takže to celé protahování bylo možná ještě dobře,“ vysvětluje.
To, že se procesy protahují, ale neznamená, že se v Savarinu nic neděje. Práce na rekonstrukci historických paláců jsou v plném proudu, prostory jsou už dopředu pronajaté a dokončení první fáze se očekává někdy na rok 2025.
Složitější to má novostavba ve vnitrobloku, která stále čeká na územní rozhodnutí a stavební povolení. Právě ta má za sebou od prvotních plánů asi nejvíce změn a je zároveň největším lákadlem projektu.
Koleilat k němu totiž přizval světoznámého britského architekta a designéra Thomase Heatherwicka, který je mimo jiné autorem už ikonické rozhledny Vessel uprostřed neustále se rozvíjející části Manhattanu s názvem Hudson Yards.
Heatherwickův návrh zcela změní charakter celého vnitrobloku, přidává volné a veřejné fasády a veřejné střechy. Z projektu zmizely i dříve kritizované rampy do garáží, které měly původně být na spodní části Václavského náměstí, a naopak Crestyl rozšíří vestibul metra Můstek.
I proto měla aktuální podoba přestavby v poslední době silnou podporu vedení Prahy i památkářů.
To je pro Omara Koleilata důležité, protože je pro něj Savarin projektem, o kterém říká, že si nemůže dovolit něco na něm pokazit.
